Tak jsme zpěvačce poslali SMS, kde jsme jí oznámili, že stojíme před domem a prosíme, ať nám alespoň zvedne telefon. „Dobrý den, nemám nic, co jsem ještě neřekla. Prosím, nevolejte. N. U.,“ odepsala obratem. A bylo vymalováno!

A tak jsme si alespoň, protože bylo krásně, udělali procházku po areálu kláštera. Lidé byli sdílní, neboť jsou na »svoji« Naďu pyšní. „K nám paní Urbánková už nechodí. Naposledy se tu objevila asi tak před rokem, To tu měla nějakou schůzku,“ informovala servírka z restaurace u řeky Želivky, kam to má Urbánková asi 200 metrů přes most.

„Ona v zimě nějak spadla a dost dlouho měla nohu v ortéze. Ono se jí už velmi špatně chodí,“ upozornila zase recepční areálu premonstrátů.
Potom prozradila, že o Naďu se už delší dobu stará sousedka, která jí uklízí, pečuje o ni a chodí jí nakupovat.

V tu chvíli k nám přišel údržbář areálu. Prý jestli chceme chytnout Urbánkovou, máme přijet v sobotu nebo v neděli. O víkendu totiž jezdí vysílat do Českého rozhlasu Region v Jihlavě. Tam má svoje Písničky pro Vysočinu, vždy od 12 do 13.

A tak jsme jeli do Jihlavy a čekali na Naďu. Přijela svým modrým fiátkem. Vypadala dobře a zdravě a ani po tom »těžkém úrazu« nekulhala. Co tedy tají? O to větší zděšení bylo, když si to z Jihlavy nenamířila domů, ale směr Praha. „Jede do Prahy. Hraje dneska v divadle Fénix na Václaváku v Hallo Dolly!,“ prozradili nám na vrátnici v jihlavském rozhlase. A tak jsme jeli do divadla. A za hodinu a půl do něho Naďa skutečně vstupovala.

Vysílá, hraje, zpívá. Proč tedy nekomunikuje, nevychází z domu a bojí se lidí? Co může tajit? Rakovinu prsů úspěšně porazila. Nevrátila se snad zákeřná nemoc a Urbánková se to snaží co nejdéle skrývat?