Zatímco před hotelem vybuchovala »jacksonmánie«, Erika hltala soukromí světové megastar. Strávila s ním dvacet minut, o kterých se jí předtím ani nesnilo.

„Stála jsem před hotelem v červených džínách natlačená na kovových bariérách. Měla jsem pocit, že mě zezadu všichni ti rozvášnění lidé rozmačkají. Přišel černoch s knírkem. Znala jsem ho z různých televizních záběrů s Michaelem. Ukázal na mě prstem. Myslím, že si mě vybral i proto, že jsem oproti ostatním byla vizáží jiná, tmavá. Museli mě silou vytahovat od těch bariér,“ líčí předehru svého životního zážitku s americkou hvězdou Romka Erika, které bylo tehdy třináct.

Její šťastné hodiny začaly tikat 3. 9. 1996 v 18:45 hodin. „Se mnou šla ještě malá holčička, snad šestiletá, kterou maminka svěřila do péče bodyguarda. Ta ale sotva chápala, oč běží,“ vybavuje si Erika, dnes paní na mateřské, jinak servírka v restauraci.

Další příběhy čtěte zde:

Šéfkuchař Václav 'Billy' Jůza: Jackson byl šprýmař, co měl alergii na česnek

Bodyguard Zahradník: Jackson mi dal tu největší důvěru

Jen s plyšáky

„První bezpečnostní kontrola nás proklepla už dole v recepci. Já naštěstí měla jenom klíče, které jsem odevzdala. Nechali mi u sebe asi deset plyšáků, které mně ještě venku lidé nacpali do náruče,“ vypráví Erika o osudovém setkání, které pro ni po zpěvákově smrti dostalo ještě větší rozměr.

„Když jsme vyjeli nahoru, nechali nás stát na chodbě pod přísným dozorem ochranky. Byla jsem nervózní a nevnímala nic jiného než dveře, za nimiž měl bydlet Michael. Pak se otevřely a já ho spatřila!“ pokračuje.

Polibky a slzy

„Zůstala jsem stát jako sloup. Michael měl oranžovou košili a přes ústa černou roušku. Já zmraženě koukala a cítila se jako svázaná. Nevěděla jsem, co s rukama, nohama, s pusou. Někdo do mě zezadu strčil a najednou už jsem byla v předsíňce. Pustila jsem plyšáky a vrhla se Michaelovi kolem krku. Po krku jsem ho začala líbat a k tomu jsem brečela,“ vypráví o svých pocitech fanynka.

A jak zareagoval Jackson? „Myslím, že byl ze mne vylekanej. Hladil mě po ruce a snažil se mě uklidnit. Říkal, že mě má rád a že mám hezké oči a vlasy. Překvapilo mě, jak je malinký, křehký, hubeňoučký. Něžný a nenápadný,“ vybavuje si návštěvu v apartmá. Erice občas tlumočili do češtiny. „Podivoval se, že u nás žijí lidé tmavší pleti. Tak jsem mu říkala o Romech, že pocházejí z Indie. Jemu to však asi moc neříkalo, anebo nevnímal. Jen na to zareagoval, že v Indii už také koncertoval.“

Není cesty zpátky

Jinak se moc nekonverzovalo. Zpěvák chválil Prahu, svoje fanoušky. „A najednou ukazoval ložnici. Měl tam pečlivý pořádek a zdálo se mi, že je na ni takový pyšný. Dal mi vizitku Neverlandu a tiše se usmíval. Dostala jsem pusu na čelo a na tvář. Tak to jsem už úplně oněměla,“ vzpomíná na svého idola Erika.

Když ji pak vrátili do vlnících se mas před InterContinentalem, byla za hrdinku. Obestoupili ji jako vyslankyni Michaela. „Jen tu vizitku jsem tam nechala. Dovnitř jsem v tu chvíli už neměla šanci se dostat,“ lituje své tehdejší roztržitosti při dvacetiminutovém výletu do oblak.