9°C
V Česku jste čím dál populárnější. Zrovna tento týden k nám do redakce přišel anonym, prý máte bratrance, který byl zatčen za loupež.
„To je dost zajímavé. Žádného bratrance nemám, tak nevím, jak mohl být zatčen.“
Lidem se líbí váš sarkasmus v soutěži Česko Slovensko má talent. Dokážete odhadnout, kolik jste za ty dva roky před sebou viděl defi lovat lidí?
„Tak do tisícovky.“
Kdo byl podle vás nejzoufalejší případ?
„Na ty zoufalé si nevzpomínám. V reálném světě se blázny vůbec nezabýváte. Ani sekundu. To je v rámci psychohygieny.“
Kdo naopak vám vyrazil dech?
„Všichni ti skvělí, jako byli Mako Mako, kouzelník Nedvěd, vítězní Dae Man, letos Karel a Karel… Všechno dobré vás dostane.“
Takže máme talent?
„Je to jedna z nejlepších televizních show, které byly ve východní Evropě vyprodukované, srovnatelná se světovými. Dokonce loňský ročník byl vyhlášen za nejlepší mimo Velkou Británii.“
Co je na porotcování téhle soutěže nejpříjemnější a co nejméně?
„To, že sedím vedle Lucie Bílé a vedle Martina Dejdara je velmi příjemné. A nejnepříjemnější? To, že když k lidem chodíte v neděli večer do obýváku, oni mají pocit, že taky mají právo na vaše soukromí. Speciálně v barech a restauracích ve dvě ráno mají pocit, že jste sousedi ze dvora. Žďuchají do vás a objednávají panáky…“
To je ten rub slávy.
„Říká se, že televize je zábava, při níž máte v obýváku lidi, které byste si domů nepozvali. A je to i naopak.“
No zrovna vás, myslím, by si spousta žen ráda do obýváku pozvala…
„Pokud jen do obýváku… (směje se). No ano, nějaké milostné návrhy tu byly, ale bylo by příliš laciné takhle se seznamovat.“
Jak se tedy seznamujete?
„Neseznamuji se. Proč? Jsem šťastně ženatý a miluji svou manželku, ať to zní jakkoliv paradoxně při mém věčném cestování. Nepotřebuji se seznamovat ani s dalšími lidmi. A vůbec, v našich zemích pociťuji totální spokojenost s počtem lidí, které znám.“
Co si myslíte, že na vás ženy přitahuje. Vzhled, popularita nebo peníze?
„Jaké peníze? Nežertujte, jsou tisíce bohatších lidí v našem i vašem státě. Zeptejte se jich. Ale myslím, že tady chybějí třicátníci a čtyřicátníci na televizní obrazovce. A tak, když se jeden nový objeví, je z toho takové »haló«.“
Nezdá se mi, že vystupování v Las Vegas by bylo příliš motivující. Četla jsem rozhovory s Dae Man, ti hoši z toho nebyli nějak nadšení…
„Vystupovat v Mekce zábavy je samo o sobě skvělé. Las Vegas je opravdu nad New Yorkem, nad Atlantic City i nad Dubají. Už to, že tady jste a můžete svůj výkon porovnávat se skvělými čísly ostatních, je zážitek. Pro někoho je ale spíš zážitek těch 100 000 dolarů, které vyhraje a pak raději vystupuje doma.“
Mimochodem, o čem jste napsal knihu?
„O změnách v zábavním průmyslu, jak jsem je pozoroval za posledních dvacet let, co se v něm pohybuji. Každá kapitola se jmenuje po nějaké knize, kterou zároveň doporučuji číst, například Souostroví Gulag, Tahle země není pro starý... Jsou tam taky fotografie z mých setkání se slavnými, například se skupinou R.E.M. Každá fotografie je vlastně příběhem.“
Takže to není životopis o tom, jak se chudý chlapec z Petržalky stal bohatým producentem v showbyznysu?
„O tom také trochu mluvím, ale je to spíš o zábavním průmyslu, kde se nachází a kam směřuje. Objasňuji třeba novou úlohu manažera 21. století. Bude to kouč, který společně s umělcem vytváří strategii, už ne ten manažer, který jen sjednává koncerty. Umělec musí mít jasno.“
Vy jste šel nahoru strašně rychle. V jednadvaceti už jste byl výkonným ředitelem hudebního vydavatelství. Nebylo to špatně?
„Má to svoje pozitiva i negativa. Naše generace dvacetiletých manažerů a ředitelů vyrostla do nezaměstnatelných čtyřicátníků. V jednom momentě jste tak vysoko, že může být problém s vaším zaměstnáním ve čtyřicítce.“
Do čeho jste tehdy investoval peníze?
„Do cestování. Samozřejmě taky do bydlení, ale jako investici beru jen vzdělávání a cestování. A cestování je podle mne zároveň vzdělávání. Musím se pochlubit – v lednu pojedu přednášet o managementu do Holandska, takže cestování se vzděláváním spojím doslova.“
Kdesi jste řekl, že si po čtyřicítce dáte pauzu, budete rybařit a pak znovu naskočíte po padesátce…
„Ano, to je ideální – užít si dopředu důchod. Ale je to jen teorie, ve skutečnosti se pak ukáže, že máte hypotéky, leasingy, děti chodí do školy a není jaksi jednoduché vyskočit z kolotoče.“
Mimochodem, nechcete mluvit o svém soukromí, ale tu a tam z vás něco vypadne – třeba jako že nemáte rád svatby.
„Svatby nemám rád, protože se většinou po obřadu odehrávají v pronajaté tělocvičně, zábava nestojí za moc, DJ je hrozně vlezlý… Průměrná slovenská svatba není ten druh zábavy, který mám rád.“
Vy sám jste se neženil?
„Ale ano, měli jsme svatbu, krásnou, v kostele, ale nepustili jsme k organizaci rodiče. Všechno jsme si s Andrejkou zorganizovali sami. Měli jsme dokonce kočár tažený koňmi, a ten tenkrát před deseti lety nebylo vůbec lehké sehnat.“
Co vaše žena dělá?
„Pracuje pro naši společnost.“
Znáte se se světovými hvězdami, děláte mimo jiné manažera americké hvězdě Shaggymu. S kým byste se chtěl ještě potkat?
„Z Shaggyho mám velkou radost. Od srpna mu dělám management ve východní Evropě. To je pro mne hvězda, na kterou jsem čekal.“
