14°C
Blesk slaví 20. výročí. Byla to tehdy pro vás »zlatá léta«?
„Svým způsobem ano. Byla jsem o dvacet let mladší, v Kristových letech, před sebou velké »nekonečno«. Situace ve společnosti byla euforická a já měla naději, že svůj život prožiju smysluplně. Každý měsíc jsem zažívala dobrodružství při živém vysílání Hříchů pro pátera Knoxe, hrála jsem v televizních filmech do té doby zakázaných autorů Ivana Klímy, Milana Uhdeho a dalších. Zvlášť pracovně to byla moc zajímavá doba."
Také jste měla šťastné manželství a malé dítě... Jak jste si malovala budoucnost?
„Hlavně jsem se těšila, že budu moct svobodně cestovat, což se mi vrchovatě splnilo. Že se konečně lidi začnou hodnotit podle toho, jestli něco umí, a ne podle příslušnosti ke komunistické straně. Vizi skvělé budoucnosti jsem pociťovala hlavně pro svoji pětiletou dceru. Studium cizích jazyků, třeba v zahraničí, je dnes pro mladé lidi normální. V mém mládí to byla utopie.“
A když se na tu vizi podíváte s odstupem?
„Dnes jsme Evropané a ne ti "mastní z východu", jak se nám přezdívalo. Nezapomínejme na to.“
Už několik let slavíte úspěch s hrou Na útěku. Chtěla jste někdy jako vaše hrdinka uprchnout?
„To už je hrozně dávno. Nebyla to chuť, ale skoro nutnost. Bylo mi sedmnáct let, bydlela jsem ve třípokojovém panelákovém bytě se svými rodiči, svým bratrem, jeho ženou a jejich dvěma malými dětmi. Paráda! Takže bylo nasnadě, že ten, kdo má vyklidit pole, jsem já. Sbalila jsem si kufry a odešla bydlet ke svému klukovi. Pak následovaly krásné roky, kdy jsem se stavěla na vlastní nohy.“
Jak to vypadalo?
„Ve svém prvním bytě čtvrté kategorie jsem topila briketami, o záchod na chodbě jsme se střídaly se sousedkou. Mé další útěky nebyly odněkud, ale vždycky někam. Touha podívat se za horizont mě neopustila dodnes.“
Bylo pro vás jako holku z vesnice těžké prosadit si herectví?
„Když si na to s odstupem času vzpomínám, bylo to spíš troufalé. Když jsem u nás na vesnici prohlašovala, že budu herečkou, samozřejmě jsem zaznamenávala soucitné pohledy lidí, kteří si o tom mysleli své. Paradoxně mně možná pomohli, protože já jsem si řekla, že jim ještě ukážu, a že mně se nikdo smát nebude. A dokázala jsem to.“
Co dělali vaši rodiče?
„Táta byl cukrář a nadšený ochotník. Máma byla prodavačka obuvi, později pracovala v kanceláři. Po obou jsem zdědila chuť k jídlu a smysl pro humor. Nikdy mi do života nemluvili a vždycky stáli při mně, když jsem je potřebovala.“
Je pravda, že jméno Zlata vám dal táta, aby bylo od Z, když příjmení máte od A?
„Ve hře tenkrát měli rodiče ještě Zorku a Zuzanu, ale vyhrála Zlata. V dětství na mě kamarádky pokřikovaly: Zlatka, patka, bublinka, má tatínka Hurvínka.“
Proklínala jste v tu chvíli rodiče?
„Paradoxně jsem si vychutnávala pocit výjimečnosti. Ten mě však opustil ve chvíli, kdy jsem pochopila, že jen jméno mě výjimečnou neudělá a musím na sobě tvrdě makat.“
Ve hře Na útěku hrajete s Janou Štěpánkovou. Jste kamarádky?
„S Janou máme moc hezký vztah. S představením jezdíme na zájezdy a tam oceníte, když máte vedle sebe člověka, se kterým můžete otevřeně mluvit o všem a víte, že to zůstane jen mezi vámi. Shodou okolností mám teď čerstvě za sebou premiéru v Divadle Ungelt Vzpomínky zůstanou, kde hraji s dalšími "Štěpánky". S Petrem Štěpánkem a Lucií Štěpánkovou, bývalou hereckou kolegyní z Vinohrad."
