9°C
Blesk: Nikdy jste nezatoužila po manželství?
„Seriózně ne, protože na to musí být dva. A když se kolem mne točilo hodně mužů, vhodný manžel se na obzoru bohužel neukázal. Nechtěla jsem někoho dostrkat za každou cenu na radnici a pak se za dva roky rozvést. Nebo vychovávat děti sama – to mi přišlo nezodpovědné.“
Blesk: Jak měl podle vás vypadat vhodný manžel?
„Před čtyřiceti lety jsem si představovala prince na bílém koni, před dvaceti asi charismatického dobrodruha a teď? V současné době radši žádné ideální představy nemám. Ale to samozřejmě neznamená, že jsem vše zabalila. Jen už radši nechávám věcem volný průběh.“
Blesk: Láska ale ve vašem životě určitě nechyběla.
„To tedy ne. Užila jsem si jí dost a pro mě osobně byla největší motivací. Myslím, že se bez lásky vůbec nedá dobře zpívat.“
Blesk: Odrážely se ve vašich písničkách osobní milostné zážitky?
„Měla jsem skutečně velké štěstí na textaře. S těmi pro mě nejdůležitějšími jsem se znala dlouho a tak dobře, že věděli, co jsem prožívala. Díky tomu mi dokázali napsat texty, se kterými jsem se mohla opravdu ztotožnit. Protože byly o mně a pro mě.“
Blesk: Nejslavnější milostné písně vám napsal Eduard Pergner. Znamená to, že i on byl vaší láskou?
„Jen textařskou, protože se uměl báječně vcítit do ženské duše. Byli jsme opravdu jen velcí kamarádi! A to nejen s ním, ale i s jeho ženou. Někdy jsem je doslova přepadávala v jejich bytě na Proseku, abych se s nimi podělila o své problémy a pocity. To byla ta hlavní inspirace pro Edovy texty určené pro mě.“
Blesk: Nevadily paní Pergnerové takové přepady?
„Ne, já jsem byla takové jejich přerostlé dítě! A podobné to bylo s dalšími textaři a jejich blízkými, třeba s jiným Eduardem – Krečmarem – a s Pavlem Vrbou. I tam texty pro mne vznikaly i za mé přítomnosti přímo v jejich rodinách. S Vrbovou ženou Marií si ostatně výborně rozumíme dodnes.“
Blesk: Kterých písniček se to konkrétně týkalo?
„U Edy Pergnera to byly v začátcích naší spolupráce třeba texty Zázemí, Ty mi smíš i lhát, Kdybys byl sám a smůla bude v tom. Všechny čtyři odrážejí různé epizody v mém vztahu s Láďou Štaidlem. Ten jsem opravdu hodně prožívala, a snad i proto se tyhle písničky tak povedly a tak dobře působí na posluchače.“
Blesk: Ladislav Štaidl věděl, že ty písničky jsou o něm?
„Ani nevím. Nikdy jsme o tom nemluvili. Ale on je vnímavý muž, asi mu to bylo jasné.“
Blesk: Nevadilo vám, že jste svůj vztah nemohli legalizovat?
„Nikdy bych si nedovolila něco chtít legalizovat, protože Štaidl měl milou ženu, malé děti a já absolutně ctím rodinu. Tak to bylo, jest a bude. Sama jsem totiž z rozvedené umělecké rodiny, a proto zastávám tyhle, možná trochu nemoderní názory. Ostatně kdyby to Štaidl nepropálil ve své knížce, nikdy bych o tom veřejně nemluvila.“
Blesk: Kdysi jste byla členkou Gottovy kapely. Odešla jste tehdy kvůli vztahu s kapelníkem Štaidlem?
„Ale kdeže. S Láďou jsem se rozešla už rok před mým odchodem z kapely. Rozkmotřily nás rozdílné názory na práci. Narazila kosa na kámen – a tak jsme skončili i s naší známostí. Kupodivu dnes máme velmi korektní přátelské vztahy na příjemné úrovni.“
Blesk: O co vaše další lásky?
„Před pětadvaceti lety jsem žila s vynikajícím basistouRobertem Balcarem. Tři roky bydlel u mě v bytě na Vinohradech. Naposled jsem pak v letech 1996 až 2003 žila s »Horalem «. Tak totiž v naší branži přezdívali mému příteli Milošovi, protože ten se za mnouna pražské Vinohrady přistěhoval z Jizerských hor.“
Blesk: Proč jste se s Milošem rozešli?
"Hlavně kvůli různorodému životnímu stylu. On se totiž v Praze necítil dobře, já zase nemohla z Prahy odejít. Ale i s ním - podobně jako se Štaidlem - jsme dál dobří kamarádi. Když třeba jedu na běžky do Jizerek, čas na popovídání u kafíčka si vždycky najdeme."
