Sedmý den, v polovině detoxu je výborná příležitost k tomu, abych alkoholu podlehl. A řekl bych si – jó, já jsem vedoucí, já jsem king, mítink, brífink, vodka-king! Ale nenechte se ošálit. Nic takového se nestalo.

(Ne)oslava narozenin

Večer po práci jsem se na chvilku zastavil v jednom pražském klubu, kam chodí spíše páni, na oslavu narozenin Sámera Issy, kterému jsem sice nepopřál, neb stále někde lítal, ale zato jsem stihl jiné věci.

Ne, na nahé holky jsem se nedíval, ač jich tam byla spousta, z toho jsem vyrostl. Stejně, jako možná rostu z alkoholu. Ne – tak tohle byla asi největší a jediná lež z celého blogu. Leč! Oči jsem nemohl spustit z gumídkové lady, fakt jí to seklo.

Voda místo vodky

A jak jsem byl nepozorný, málem jsem se nechal nachytat. Přišel kolega se slovy „Pojď na panáka“. I svolil jsem, ale s podmínkou, že to bude panák vody. Lišák jeden mě zachytil, když jsem byl nejméně soustředěný a podstrčil mi ho: „Tak tady máš tu vodu, na zdraví!“. Já – prozíravý chlapec – jsem věřil, že jako alkoholový mág rozlousknu jeho habaďůru a čichem rozeznám vodu od vodky. Nepodařilo se, a tak jsem si cucnul, hned jsem to ale vyplivl - naštěstí. Fuj! Takže musím shledat tuto předem promyšlenou akci za neúspěšnou...

Ale popravdě – toho panáka bych si fakt dal. Má to prostě něco do sebe. Člověk pak není tolik napjatý. Místo toho jsem ale v dalším klubu cucal zázvorovku.

Ohleduplní kolegové

Sedím si takhle v práci a jedno překvapení přijde s kolegou Petrem Soukupem, který do mě chtěl na tajňáka nalámat zmiňovanou vodku – omluvil se, že mě chtěl podrazit a zkazit vám – čtenářům – radost z blogu. A druhé překvapení přišlo s lovkyní celebrit Markétou Reinischovou, která mě přišla podpořit s nějakým super speciálním novým bublinkovým čajem, na kterém si teď Češi prý strašně ujíždějí. Byl dobrý. Kam se na to hrabe tatranský čaj!