14°C
Velmi úspěšný podnikatel Pavel Pásek patří už dvanáct let mezi nejbližší přátele Jiřího Pomeje. Právě k němu se také producent přestěhoval, když ho Iveta Bartošová vyhodila z domu. Pásek pak dokonce musel Pomejemu kupovat i oblečení, které si nestihl sbalit u Bartošové.
Vedle toho je Pásek také majitelem kasina Banco, pro jehož kalendář se před časem svléklo hned několik českých hvězd. Blesk.cz poskytl Pásek exkluzivní rozhovor, ve kterém odpověděl téměř na všechno.
Jak jste se vlastně s Jiřím Pomeje seznámil?
Asi před dvanácti lety. Tehdy natáčel se Zdeňkem Troškou pohádku Z pekla štěstí 2. Seznámil nás náš společný daňový poradce. Já jsem pak tehdy do té pohádky finančně vstoupil. Od té doby se známe.
A kdy se z vás stali přátelé?
Před dvanácti lety se obchodní jednání vedla tak, že jste si sedli ke stolu a na ten stůl se postavila flaška kořalky. My jsme oba s Jirkou dost velké postavy, takže toho dost vydržíme. Takže na začátku našeho přátelství je těch lahví alkoholu pořádná hromada. Po pohádce Z pekla štěstí 2 se Jirka rozhodl natočit film Andělská tvář. Strašnej průser. Všichni víme, kam tenhle film Jirku dostal. A po tomhle neúspěchu najednou za mnou Jirka přišel s tím, že má projekt, který mu pomůže ze všech dluhů. A jestli bych byl ochotný do toho investovat.
Co to bylo za projekt?
Kameňák.
A?
Přišel jsem na první jednání. Trvalo pět hodin a na jeho konci jsem řekl: Pánové, takhle to nejde. Do tohoto filmu dám peníze pouze pod podmínkou, že budu přímo já jeho producent. A to se stalo. Díky tomu jsme s Jirkou byli v mnohem větším kontaktu a na tomhle projektu jsme se nejvíc poznali.
Jak jste vycházel s jeho tehdejší manželkou Míšou Kuklovou?
Moc jsme se neznali. Vždycky jsme se pozdravili, ale příliš jsme se o sebe nezajímali. Mám pocit, že mne Míša brala jen jako Jirkova kamaráda. Jako takové nutné zlo. (Smích)
A jak jste se poznal s Ivetou Bartošovou?
Všechno to začalo tím, že za mnou Jirka přišel a povídá: Mám geniální nápad. Tak jsem se ho zeptal, o co že se jedná. A on: Uspořádáme velký návrat Ivety Bartošové! Iveta tehdy byla úplně na dně. Právě se vrátila z protialkoholické léčebny a nikdo nevěřil, že se ještě může vrátit. Jen Jirka. V tomhle on je opravdu geniální. Nakonec mne ukecal, abych s ním do toho šel.
Co se dělo dál?
Setkali jsme se s Ivetou. A řeknu vám, že jsem nevěřil, že by se to mohlo povést. Iveta tehdy na tom byla strašně špatně. Povídal jsem to i Jirkovi, že tohle nevyjde. Ale on byl úplně nadšený a povídá: Neboj se. Zaplatíme jí fitness a všechno ostatní, co bude potřeba. Dostaneme ji do super formy. Jenže já tomu pořád moc nevěřil. Když jsem pak viděl, jakou proměnu Iveta za tři měsíce udělala, tak jsem tomu skoro nemohl věřit. Ta změna byla opravdu zásadní. Tím, jak tehdy Iveta na sobě dokázala zamakat, si navždycky získala můj velký respekt. Ale říkám, že bez Jirky by to nikdy nedokázala. On stál vedle ní 24 hodin denně a říkal jí do ucha: Musíš!
Kdy se jejich vztah změnil z pracovního na osobní?
Vzpomínám si, že jsme tehdy s Pomíkem šli na SuperStar a on mi najednou povídá: Podívej se, co mi ta Iveta píše za esemesky. Já jsem na to koukl a vyvalil jsem oči. Tak mu povídám: Ale co by ne! Ty jsi sám, ona je sama, tak se dejte dohromady. A Jirka na to říká: Tak jo!
Co v těch textových zprávách bylo?
To přece kamarádi neříkají.
Co jste říkal na to, když po pár měsících vztahu oznámili, že budou mít svatbu?
Souhlasil jsem. Žijeme v roce 2009, kdy se všechno děje rychle. Nikdo nemá čas na to, aby před tím, než si někoho vezme, s ním několik let chodil. Rozhodli se, že udělají takovou malou svatbu jen pro sedm set lidí na zámečku a ptali se mne, jestli jim půjdu za svědka. Tak jsem řekl, že teda jo.
Koukám, že na jejich malou svatbu pořád vzpomínáte s úsměvem.
Jasně, ale nemyslím to nějak špatně. Oni se k sobě fakt neuvěřitelně hodí. Oba jsou to tak trochu blázni a spolu dovedou mnohem víc, než každý zvlášť. Oni jsou prostě tým.
Jak vnímáte jejich současný rozchod?
Především bych chtěl říct, že to nevnímám jako rozchod, ale jako partnerskou krizi, kterou mají všechny vztahy. Jirka stál Ivetě za zády dvacet čtyři hodin denně. On jí dělal úplně všechno. Podával jí pitíčko, oblékal jí kabát, říkal jí, kam má jít a co tam má dělat. Prostě všechno. A ona si na to zvykla. Jenže pak Jirka odjel na čtrnáct dní točit film do Polska a Iveta najednou nevěděla, co má dělat. Najednou se o ni nikdo nestaral. A z toho se zhroutila. Tím to všechno začalo.
