Vlivem abstinence, která trvá už 10 dní, se ve mně mísí různé pocity. Dezorientaci střídal stres, následovaly roztěkané pohledy, možná i malý absťák. Pocit dnes? Svobodného člověka. Tedy ne tak, jak to bývá napsáno v občance, ale tak, že se člověk cítí uvolněně.

Včera jsem sice psal zcela něco jiného a dnes to otáčím o 180° do protisměru (v autoškole by mě za takový smyk asi vyhodili), ale pozoruji, že alkohol není něco, bez čeho by člověk nemohl přežít. S čistým svědomím můžu říct – nejsem alkoholik. Jupí. Chtěl bych placku... Třeba jako má potravinový inspektor.

Dva týdny hrůzy

Dva týdny psát den co den o tom, jak se cítím bez alkoholu, není nic jednoduchého. Nejdřív jsem měl strach, že budu náladový a protivný jako ženy těch několik dní v měsíci, teď mám spíš strach, že nedokážu popsat nové pocity. Kromě jednoho dost zřetelného (asi jako orgasmus krát sto), ale ten s abstinencí nemá nic společného...

Je to lepší

Člověk může jít na šlapadla a pobřežní hlídka mu nesebere řidičák za plavbu pod vlivem – s velkou nadsázkou jsem tím chtěl říci, že to má spoustu výhod. Jednak jste svěží, v barech utratíte mnohem méně peněz, prakticky stoprocentně vyloučíte riziko, že byste mohli ráno nadýchat zbytkový alkohol a celkově je to takový očistec.

Džambulka

Iveta fakt prokoukla. Na videu od jejího domu, kde postává s Rychtářem, zatímco jí Macura vrací bílou igelitku s věcmi z Itálie, stojí rovně, nepadá, mluví souvisle a to, co říká, má hlavu a patu. Takže i jí to očividně pomáhá.