14°C
Dostala jste se někdy v životě do situace, že jste neměla ani korunu?
„Já jsem se o sebe vždycky uměla postarat. Vím, co si můžu dovolit. Než jsem měla stálý příjmy a živila jsem se jen modelingem, tak tam je to fakt o přemýšlení. Čekáte jen na to, až vám zazvoní telefon a jestli vůbec zazvoní. Člověk si nemůže vyskakovat. Musíte myslet na to, že teď jste třeba něco vydělala, ale další tři čtyři týdny nemusí nic přijít. Já jsem asi docela spořivá, mám zlatou rezervu, na kterou bych v životě nesáhla, pokud by opravdu nedošlo na nejhorší.“
Do čeho vrážíte nejvíc peněz?
„Do hypotéky. Ale jasně, taky někdy jdu a urvu se a koupím si kabelku za nesmyslnou částku a pak je mi z toho týden špatně. Ale udělám to jen ve chvíli, kdy vím, že můžu. Rozhodně bych nešla a neutratila poslední peníze za boty.“
Kvůli penězům jste před deseti lety nafotila dost odvážné fotky pro pánský časopis. Litujete toho dneska?
„Litovat toho… Tak samozřejmě to není nic, co bych dneska udělala znuvu. Ale i po těch letech už se na to dívám tak, že to k mé minulosti patří, prostě se to stalo. Svým způsobem, jakkoliv to zní hloupě, mi to nějak pomohlo. I když nedokážu přesně říct jak. A neříkám, že to je nejlepší způsob, jak se udělat zajímavá. Lidi, co mě znají, to prostě berou jako mou součást. Já už si z toho také dělám srandu. Dělat, že se to nestalo, je hloupost. A stydět se za to, když už jsem to udělala, to je taky blbý. Samozřejmě jsou lidi, kteří se do dneška ohánějí tím, že by to nikdy neudělali. Ať si každej trhne nohou, já myslím, že všichni máme svoji cenu. A ti, co nejvíc křičí, že ne..To bych se na to podívala. (smeje se).
Vám bylo tehdy jedenadvacet, byla jste dost mladá. Co na to říkala vaše rodina?
„Myslím, že s tátou jsem to nijak neřešila. Mámě jsem to řekla předem a ta zaujala postoj, ať si dělám, co chci, že následky si ponesu sama. Ale přesně už si fakt nevzpomínám, je to dlouho. Doma jsme o tom ale pak už nikdy nemluvili. Prostě se vědělo, že z toho bude průser, a taky byl. Nijak už jsme to potom nerozebírali.“
Bylo to aspoň, dnešní optikou, opravdu hodně peněz?
„Já si myslím, že bylo.“
Pořád z nich něco máte?
„Co myslíte?“
Že asi máte.
„Asi jo.“
Přemýšlela jste nad tím, že to někdy uvidí vaše dcera?
„No jo, uvidí. Ale tímhle se netrýzním. Samozřejmě že to jednou budu muset řešit, ale zatím jsem nepřemýšlela nad tím, jak. Je to hrozně daleká budoucnost. Určitě to ale nebude patřit k nejlepším částem mýho mateřství. Zas takhle: Nechala jsem se nafotit nahá a fascinuje mě, jak to furt někteří nazývají pornem. Porno jsme všichni minimálně jednou viděli a víme, že vypadá výrazně jinak. Neříkám, že ty fotky jsou nějaký bůhvíjak krásný, ale porno bych tomu neříkala.“
Vy jste nikdy neměla tendenci prorazit jako modelka v zahraničí, kde je to přece jenom o jiných penězích?
„Když jsem byla mladší, tak jo. Ale nikdy jsem v tomhle směru nebyla nějak přehnaně ambiciózní. Byť jsem docela ranařka a nedělá mi problém být někde sama, tak odjet někam na tři měsíce mi docela problém dělalo. Navíc jsem většinou měla nějakej vztah, ve kterým jsem zrovna v tu chvíli byla šťastná, a prostě jsem nechtěla někam na dlouho odjet. A navíc na to nejsem úplně typ. Sice jsem vysoká a nohatá, ale nemám na to tu správnou povahu.“
Jste průbojná, to je přece dobrý předpoklad, ne?
