14°C
Jedná se o jeden z nejznámějších historických letounů. „Legendární bojový letoun, který se proslavil zejména během konfliktu v Afghánistánu, je přímým protějškem neméně legendárního amerického bitevního letounu A-10 Thunderbolt,“ uvedl vojenský ústav. Od poloviny 80. let byly stroje sovětské výroby zařazeny i do výzbroje československého letectva, ve kterém byly jedinou specializovanou platformou pro údery na pozemní cíle.
Československo se stalo jejich prvním zahraničním uživatelem, postupně jich dostalo 36. Letouny působily nejdříve u 30. bitevního leteckého pluku v Pardubicích a od roku 1994 také u 32. základny taktického letectva v Náměšti nad Oslavou.
Z kbelského muzea takhle cestoval i legendární tupolev:
Tupolev TU-154M odjel z Prahy do muzea. Tadeáš Provazník
Část letadel byla po rozpadu Československa předána slovenskému letectvu, zbylá byla z výzbroje české armády vyřazena v roce 2000. Většina strojů byla pak odprodána do zahraničí. Na území České republiky zůstaly tři letouny, které slouží pro muzejní účely.
Beze ztrát
Na představení letounu byl i Martin Hejra, jeden z pilotů, který na něm deset let létal. „To letadlo je na létání nádherné. Není zákeřné, je bezpečné, dva motory jsou dva motory, to mi nikdo nikdy nevymluví,“ řekl. Poznamenal, že česká armáda o žádný z Su-25 kvůli nehodě nepřišla. Přičítá to právě dvěma motorům. Několikrát se podle něj stalo, že některý z motorů během letu vysadil, podařilo se je ale opět nahodit. Pamatuje případ, kdy se to nepodařilo, stroj ale dokázal bezpečně přistát díky druhému motoru.
Za důkaz poslušnosti letadla označil to, že první českoslovenští piloti neměli při přechodu na Su-25 k dispozici výcvikový dvoumístný letoun. Potřebné znalosti proto získali jen na zemi a poté sedli přímo do kokpitu. Během svého působení v armádě si Hejra vyzkoušel pilotování řady strojů, Su-25 označil za nejoblíbenější.
