"Připomíná mi to fetišismus. Tím, že si tu botičku vzal jako fetiš, dává najevo, že to byl on. Upozorňuje na sebe," myslí si psycholog Jiří Jelen. Podle něj ale velmi záleží na tom, jaký byl motiv vrahova činu. "Nemusí jít přímo o tu holčičku. Mohlo se jednat o pomstu vůči dospělému, například někomu z její rodiny. Ten pachatel nemusí být ani sexuální deviant," dodal.

S verzí, že vystavená botička může být určitým vzkazem rodině oběti, souhlasí i psychopatolog Andrej Drbohlav. "Takový prvek modu operandi by nasvědčoval snaze o provokaci a výsměch příbuzným a vyšetřovatelům. Může to být ale také vrahem poskytnutá stopa se záměrem včasnějšího nalezení těla oběti a jeho dopadení. S oběma takovými motivy se v kriminalistice setkáváme," nastínil další možnosti.

To, že Roman K. začal ve vazbě vyhrožovat sebevraždou, podle Drbohlava nemusí souviset se snahou vzbudit u veřejnosti lítost. "Neočekával bych u pachatele takového činu, že by projevoval přílišnou lítost nad obětí nebo samotným aktem sexuální vraždy, ale naopak lítost nad sebou samým a obavu nad tím, co se s ním bude dále dít. Bojí se zpravidla jen o sebe a sebevraždu vnímají jako vysvobození z těchto obav a úzkosti," vysvětlil psychopatolog.

Nevyloučil však, že u některých pachatelů může být sebevražda i vyjádřením znechucení nad sebou samým a ztrátou kontroly nad svou fantazií a chováním. Podle něj lze jen těžko soudit z odstupu, který z těchto motivů je příznačný právě pro tohoto vraha.

Oba odborníci se shodují, že velkou roli mohly v případu sehrát drogy, na kterých byl Roman K. zřejmě závislý. "To rizikovost pochopitelně značně zvyšuje. Závislí pak nad sebou ztrácí kontrolu, nechovají se jako lidé, ale jako zvířata," řekl Jelen. "Pachatelé se na to také pochopitelně často odvolávají u soudu. Ale z mé zkušenosti plyne, že jim to většinou není nic platné, a soudci k tomu nepřihlížejí jako k polehčující okolnosti, zvláště v případech, kdy berou drogy dlouhodobě a znají tedy jejich účinek na sebe," uzavřel Jelen.

Fotogalerie
16 fotografií