Jak jste se k roli dostal?

„Byla to náhoda i shoda okolností. Byl jsem ve čtvrtém ročníku na pražské konzervatoři, bylo mi sedmnáct, takže jsem nebyl žádný hotový herec. Pan Kachyňa tenkrát točil Prima sezonu a tam jsem byl ve skupině několika kluků, mezi kterými se rozhodoval. A na ten konkurz se zastavil Zdeněk Troška, který hledal představitele Jindry. Tam mě viděl na fotce.“

Jaké bylo natáčení?

„Natáčely se dva díly, takže zážitků bylo hodně, protože se filmovalo venku a se zvířaty. Spoustu dní jsme pročekali na hotelu, protože slunce vůbec nevylezlo. Pak se říkalo, že všechny sluneční dny toho léta jsou v tom filmu, protože se to točilo na dnešní dobu dlouho. Myslím tři měsíce.“

Díváte se na pohádku, když je vysílaná v televizi?

„To musí být, že se u toho náhodou ocitnu. A když už, tak se na to dívám s pobavením, že si uvědomím, jaký jsem byl tele. To jak jsem tam jako by hrál, to nebylo ani herectví. To bylo takové zachycení autentického naivního rozpoložení.“

Máte děti, které se na pohádku dívají?

„Já jsem čekal dlouho, takže mám se ženou malého tříletého Františka. Ještě to neviděl, ale určitě mě nepozná.“

Poznávali vás lidi na ulici jako Jindru?

„No, ježišmarja. A bylo to těmi vlasy. Ty kudrliny nebyly moje, to byla trvalá. Oni mi tenkrát říkali, nestříhej se, to bude bezvadný, a pak mě vzali do salonu a udělali ze mě Mozarta. Při natáčení mi přišlo, že je to v pořádku, ale když jsem s tím jezdil v metru nebo v tramvaji, tak jsem panikařil, že jsem vypadal strašně.“

Jak dlouho jste si trvalou nechal?

„Já jsem si to nechal, protože hned po Princezně ze mlejna se začal dělat první muzikál Jesus Christ Superstar. Tenkrát jsem šel na konkurz a díky těm vlasům jsem vlastně dostal roli apoštola.“

Je pravda, že jste se na dlouhou dobu ztratil z obrazovky.

„Nebylo štěstí na další velké věci. A tak je to do dneška. Ale protože divadlo všechno nezaplatí, dělám dabing, v rozhlase, točím reklamy. Co se týká dabingu a rozhlasu, tak si na nedostatek práce nemůžu stěžovat a mám to moc rád.“

Vy jste prý byl i rok v Americe.

„To je pravda. To bylo mezi Princeznami ze mlejna. Já jsem si tenkrát řekl, že by to chtělo zkusit něco jiného. Tak jsem tam odjel.“

Co jste tam dělal?

„Nemohl jsem dělat divadlo, takže jsem dělal, co bylo potřeba, i to nejhorší. Roznášel jsem jídlo, uklízel jsem záchody, vykládal jsem kamiony. A do toho, protože se mi začalo stýskat po hraní, jsem zkusil pár konkurzů.“

Uspěl jste?

„Nebral jsem to moc vážně. A protože ta angličtina nebyla tak moc super, tak jsem neměl moc úspěchů. Na tom jazyku to vždy ztroskotalo. Ale říkali mi, kdybych se fakt učil, tak bych se chytil. Ale musel bych čekat. To by ale znamenalo spoustu let. A to jsem nechtěl a vrátil jsem se do Česka.“

Bylo těžké se zase chytit?

„Deset let jsem byl na volné noze. Obcházel jsem i ředitelny pražských divadel. Ale protože mě neznali, tak ta práce moc nebyla. Hrál jsem všude možně, ničemu jsem se nebránil. A osm let zpátky jsem dostal angažmá tady v Divadle na Palmovce.“

Fotogalerie
30 fotografií