trineczuozuo1717:Před 6-ti a půl léty jsme pozbyli malého knírače uštknutím zmije, byla zvyklá na hady, protože jsme doma měli hada, brala je jako kamarády, tak byla naučena. Samozřejmě měla svá místa na spaní, ale stejně nejčastěji spala s náma a to především v hlavě. Zvlášť v zimě to mělo svůj účel, protože člověk si myslel, že spí i s čepicí, tak příjemně hřála. Nechtěl jsem už díky tomu žádného psa, abych ho opět učil od základu, protože ani čas na to není..., ale stalo se. Jednou v noci jsem šel na záchod a člověk automaticky prochází známou trasou, aby si nenarušil narušený spánek a v tom na mně v chodbě něco, ale pořádně baflo (štěklo) a JÁ byl hotový (až do rána). Syn přitáhl malou bíglici. Pár dní jsem nesouhlasil s tím, aby jsme měli opět psa a když už, tak jedině knírače, ale postupně jsem si začal zvykat hlavně na ty oči, které opravdu má bígl ty nejsmutnější, ale taky nejzrádnější. Velice nám přirostla k srdci a začala s náma spát a ta byla pravý opak oproti Blackie (knírač), spala především v nohách. Když se někdy stalo, že jsme jí zavřeli ložnici, tak byla schopna nám udělat naschvál a třeba nám i hlavou bila do dvěří až měl člověk strach, že rozbije sklo. V posteli a hlavně k ránu je někdy až "nesnesitelná" svými polohami, ale co by jsme pro naše sluníčko neudělali, TY budeš dolámanej, ale naše Bafka se krásně vyspinká a ráno třeba jít do práce a musíš ji skoro prosit, aby šla ven na ranní venčení. Musím(e) přiznat, že bez naší Bafky si noc nedovedeme už asi představit, protože ONA opravdu je jak naše miminko, o které by se měli rodiče starat, ale to ONA někdy se stará o NÁS. Děkujeme za ní vlastně našim skute čným dětem.