9°C
Františko, na stránkách rubriky Módní police kritizujete výhradně outfity slavných. Teď budete hodnotit i obyčejné smrtelníky na ulici. Nepřipravené, zaskočené cestou do práce, bez pěticiferných cenovek. V čem to bude jiné?
Ano, jak už padlo v otázce, veřejně neznámí lidé, jež na chodníku, na nejrůznějších akcích oslovujeme, nejsou na módní prezentaci vůbec připraveni. Na rozdíl od takzvaných celebrit, které se na společenskou příležitost vyfiknou. S mediální pozorností počítají, anebo by měly počítat, neboť se váže k jejich větší či menší slávě.
Také platí, že populární, na společenské scéně nějak atraktivní persony mají na parádu mnohem větší prostředky než ona ulice. S ohledem na takovou realitu musím samozřejmě k oufitům ulice přistupovat jinak. Nicméně základní kritéria hodnocení, jimiž jsou vkus, smysl pro barevnost, čistota stylu, schopnost být jedinečný, zůstávají. Bez ohledu, že se jedná o oblečení a doplňky v řádu stokorun.
Co kromě odvahy by měl člověk, jenž se nechá od vás ohodnotit, mít?
Určitě není jednoduché jít s kůží na trh. A riziko, že řeknu: takhle ne, tu je. O to víc si všech, co do Klubu módní policie Blesku šli a půjdou, vážím. A zároveň jedním dechem dodávám, že se především jedná o jakousi módní konzultaci než kritiku. Zkrátka módní poradenství, jak ano a jak ne. Pro někoho občas může vyznít tvrdě, ale jinak to nejde, pokud mám být upřímná.
PRVNÍ MÓDNÍ POLICII Z ULICE NALEZNETE NA BLESK.CZ JIŽ ZÍTRA!!!
Co pro vás znamená móda ulice?
Zrcadlo společnosti, jež zobrazuje její stav mnohem víc, než se může zdát. Vypovídá o kultivovanosti, životním stylu, kultuře, ekonomické situaci a podobně.
Kde všude budete mapovat kreace ulice?
Po celé republice. Já na faktickém ani pomyslném chodníku nejsem. Lidi v různých městech, lokalitách oslovuje redaktorka Tereza, jezdí s ní režisér David a kameraman, neboť Policie ulice nemá jen psanou, snímkem hodnoceného doprovozenou podobu, která se promítne i v Blesk magazínu, ale i TV video tvář, která jí dává švih reportáže a více vtáhne do děje.
Františka o novém pořadu: Móda v ulicích si zaslouží pozornost! David Vaníček, Lukáš Červený
Myslíte si, že Češi stále hledají svůj styl?
Ano, hledají. Někdo vědomě, jiný jen tak mimochodem. A také tu jsou záviděníhodně sebevědomí suveréni přesvědčení, že takhle (většinou špatně) to má být. Módní kritiku nesnáší, berou ji jako nesmyslnou záležitost, neboť, jak argumentují, máme demokracii. Ať si každý nosí, co chce, říkají. To sice ano, ale se všemi možnými důsledky. Včetně profese, společenské image a tak dál. Říká se tomu life style, štábní kultura.
Je problém Čechů spíš vkus, nebo peníze?
Nedostatek peněz nás pochopitelně vždycky svazuje. A nejde jen o nižší, cenou danou kvalitu, ale i možnost výběru. Ale také platí, že nevkus, kýč, křiklavá zdobnost panuje i na poli luxusu.
Myslím, že problém Čechů tkví v nedostatku kulturnosti, módního povědomí, etikety, jenž je daný léty totality socialismu, kdy kultivovanost byla na černé listině, neboť buranství soudruhů nekonvenovala. Byla buržoazním přežitkem.
A co pověstná gelová ramínka, vystavená tanga, falešné kabelky, ponožky v sandálech, kapsáče, ledvinky...? Uvidíme i tohle módní peklo, nebo máte za cíl nastavit si vyšší laťku?
Tyhle horory sice stále existují, ale troufám si tvrdit, že čím dál míň. A hlavně, takové a s nimi srovnatelné neurvalosti jsou k vidění všude na světě. Jen někde víc a jinde míň.
Souvisí to s kulturností země a my za sebou stále taháme vlečku buranství pocházející z již vzpomínané socialistické totality. Za první republiky, kdy panovaly třídní rozdíly, i služka věděla, orientovala se. Každopádně naše země módním peklem není, i když k ideálu má, zejména na poli celebrit, daleko.
A na jakou strunku tedy hrajete?
Já chci utvořit vědomí, že móda je tu pro všechny. Nejen pro ony celebrity. Slavné či bizarně populární osobnosti frekventované v takzvaných módních policiích, jež nabízí kdejaký deník, týdeník, web.
Potkávám v Praze, a jistě je to i jinde, lidi, kteří jasně dokazují, že vkus, kreativita, jedinečnost nejsou záležitostí kreditky. A taky jsou tu ti, kteří potvrzují, že otázka tápání, možného nevkusu jde napříč společností. Nepodbízí se peklem outfitů, ale nastavuje zrcadlo za účelem poradit.
Není problém Čechů, že si málo váží sebe, což se projevuje na jejich oblékání?
Myslím, že Češi obecně trpí mindrákem daným bývalou, byť před čtvrtstoletím zbořenou železnou oponou. Každý se vůči němu vyhraňuje jinak. Asi tak. S tím, že podle mne představujeme standard, který lze povýšit. Jen poslouchat, konfrontovat a chtít.
Jak moc těžké je mít šmrnc?
Šmrnc nadělují sudičky u kolébky. Ten se nedá naučit.
