Vím, že vám na Novu chodí hodně dopisů od lidí. Co nejhoršího a nejlepšího jste si v nich musela přečíst?

„Většina dopisů je milých a žádají o fotku a autogram. Překvapuje mě, že píší všechny věkové kategorie, kdy holčičky chtějí radit, jak se dostat k moderování, a devadesátiletá babička píše povzbuzující slova. V poslední době mi lidé především vyjadřují podporu, což mě opravdu upřímně dojalo. Překvapilo mě, kolik lidí se mnou sdílí můj život, sleduje ho a zpovzdálí pozoruje. Hodně lidí mě zastavovalo i na ulici.“

Co říkali?

„Že je mrzí, co se stalo. Říkali: Naše Lucinka a ona má takové problémy. Je neskutečně milé, že vás berou jako součást rodiny. Mnoho lidí je taky překvapeno, jak ve skutečnosti vypadám. Z televize na ně působím, že mám dva metry. Dobré je, že říkají, že v reálu je to lepší než v televizi. Opačně by to bylo horší. (směje se) Zkrátka jak sedím na židli, je mě vidět jen od pasu, tak to na diváky působí, že jsem statná a vysoká ženská. Pak mě vidí a jsou překvapení, jak televize zkresluje.“

Jste v práci spokojená? Přeci jen už nemáte kariérně kam růst, posunout se?

„Vždycky můžete být lepší a dokonalejší. Nikdy o sobě člověk nemůže říct, že už není co zlepšovat nebo čeho dosahovat.“

Z vás by mohla být třeba ředitelka televize.

(směje se) „Takové ambice nemám.“

Teď je trend, že moderátorky jsou mladé holky. Nebojíte se, že i k vám přijde nová, mladší tvář?

„Takové věci neřeším. Navíc sama, když jsem začínala, jsem byla také dlouho nejmladší. Není to o věku. Máme moderátory různých věkových skupin.“

A o čem to tedy je, proč jste tak oblíbená?

„Netroufám si to hodnotit, protože mi to nepřísluší a ani bych to nedokázala říct, nevím. Určitě při moderování hraje roli hodně různých faktorů.“

Tak se pochvalte!

„To já neumím, jsem na sebe hodně kritická.“

Jako výstrahu si tedy pouštíte svoje první moderování?

„To spíš pro pobavení kamarádů. I když jsem se ze začátku na sebe nechtěla dívat, teď se tomu směju.“

Chodíte dnes ještě někam na hlasové školení?

„Nechodím, teď bych na to neměla čas. Ale jak už jsem říkala, vždycky se člověk má ještě co učit! Za tu dobu už člověk sám ví, kde dělá chyby a na co je potřeba se soustředit.“

Na co?

„Například jako Pražačka si musím dávat pozor na otevřené vokály a musím se hlídat, abych tomu dala správnou formu.“

Na Vánoce jste po dlouhé době měla volno, jaké byly?

„Krásné a pohodové. Dívali jsme se na pohádky, chodili na procházky. Na Staroměstském náměstí jsme zobali mandle v cukru, které si kupujeme stále stejně každý rok u jednoho stánku. Stromeček jsme měli nazdobený už čtrnáct dní předem. Vloni poprvé jsem se Lukyho ptala, zda chce zdobit stromeček, nebo ho má přinést Ježíšek, tak nám ho zase přinesl.“

Lucas stále věří na Ježíška?

„Je teď v první třídě, takže jsem se bála, že přijde s tím velkým objevem, ale naštěstí se to ještě povedlo utajit. Dodržujeme tradice: kapr, bramborový salát. Máme dvě polévky – knedlíčkovou a rybí, vinné klobásy, řízek, bramborovou kaši… O adventních nedělích jsme zapalovali svíčky, u stromečku jsme zpívali koledy, navštívili hřbitovy…“

Byly děti i u tatínků?

„Ano, byli jsme domluvení předem.“

A Silvestr?

