Kdo zaváhá, nežere... nebo aspoň neboduje
Přemlouvání hraje v ženském životě důležitou roli. Dvoření je začátkem vztahu a přemlouvání je v očích mnohé ženy často i klíčem k pracovnímu uplatnění. „Ty na to máš,“ chce slyšet, „to je místo pro tebe jako stvořené, dokážeš to a my tě potřebujeme.“

Bohužel, ne vždycky to takhle funguje a ti, kdo potřebují být dlouho přemlouváni, často spláčou nad vejdělkem. Doslovně.

Pracovně občas sestavuju sborníky a tak mám možnost porovnat reakce autorů i autorek. Zatímco drtivá většina autorů je potěšena tím, že je někdo oslovil, autorky váhají. Co když to nebudou umět napsat, co když to napíšou hůř, než ostatní, co když… jenže na výběr prací je jen omezený čas a kdo chvíli stát, už stojí opodál, jak praví píseň. Váhání tak dámy často připraví o šanci prezentovat se, protože kolega či kolegyně prostě není zamilovaný mládenec, kterému dělá radost pořád dokola opakovat, jak jste skvělá. Štěstí v tomhle případě opravdu přeje odvážnému a sebepodceňování a nepraktické upejpání není chvályhodná skromnost, ale naopak průtahy, které málokterý spolupracovník ocení.

Upejpání pak člověka může připravit i o šance, kterým se říká životní. Důkazem toho je vzdělávací ústav, který mě kdysi hostil. V učitelském sboru byl jen jeden muž, takřka nejmladší a kolegyněmi nikterak oblíbený. Když však odešla ředitelka a hledal se zástupce, dámy se usnesly, že o podobnou funkci nestojí, hodně práce, zodpovědnost, taky by si kolegyně mohly říct, že se nad ně chtějí vyvyšovat a tak vůbec, i  nadelegovaly ředitelství na kolegu. No a pak už ho jen po straně proklínaly… a možná také svou nerozhodnost.

V životě i v kariéře existují chvíle, kdy je přehnaná skromnost vysloveně destruktivní vlastností. Zkuste o svých schopnostech a dovednostech klidně nanečisto mluvit bez použití slova „ale“.  Umíte, nebo neumíte, chcete, nebo ne. Nemá smysl říkat, že se na vedoucí místo necítíte, i když po něm toužíte, jen proto, aby vás kolegyně nepomluvily. Nevezmete ho vy, vezme ho jiná, nebo jiný.  Plakat nad četnými „kdyby“ v našem životě pak není nic příjemného.

Neradím vám samozřejmě, abyste křepčily po kůžích poražených nepřátel, a život braly jako souboj na nože, stačí si připustit, že uspět je příjemné a že spolupracovníkům stačí poděkovat a není nutné prohlašovat, že bez nich byste nic nedokázala. Někdo by to totiž mohl vzít vážně.

Tatínek ví všechno líp
„Ženská chytristika“ se ovšem nemusí vymstít jen v práci, doplatit na ní může nerozvážná příslušnice ženského pohlaví i v rodině, zvlášť tam, kde je zaběhnutou praxí, že maminka lichotí tatínkovi, případně i potomstvu. Poučka „chlap si musí myslet, že je nepostradatelný“ má smutnou protiváhu v přístupu „pokud on si má připadat nepostradatelný, umenším svoje zásluhy“ a i když už není tak oblíbená jako dřív, některé dámy pořád mají pocit, že udělat ze sebe „blondýnu“ je univerzální cesta k mužskému srdci. Často opakovaná lež ovšem může být časem vnímaná jako nezpochybnitelná pravda a spoléhat na to, že vám ostatní vaše lichotky budou opětovat, se nevyplatí. Po pravdě řečeno, v rodině takřka určitě ne.

Výroky „Já jsem na tohle hloupá, zeptej se táty.“ „Jo, matematika, tomu já vůbec nerozumím,“ případně „Jeje, já tě nemůžu dohonit,“ směrem k batolícímu se čtyřleťákovi jsou zcela neškodné, pokud se neopakují příliš často. Pokud se ovšem maminka raduje, jak pěkně podporuje sebevědomí děťátka, případně jak takticky motivuje tatínka, a obšťastňuje jimi rodinu hojně, může se dočkat hořkého (v případě rozvodu dokonce skoro tragického) překvapení.

„Můj čtyřletý syn mě vůbec neposlouchá,“ stěžuje si maminka na mateřském serveru, „respektuje jen otce a dědu.“ „Děti chtějí zůstat s manželem, bojí se, že bych je neuživila,“ pláče jiná a neuvědomuje si, že v dětech tenhle názor cíleně celá léta podporovala.  Děti obdivují hrdiny, jako všechna mláďata mají tendenci přidružit se k silnějšímu rodiči a žena, která v nich od útlého mládí buduje dojem, že je hloupá, pomalá, že její práce není důležitá, případně, že rodinu „živí tatínek“, se pak může jevit jako nedůvěryhodný outsider. Smutné? I klišé mohou být někdy velmi nebezpečná.