14°C
Jak často si ještě vzpomenete na svoji politickou minulost?
Vůbec, politika je pro mne uzavřená životní kapitola, ke které už není co dodávat.
Co jste od doby, kdy skončily Věci veřejné, vůbec dělala?
Chtěla jsem využít svoje politologické vzdělání a zkušenosti z politiky i světa médií, a tak jsem si s jedním kolegou založila komunikační agenturu.
A pokud vím, souběžně jste začala hledat lásku.
Spíš řekněme, že jsem v tom období hodně hledala sebe sama. Začala jsem pracovat s koučem, aby mi pomohl ujasnit si, čeho chci v životě dosáhnout.
Už to víte?
Došlo mi, že ze všeho nejvíc toužím po klidném zázemí, rodině a dětech.
Kdo by to do vás řekl…
Asi nikdo.
Potřebovala jste tedy najít chlapa, to chápu. Co nechápu, proč jste skončila na seznamce – vždyť potkáváte tolik lidí.
Tohle mi přesně říkali naši. Zvlášť když jsem při své práci potkávala prakticky jen samé muže. Já ale vztah s někým z prostředí politiky a médií striktně odmítala.
Na kolika schůzkách jste byla, než jste potkala Jakuba?
Jen na jedné, která byla dost děsivá. Na další rande se mi jít už vůbec nechtělo, přesvědčila mě až ségra. A tam jsem potkala Kubu.
Věděl, že jde na rande s Kristýnou Kočí?
Ne, a vůbec mě nepoznal. Po hodině skvělého povídání jsem mu to řekla sama.
Jak to, že vás nepoznal? Tehdy jste byla všude, na předních stránkách, v televizi…
Vůbec ho nenapadlo, že by někdo jako já mohl být na seznamce. A na jeho obranu – já jsem asi zrovna nevypadala jako v politice, neměla jsem brýle, měla jsem jiný účes…
Nepřipadalo vám, že seznamky jsou tak trochu pro zoufalce? Připadalo. Ale můj příběh ukazuje, že to vůbec nemusí být pravda, že díky seznamce se mohou seznámit lidé, kteří by se za normálních okolností neměli šanci potkat. Třeba jako pojistný matematik, což je Jakub, a politička.
A to vás to seznamování tak nadchlo, že jste sekla s komunikační agenturou a založila seznamku?
To mé první rande bylo děsné mimo jiné proto, že dotyčný vůbec nevypadal jako na fotce, věk neseděl, měla jsem pocit, že je to úplně jiný člověk. Právě tehdy mne napadla myšlenka, že tady úplně chybí nějaká možnost garantovaného seznámení, že by ty lidi měl někdo ověřit. Tak jsem si pak seznamku založila sama. A rozjela se rychleji, než jsme čekali.
I váš osobní život se rozjel na plné obrátky. Začali jste s Jakubem pracovat na miminku hned?
Vlastně jsme se začali snažit už krátce před svatbou, jen to bohužel nešlo všechno tak rychle, jak jsme si představovali. Naivně jsem si myslela, že jsem mladá a otěhotním hned.
Nedařilo se?
Těžko říct, čím to bylo. V té době se u mého manžela objevily příznaky vážné nemoci, se kterou se musel začít rychle léčit, ale bůh ví, jestli to byl ten důvod. Každopádně ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že když to ještě chvíli nepůjde, tak vyzkoušíme umělé oplodnění, zjistila jsem, že jsem těhotná. Evidentně zafungovala psychika.
Přemýšleli jste také o adopci, respektive pěstounské péči. To vaším těhotenstvím padlo?
Stále je to aktuální. Chceme velkou rodinu a rádi bychom vychovávali až do plnoletosti dítě z dětského domova nebo kojeneckého ústavu. Museli jsme kvůli tomu absolvovat téměř roční prověřování, a to majetku, našeho vztahu, rodinného zázemí, bydlení… Také jsme se intenzivně školili, skládali testy a absolvovali psychologické pohovory. A když už nám nakonec sociální odbor hlavního města Prahy ověření dal, byla jsem těhotná.
Takže jste před pěstounstvím dala přednost vlastnímu miminku.
Vůbec ne, tak to nebylo! My chtěli pokračovat, dokonce jsme už měli vytipovaného pětiletého chlapečka. Jenže pro sociální odbor se naše vlastní dítě stalo důvodem, proč nás z databáze pěstounů vyřadil.
To je běžná praxe?
Asi ano, ale nerozumíme tomu. Sociálce nevadí, že děti žijí v dětských domovech ve skupinách třeba i po sedmi dětech, ale vadí, že bychom my měli k pěstounskému dítěti miminko. Snad vědí, proč to dělají. Nebo lépe, chci věřit, že to vědí.
Budiž vám útěchou, že jste si mohla užívat těhotenství. Proběhlo všechno v pořádku?
Bohužel ne. Na konci pátého měsíce paní doktorka zjistila, že už se miminko chystá na svět a že pokud okamžitě nezahájím léčbu a nebudu přísně ležet, v nejbližších dnech porodím nebo potratím. Nějaký čas jsem ležela v nemocnici.
Plánujete zůstat s miminkem doma?
Určitě bych ráda spojila mateřství s prací. Mám na rozdíl většiny maminek velkou výhodu v tom, že si jako ředitelka vlastní firmy můžu hodně věcí nastavit tak, aby vyhovovaly mně a hlavně mému dítěti. Ráda bych práci
věnovala jedno dvě odpoledne týdně. Ale pokud by to miminko špatně neslo, budu jenom máma. Mateřství je pro mě teď absolutní prioritou.
