14°C
Ač se do konce svého života Ludvík Vaculík věnoval psaní, v běžném životě byl už téměř nemohoucí a nesoběstačný. Věděl, že umírá, a jeho žena Marie přiznává, že smrt byla pro něj vysvobozením.
„Poslední dny chtěl, abychom ho zastřelili. To už mu skoro nebylo rozumět, blouznil,“ svěřila se Vaculíková v rozhovoru pro MF Dnes. Madla Vaculíková říká, že stále nemůže uvěřit, že její muž už není mezi živými. Občas čeká, že uslyší klapot psacího stroje.
Vaculíka milovala tak moc, že mu odpustila i jeho nevěry. „Nemohl si zkrátka pomoct, ale při těch svých záletech nás nikdy úplně neodsunul. Nechápal, jak mi to může vadit. Teprve ke stáru se trochu zklidnil. Došlo mu, že mi ubližoval,“ vypráví vdova.
Na poslední cestu v Brumově-Bylnici, kde se Vaculík narodil, ho ale v sobotu nevyprovodila. Má chronickou boreliózu, a tak se ze zdravotních důvodů bála cestovat. Rozloučí se s ním po svém, až k tomu dospěje duševně. Zatím z jeho ztráty stále trpí. V neděli však na mši do pražského kostela Nejsvětějšího Salvatora, kterou celebroval Tomáš Halík, přišla.
