Podle mě je přechylování nešťastnou záležitostí, což tlouklo do očí především během uplynulé olympiády. Sledovala jsem sporty, o nichž jsem dosud vůbec nevěděla, že existují, a zaujaly mne, ale nedokázala jsem pochopit, proč je v přechylování ženských příjmení takový guláš. V grafice na obrazovce jsem četla jména v jejich původním tvaru, komentátor trval na přechýlení a přizvaný expert kolikrát zase na původním tvaru.

Ostrý jazyk kroutí hlavou: Hemala jako rosnička? Ať jde raději do zpráv!

Doporučovala bych si jednu z obou možností zvolit a pak ji dodržovat! Takto bylo výsledkem, že když byl závod horských kol, naší jedinou účastnicí byla Kateřina Nash, kterou jako jedinou ale český komentátor nepřechyloval, jenže všechny cizinky naopak ano!

Totální chaos! Osobně si ovšem myslím, že ve 21. století bychom měli mít ke jménům úctu a skloňovat je tak, jak je to v jejich mateřštině. Jméno je součástí osobnosti člověka a my si s ním nemůžeme dělat, co chceme.