„Průbojnost ano. Ale ty holky musí být navíc milý na povel. A na to já mám prostě trochu komplikovanou povahu. Když se mi někdo nelíbí, neumím to skrývat. Teda já mám pocit, že to super hraju, ale hodněkrát už mi bylo řečeno, že mám trochu problém s mimikou, která vždycky prozradí, že mi někdo leze krkem.“
Vy jste začala předvádět, když jste byla ještě v podstatě dítě…
„To je fakt, bylo třináct. Ve čtrnácti už jsem naTýdnu módy předváděla spodní prádlo. Nechápu, kde na mě brali podprsenky.“ (směje se)
Byl to váš dětský sen, stát se modelkou?
„Nebyl, spíš to byl sen mé mámy. Řekla bych, že to je většinou o ambicích rodičů. Začalo to tím, že máma chtěla, abych jezdila závodně na lyžích, pak jsem dělala atletiku, a pak asi pojala podezření, že jsem hezká, což jsem teda fakt nebyla, a rozhodla se, že ze mě bude modelka. Ale dneska jí za to můžu poděkovat, protože mě to všechno posunulo dál.“
Pomohl vám hodně titul miss?
„Určitě. Z holky, kterou nikdo neznal, se najednou stala holka, kterou znali skoro všichni. Já jsem navíc docela výraznej typ a nadělala jsem nějaký maléry, což asi člověku taky pomůže. Čímž nechci říkat: Dělejte maléry, je to super a posune vás to dál. Měla jsem taky docela velkou kliku a často jsem byla ve správnej čas na správným místě. Sama jsem se nikdy nikam necpala a neměla jsem cíl, za kterým bych urputně šla. Že bych si třeba řekla, že chci dělat v rádiu a všechny je obešla, to fakt ne.“
Takže moderování nebyl váš cíl? Mně připadá, že je to cíl téměř každé missky…
„To jo, každá chce být moderátorka nebo herečka. Přitom mě nenapadá žádná další, která by v tom byla úspěšná, snad funkromě Ivy Kubelkové. Ale tím nechci říct, že by ty holky byly míň schopný než já, je to prostě hodně o náhodě a načasování.“
Nemáte v plánu ani založení rodiny?
„Nemám. Když mi bylo dvacet, tak jsem si říkala, že až budu stará a bude mi třicet, tak si pořídím děti. Teď je mi jedenatřicet a fakt si stará nepřipadám. Tyhle věci neplánuju, to přijde samo. Ale je fakt, že tyhle otázky kolem dětí a rodiny dostávám často, hlavně od babičky, ta vyzvídá soustavně.“
Takže biologické hodiny mlčí?
„Děti mám ráda, ale zatím se u kočárků nedojímám. Myslím, že je teď všechno, jak má být. Před tři čtvrtě rokem jsme se rozešli s partnerem a dlouho mi trvalo, než jsem si zas začala dělat věci po svým. Protože ve vztahu se člověk musí přizpůsobovat, a když ten vztah pak skončí, musí si zase dát svoje věci do pořádku. Já jsem teď tak v půlce toho svýho dávání si věcí do pořádku.“
Je pro vás důležité, aby byl chlap zajištěný?
„Minimálně by na tom měl být líp než ženská. Model, kdy ženská táhne rodinu, podle mě úplně nefunguje. Chlapi musí být chlapi. Kdyby ve vztahu za toho chlapa byla ženská, tak to jeden z těch dvou dřív nebo později neunese. A každá holka potřebuje mít pocit, že má doma někoho, o koho se může opřít, když je potřeba. Kdybych doma chtěla mít druhou ženskou, tak jsem na ženský.“
Máte pověst tak trochu drzé, až arogantní rebelky. Je na tom něco pravdy?
„Neřekla bych, že jsem arogantní. Jen se neumím přetvařovat. Přetvářka mi připadá nefér. Vím, že mě spousta lidí nemusí, ale nemusí mě právě proto, že se s ničím moc nemažu. Na druhou stranu ti, kteří mě znají, mě mají rádi takovou, jaká jsem, a vědí, že nejsem zlej člověk. Jen prostě nemám důvod ze sebe dělat cukrovou panenku.“
Není ta vaše povaha tak trochu kámen úrazu v partnerských vztazích? Říká se, že chlapi mají radši ženský, co jim všechno odkývají.
