14°C
Počtvrté jste strčil hlavu do chomoutu, jak se cítíte?
„Bezvadně a doufám, že JO jsem řekl naposled. Mám bezvadnou a krásnou mladou ženu, nádherné dítě.“
Jaká byla svatební noc? Z veselky jste odcházeli brzo, hodinu před půlnocí…
„Byla to noc v bolestech. Už tři roky mě trápí pravá kyčel. V den svatby si ta noha vůbec neodpočinula, já byl za ten celý den unavený, a k večeru jsem už dokonce kulhal.“
Vypadal jste nějak ztrápeně a zdálo se, že jste se ani nenapil…
„Taky jsem se nenapil. Měl jsem jen přípitek, na ty prášky, co beru na bolest, se pít nesmí.“
A proč nejdete na endoprotézu?
„Teď už jít opravdu musím. Už jsem byl na operaci několikrát objednanej. Do Motola, na Homolku, na Bulovku, mám tam známý, vždycky jsem to ale těsně před ní zrušil. Strašně se bojím. Zní to divně, ale opravdu je to tak.“
A čeho se, prosím vás, bojíte?
„Ani ne tak operace jako toho předoperačního vyšetření. Bojím se, co mi zlého v těle objeví. Bojím se rakoviny, třeba plic. Když jsem se dozvěděl, co trápí Barťáka, hrůzou jsem se otřásl. Vím, že je to hodně otázka i psychiky, tak se snažím na to nemyslet, moc to ale nejde.“
A v čem vás to omezuje?
„Tak třeba to bolí děsně při sexu. Moje žena to ale se mnou umí. Je hodná.“
Kdy jste se vůbec rozhodli, že se vezmete?
„O Vánocích, z minuty na minutu. Řekl jsem si: Žijeme spolu čtyři roky, z toho dva roky spolu bydlíme, máme spolu dítě, tak proč se nevzít? Navíc jdu na tu operaci, Quentin má moje jméno, tak jsem chtěl, aby ho měla i Ornella.“
A co svatební cesta, bude?
„To až budou peníze, tak bude i cesta.“
To musí být Ornella báječná – vzít si chuďase!
„To taky je báječná. Moc ji za to obdivuju, že si vzala chudého člověka. Musí mne hodně milovat, to si uvědomuju. Tak snad se o šedesátníka postará.“