Iveta ale tvrdí, že problém je v tom, že Pomeje nevydělává žádné peníze.
To je taky pravda. To je velký Pomíkův problém, že nemá uzavřený konkurz a nemůže tak vydělávat žádné peníze. Já mu říkal, aby se uklidnil a se správkyní konkurzní podstaty se dohodl. Jenže to je to jeho ego. On místo dohody s tou správkyní válčí. Chce všem dokázat, že je to nespravedlnost a bůhví, co ještě. Kdyby postupoval racionálně, bylo by to pro něj lepší.
A řekl jste mu to?
Mockrát. Ale to je jako kdybych mluvil tady do toho závěsu. Jirka je přesvědčený o své pravdě a nikdo mu to nevymluví. Kdyby byl v tomhle rozumnější, tak by si ušetřil spoustu problémů. Ale takový on prostě je.
Jiří Pomeje poté, co ho Iveta vyhodila z domu, bydlí u vás. Jaký je spolubydlící?
Teď zrovna u mě nebydlí, protože vyřizuje nějaké věci v Bratislavě. Ale jinak je spolubydlící skvělej. Jirka je velmi společenský, takže je s ním zábava.
Zatímco Pomeje jste musel po vyhazovu i oblékat, několik českých hereček se vám úspěšně podařilo nedávno svléct.
V kalendáři Casino Banco se nám daří hvězdy svlékat už osm let!
Jak nápad na takový kalendář vůbec vznikl?
Před lety přišel fotograf Jakub Ludvík s tím, že by nafotil s českými modelkami a fotkami pro Casino Banco kalendář. A já se ho ptám, k čemu by to bylo dobrý. A on mi tehdy řekl, že uděláme velký casting na modelky. A tím nás ukecal. Dělat casting na modelky nás totiž dost zaujalo. To jsme ale netušili, že když se čtvrtý den budeme dívat na ty metráky ženského masa, tak toho budeme mít plné zuby.
Podle čeho tedy vybíráte modelky do vašeho nahatého kalendáře?
Nějakou větší koncepci to začalo mít před třemi lety. Tehdy jsme se rozhodli, že tam svlečeme nejkrásnější české herečky. Před tím to byly jen normální modelky a missky. Ty herečky měly velký úspěch, tak jsme si další rok řekli, že po herečkách nafotíme pornoherečky. To se taky povedlo. A letos jsme svlékli jak herečky, tak zpěvačky.
Váš kalendář před 3 roky vzbudil ale pořádný poprask a některé z vyfocených hereček si dokonce stěžovaly.
Vím o tom. Snad Čvančarová a Kostková tvrdily, že netušily, k čemu ty fotky jsou. Ale to jsou kecy. Jednáme se všemi úplně na rovinu. Problém je, že ony se vším nejdřív souhlasí, dostanou zaplaceno, nechají se vyfotit, a když se ty fotky dostanou do médií, tak se najednou od toho začnou distancovat a tvrdit, že je někdo zneužil. Proto jsem teď začal dělat takzvané zádržné. Část peněz vyfocené holky dostanou, až když dorazí na křest kalendáře a k těm fotkám se tak veřejně přihlásí.
Kalendář s herečkami byl ten nejúspěšnější?
Překvapivě ne. Ještě rok před tím jsme v kalendáři měli nahou Ester Ládovou a ta vyvolala opravdové šílenství. Tolik lidí mi nikdy v životě nevolalo jako tehdy. A nikoho tehdy nezajímalo, jak se mám, všichni chtěli jen ten kalendář.
Kolik vašim modelkám platíte? Mluví se o sto tisících každé.
Ve smlouvě je jasně stanoveno, že výši honoráře nesmí prozradit ani jedna strana. Takže ode mne se to nedozvíte. Řeknu jen, že se snažíme dávat všem holkám vždycky stejně.
A musí se vždycky svléct?
Ten kalendář má vždycky tři neměnná fakta. Fotí ho Jakub Ludvík, musí být nafocen v Banco Casinu a na každé fotce musí být nejméně jedno obnažené prso.
To musí dát ale zabrat přemluvit české hvězdy, aby se svlékly.
To byste se divil. Jde to překvapivě snadno. Už máme dokonce domluvené některé herečky i na příští rok.
Vy nejste jen majitelem kasina, ale jste i jednou z ústředních postav stále úspěšnější kapely Walda Gang. Hudba je vaše vášeň?
Největší. A Walda Gang je můj největší koníček. Ale snažím se, aby Walda Gang fungoval co nejprofesionálněji. Aby z toho nebylo vůbec cítit, že je to jen hobby.
Před několika týdny Walda Gang předskakoval legendárním Status Quo v Liberci. Jaké to bylo?
Strašné. Chybělo asi tři a půl centimetru a chytil jsem jejich manažera pod krkem. Promotér akce totiž nejprve slíbil něco nám a pak i Status Quo a naše požadavky se dost křížily, takže z toho byl velkej problém.
Walda Gang má pověst nezničitelných kaličů.
Alkohol jsem před koncertem zakázal. Kdyby si dal v šatně jeden pivo, tak se toho hned chytnou další a to by nefungovalo. Vždyť je nás v kapele patnáct, disciplína musí být.
A jak jste přežili koncertní sezónu?
Ještě že už je to za námi. Bylo to hodně náročné. Hráli jsme každý pátek a sobotu několik měsíců v kuse a to dá zabrat. Teď ještě chystáme před Vánoci předělávku jedné vánoční písničky, která se myslím hodně povedla. Pak děláme ještě jednu charitativní akci a to by mělo být do konce roku všechno. Díky bohu.