„Ale já jsem typ, kterej všechno odkývá. Nic moc neřeším, nehádám se.“
Vážně? Já bych si zrovna u vás tipla, že jste hádavá.
„Vůbec. Možná ve dvaceti, to jo, ale dneska, o deset let později, už vím, že je spousta věcí, který není potřeba řešit a zabývat se jima. Jsem zastánce toho, aby se ve vztahu řekla pravidla dopředu, a ve chvíli, kdy jsou jednou řečený, tak není potřeba se k nim vracet. Problémy řeším až ve chvíli, kdy už se to fakt nedá vydržet. Ale zásadně se nedohaduju a neříkám někomu, co má a nemá dělat.“
To vypadá, že jste ideální partnerka.
„Myslím si, že jsem. A taky se všema svýma bývalýma vycházím úplně v pohodě.“
Neříkejte, že u vás funguje model »zůstaneme přátelé«?
„No ono to samozřejmě nejde hned. Když se dva lidi rozejdou, tak proto, že už spolu z nějakých důvodů nemůžou být. A pak přichází určitá doba hájení, kdy si to oba musí srovnat, oklepat se. Ale se všema chlapama, se kterýma jsem žila, dneska vycházím dobře a věřím, že kdybych se na ně obrátila, tak mi vždycky pomůžou. A to funguje i obráceně. To je podle mě určitá známka dospělosti, protože když s někým dobrovolně několik let žiju, tak o něm pak nebudu říkat, že je idiot a nemluvit s ním. Tím bych shodila isama sebe.“
Jste i hospodyňka? Nějak si vás u plotny neumím představit.
„To si asi neumí představit hodně lidí, ale já si myslím, že na modelku dobrý. Mě baví vařit a baví mě uklízet. Bohužel bych spíš řekla, že co se týče uklízení, tak mám až jakousi mánii. Třeba moje máma ke mně kvůli tomu nerada jezdí na návštěvu, protože po ní neustále něco přerovnávám a přeskládávám. Ta je ze mě úplně šílená. A všichni rodinní známí se mi pak smějí, že ke mně máma nechce jet, aby mi zas nedělala kolečka od skleniček na nábytku. Někdy jsem asi vážně k nesnesení.“ (směje se)
Kromě toho, že ráda vaříte, prý taky ráda jíte. Jste jedna z těch, co tvrdí, že můžou sníst cokoliv a nepřiberou?
„Já to mám hodně geneticky, oba rodiče jsou vysocí a štíhlí. Dřív jsem pro to nic dělat nemusela, ale postupem času se začnou dít takový věci… Ono nejde jen o to, být štíhlá, ale když nechci, aby se mi klepal zadek, musím už pro to něco udělat. Takže jsem před nějakou dobou začala běhat.“
Jste atraktivní, známá a teď navíc nezadaná. Chlapi vás musí často balit.
„Moc ne. Občas se na mě samozřejmě někdo uculuje, ale já to moc nevnímám, mám svůj svět, přes den jsem pořád v poklusu. Hodně esemesek mi chodí do rádia. Nedávno mi přišla jedna, kde mi nějakej pán psal, že se do mě platonicky zamiloval a až teď se odvážil pozvat mě na oběd. Je to od něj moc milý, ale já na takový zprávy nereaguju. A on si asi chudák myslel, že mi nepřišla, tak mi ji pro jistotu za hodinu poslal znovu. Jinak si ale myslím, že každá ženská, která nemá tři nohy a hrb, se musí někomu líbit. Takže je logický, že občas to někdo zkusí i na mě.“
A jací chlapi se vám líbí?
„Mně se líbí ti, co mají hezký oči a ruce. A pak se mi taky hodně líbí hezký zuby a úsměv. To je základ jak u chlapů, tak u ženských.“
A co povahové rysy?
„Jak říkala moje babička: Když to nebude alkoholik a nebude tě bít, tak je v podstatě jedno, jakej je.“ (směje se).
