Hovořil na pohřbech Stelly Zázvorkové, Věry Galatíkové, Radovana Lukavského a mnoha dalších. "To je osud," povzdechl si.

Místo dalších výrazných komediálních rolí, v nichž Postránecký za téměř čtyřicet let exceloval, samé smuteční projevy. Takový je teď osud jednoho z našich nejpopulárnějších herců. Sepisoval a pronášel smuteční řeči při pohřbu Stelly Zázvorkové (†83), Věry Galatíkové (†69), Radovana Lukavského (†88), Waldemara Matušky (†76), Pavla Háši (†80), stál u katafalku Josefa Vinkláře (†76), Ilji Prachaře (†81) a Svatopluka Beneše (†89). "Nedá se to nijak ovlivnit. Lidé, které jsme měli rádi, zestárli a odcházejí. A ty mladé jsme se ještě nenaučili mít rádi," řekl Postránecký smutně Blesku.

S tím, že je to právě on, kdo jako prezident Herecké asociace pronáší smuteční projevy, se pomalu smířil. S tím, že dobrých rolí pro herce jeho formátu ubývá, už zřejmě méně. V poslední době si zahrál jen ve filmu Bobule a menší roli měl v komedii Líbáš jako Bůh. Proč? "Nové rodinné filmy nejsou ani tak otázkou peněz, jako dobrého nápadu a pěkného chytrého scénáře," řekla Blesku režisérka a scenáristka Marie Poledňáková, autorka nejúspěšnější komedie století s tím, že takové nápady rozhodně nepadají z nebes. Je tak bohužel pravděpodobnější, že si Václav Postránecký bude dřív připravovat další smuteční řeč, než že se začne učit novou krásnou roli.