Souvisí s tímto kamarádstvím i vztah s Petrem Štěpánkem?
„K tomu se zatím vyjadřovat nechci. Už se o tom napsala spousta nepravd a polopravd, nechci k tomu přispívat.“
Hřichy pro pátera Knoxe vám přinesly popularitu, v pokračování jste ale nehrála...
„Dušanu Kleinovi jsem tři měsíce před natáčením oznámila, že jsem v jiném stavu. Nebyl rád, pokračování napsal přímo pro mě. Ale respektoval, že chci druhé dítě a že v šestatřiceti už moc času nemám. Narodil se mi úžasný syn, kterému je už sedmnáct a já bych ho nevyměnila za žádnou roli!“
Váš bývalý manžel Radek John se před časem zmínil, že občas přespí ve vašem bytě. Trvá to i dnes?
„To je naprostý nesmysl. O žádném přespávání nemůže být řeč. Na Tři krále v roce 2010 odešel z našeho bytu a od té doby se vídáme jen příležitostně. Každý máme svůj nový život a řešíme jen věci kolem dětí.“
Dlouhodobé soužití s novinářem a spisovatelem ve vás neprobudilo touhu psát knihy nebo scénáře?
„Víte, že jsem o tom několikrát přemýšlela? Dokonce jsem si to i zkusila, před několika lety, když jsem byla šéfredaktorkou časopisu Zdravá rodina a psala jsem pravidelně editorialy. Seděla jsem nad prázdným papírem a nevěděla, jak začít. Nebyl to moc fajn pocit. Ale zvládla jsem to a bavilo mě to i následující tři roky.“
Už šest let jste doktorkou v Ordinaci – stává se vám, že sama u lékaře mimoděk mluvíte jako zdravotník?
„U lékaře jsem pokorný pacient. Spíš personál mi někdy dává najevo, že jsem »kolegyně«.“
Jak zvládáte scény, při nichž teče krev, byť jen filmařská?
„Zrovna nedávno jsem musela zastavit tepenné krvácení a to nebylo příjemné. Maskéři vyrobili dokonalou ránu a pumpičkou z ní stříkali »krev«.“
Tyhle scény by vás v pokračování Sanitky, kde hrajete dispečerku, měly minout. S režisérem Filipem Renčem je to vaše první spolupráce?
„První a jsem mile překvapená. Je to připravený profesionál, který ví, co chce, ale dovede naslouchat a herce má rád. Je shovívavý, ale jak se říká: Olivy dávají olej, jen když jsou drceny.“
Ukončila jste své stálé angažmá v Divadle na Vinohradech. Je to těžší být »na volné noze«?
„Není to pro mě žádná novinka. Po studiu na konzervatoři jsem točila jeden film za druhým, ale do pražského angažmá mě nikde vzít nechtěli.“
Proč?
„Odmítla jsem vstoupit do komunistické strany. Tak jsem v různých pražských divadlech jen hostovala. Až po nějaké době jsem získala stálé místo v MDP. A po revoluci přišla nabídka z Vinohrad.Vloni jsem po dvaceti letech z angažmá odešla a vrátila se na volnou nohu. Moc se mi líbí být svobodná.“
Jste českým hlasem Meryl Streep. Objevila jste u ní za ta léta slabinu?
„Možná si myslíte, že jsem Meryl Streep už prokoukla a dabování jejích rolí mi nedělá žádný problém. Opak je pravdou. Ona se tak dokonale převtělí do každé nové role, že mám vždycky pocit, že mluvím jinou herečku.“
A dokázala by ona nadabovat vás?
„Už máme domluvené, že mě bude v Americe dabovat! Ne, vážně. Setkala jsem se s ní na filmovém festivalu Zlatý Golem v Praze, kam přijela jako host. Mimo jiné přišla řeč i na dabing a ona mi v žertu slíbila, že na oplátku bude ona dabovat mě.“
Zlata Adamovská
- Narozena 9. 3. 1959.
- Pražskou konzervatoř absolvovala v roce 1980.
- První velkou roli dostala ve filmu Mladý muž a bílá velryba.
- Z manželství s Radkem Johnem má dvě už dospělé děti – Barbaru a Petra. Rozvedli se v roce 2010.
Ty se hledali, až se pro tu svou výjimečnost museli rozejít.
