18. listopad 1989: Studenti a herci vyzývají ke stávce

Byla to poslední kapka, teď už kromě zabedněných komunistů každý věděl, že to bude jiné.

Od rána nikdo nehovoří o ničem jiném než o tom, co se dělo večer a v noci. Lidé cítí, že tentokrát »to« praskne, a nechtějí příležitost pustit z rukou. Vysokoškoláci vstupují do stávky a začínají se rozjíždět do menších měst a vesnic, aby i tam lidem řekli, co se v Praze děje. V Realistickém divadle se schází herci a vyzývají k celostátní stávce. „Čtyřicet let hrajeme jako blbci, každý večer, a dostali jsme se tam, kam jsme se dostali! Jestli chceme udělat něco víc než dosud, pak nám zbývá jenom nehrát,“ říká například herec Jiří Kodet a sklízí bouřlivý aplaus. Většina divadel zrušila večerní představení a místo nich probíhají diskuze.

Dvě studentky žurnalistiky se odhodlaly zajít až za komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem a vylíčit mu průběh demonstrace. Ten, obklopen estébáky ve svém úřadě, tvrdil , že zásah na Národní třídě byl mírný.
Charta 77 vydává prohlášení a nazývá esenbáky a příslušníky rudých baretů Jakešovým gestapem. „Měli by odstoupit všichni, kteří mají na svědomí rozpoutání války proti vlastním občanům. Apelujeme na veřejnost, aby požadovala celospolečenský dialog,“ stálo mimo jiné v prohlášení.

A jak o dění na Národní třídě informovala ČTK, kontrolovaná komunistickou stranou? „Účastníky nepovolené akce vyzývaly více než padesát minut pořádkové síly k rozchodu, aby mohl být obnoven provoz na komunikaci. K obnovení klidu zakročily pořádkové jednotky Veřejné bezpečnosti. Při vytlačování demonstrantů bylo zraněno 17 osob,“ psala ČTK v krátké zprávě, která vyšla třeba až po informaci o celostátní soutěži sklářů a kuličů ve Světlé nad Sázavou.