„Nemám ráda povinné slavení, takže tomu nechávám volný průběh, ale samozřejmě si připiju na nový rok.“

Jaký váš Silvestr považujete za legendární?

„V Duplexu na Václavském náměstí, bylo mi kolem dvaceti a to se povedlo. Jak říkám, moc ho neslavím, ale s partou kamarádů jsme měli objednané stoly, večeři, pití. Od té doby jsem tam nebyla. Tenkrát to ale byla velká oslava...“

 ... aneb Kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil?

„Jsem taková, že vím kdy přestat. Takže to mě nikdy nepotkalo.“

Jste tvář televize, není to někdy omezující? Musíte se hodně hlídat, abyste třeba nedělala ostudu?

„Nedělám nic takového, za co bych se musela stydět. Jsem sama za sebe, takže mi to nevadí.“

Opuštěná Lucie Borhyová (37): Před kamerou zadržovala slzy! Co všechno se dělo skryté před diváky?

Ale všechny nabídky, které dostanete, musíte s televizí konzultovat, ne? Třeba i na zajímavé focení?

„To ano. Dostala jsem dokonce několikrát nabídku do Playboye a docela za lukrativní peníze. Ale s televizí jsem to ani nekonzultovala, protože jsem to rovnou odmítla, nechtěla jsem to fotit.“

Stalo se, že na vás někdo před televizí čekal a chtěl vás oslovit?

„Stalo a hrozně jsem se lekla. Čekal na mě u auta, které bylo moje, ale on to netušil. Přišel za mnou s pracovní nabídkou, tak jsem mu řekla, že mohl počkat na recepci nebo si na mě zjistit e-mail. Tohle mi přišlo zvláštní a ujela jsem.“

A bála jste se někdy o život, že vás třeba někdo sledoval?

„Měla jsem pár takových fanoušků a bylo mi to nepříjemné. Čekali na Nově a chtěli se fotit, být v kontaktu. Měli jsme spolu už stovky fotek a pak už mi to přišlo divné. Tak jsem je slušně poprosila, ať už sem nejezdí. Jinak se nebojím.“

Jste teď znovu volná, tak jich tam stojí víc, ne?

„Naštěstí ne.“

Když váš rozchod s Michalem pronikl na veřejnost, nabídli vám v práci třeba volno?

„Ne. A ani by mě nenapadlo si volno vzít.“

Jste zklamaná, že to tak s Michalem dopadlo?

„Ano, ale život jde dál."

Co je pro vás u muže důležité, jak poznáte, že to je ten pravý?

„Vždy jsem se řídila srdcem. Tím, co mi to uvnitř říkalo, nějaké bouchnutí, vzplanutí. Vždy jsem myslela, že je to tak správné.“

Komu se svěřujete? Řešíte trápení třeba s maminkou?

„Asi jako každá holka mám potřebu ty věci s někým probrat, nenechávat je v sobě. Takže mám maminku a blízké kamarádky.“

Co říkali rodiče, když jste jim přišla své partnery Michala i Nica představit?

„Jsem jejich dcera a chtějí pro mě samozřejmě to nejlepší, ale nikdy mi neříkají, co mám dělat. Vědí, že jsem Beran a že si stejně musím narazit sama, abych pochopila.“

Lucko, věříte, že jednou potkáte opravdu toho pravého a třeba se i vdáte?

„To vše ukáže až čas!“

Očima autorky

Lucie dlouho váhala, než na rozhovor kývla. O svých dětech, práci a Vánocích mluvila s láskou a celá zářila. Když ale přišly otázky na bývalého partnera Michala Hrdličku, hlas se moderátorce ztišil a do očí se jí vkradl smutek. Jindy rozzářená Lucie, která má pusu od ucha k uchu a řekne tak tisíc slov za minutu, nervózně poposedávala a někdy ani neodpovídala. Prý ještě potřebuje čas.

Fotogalerie

13 fotografií

Lucie Borhyová na vánočních nákupech

Autor: Facebook