Muži došli. V ukrajinských uhelných dolech poprvé fárají ženy. Těžká práce, říkají
V jednom z uhelných dolů na východě Ukrajiny se potýkali s akutním nedostatkem pracovních sil, protože více než tisícovka zaměstnanců odešla a zapojila se do bojů proti ruské invazi. Alespoň částečné řešení se nakonec našlo, když vedení dolu poprvé v historii dovolilo fárat ženám. Na nabídku práce pod zemí jich kývla více než stovka, napsala agentura Reuters.
„Tu práci jsem vzala, protože začala válka a nic jiného nebylo k mání,“ říká upřímně 22letá Krystyna. Už pět měsíců pracuje jako technička v hloubce 470 metrů pod povrchem a stará se o údržbu důlních vláčků, které dopravují horníky na několik kilometrů dlouhé trase od výtahů k ražbě.
Vedení dolu, jehož těžní věž ční v lezavém listopadovém počasí nad okolní plochou krajinou, požádalo reportéry, aby nezveřejňovali jeho jméno ani příjmení zaměstnanců, se kterými hovořili.
Krystyna vypráví, že práci v dole vzala teprve potom, co překonala strach, že doma nechává v péči své matky čtyřletého syna Denyse. Žije totiž v Pavlohradu, který sice leží asi 100 kilometrů od fronty, ale často na něj dopadají ruské rakety.
Ruská letiště jsou paralyzována kvůli hrozícím dronovým útokům. Stovky letů jsou zpožděny nebo zrušeny. Lidé spí na podlaze, perou se, ale i zpívají „Kaťušu“.
V Pulkově bylo zpožděno 48 letů, 74 zrušeno. V Šeremetěvu bylo večer zrušeno 174 letů a dalších 47 bylo zpožděno. Na letu do Almaty, který uvízl na více než 15 hodin, pár lidí dokonce onemocnělo.
Na letišti Strigino (Nižnij Novgorod) je zaveden režim „koberce“ – všechny lety jsou zpožděny a cestujícím bylo řečeno, že neodletí nejméně dva dny. Rodiny s dětmi spí přímo na podlaze letiště. Někteří uvízli v zahraničí, včetně Turecka, a nemohou se vrátit.
V uplynulém dni zahynulo v Doněcké a Chersonské oblasti při ruském ostřelování a útocích dronů pět civilistů, vyplývá z hlášení tamních úřadů. V Doněcké oblasti zahynuli tři lidé, uvedl na telegramu šéf tamní regionální správy Vadym Filaškin. V Chersonské oblasti zemřeli dva lidé, sdělila tamní oblastní správa. Další lidé byli podle činitelů v obou regionech zraněni.
Zaměstnání pod zemí je podle ní zajímavé, ale těžké: musí zvedat těžká víka baterií a nepříjemná je i pára, ale vyvažuje to dobrý plat a smysl pro povinnost, který jí velí zůstat a zastat práci za ty, kdo odešli do války. Ve stejném dole pracoval i její starší bratr, který se k armádě přidal dva týdny po začátku invaze, a ona teď o něj má velký strach.
„Naši chlapci jsou na frontě a my je musíme podpořit: teď není nikdo jiný, kdo by mohl v dole pracovat,“ říká Krystyna.
Ukrajinský těžební průmysl, kdysi jeden z největších v Evropě, zažil po pádu Sovětského svazu desetiletí úpadku, protože přestal existovat centrálně řízený trh. Ruskem podporované milice navíc v roce 2014 obsadily mnoho těžebních oblastí na východě země a další se ocitly v okupované zóně loni.
Ukrajinská energetická společnost DTEK, vlastník dolu, který reportéři Reuters navštívili, uvádí, že v armádě nyní bojují skoro 3000 z jejích 20 000 horníků. Ze zmíněného dolu zatím odešlo bojovat asi 1000 horníků, 42 z nich bylo zabito.
V dole sice pracovaly ženy i před invazí, z příkazu vlády jim ale byla zapovězena práce pod povrchem považovaná za fyzicky příliš náročnou. Pravidlo bylo v platnosti už od sovětských dob a jeho platnost změnila až invaze. Nyní v dolech vlastněných firmou DTEK pracuje pod zemí asi 400 žen, což jsou asi 2,5 procenta z celkového počtu fárajících pracovníků.
„Děláme všechno tak, jak by to dělali muži, tedy pokud není něco tak těžké, že to nezvedneme,“ říká 43letá Natalja, která také pracuje jako technička a dohlíží na důlní vozidla. Před válkou pracovala jako prodavačka v obchodě s elektronikou, ale o práci přišla, když obchod po invazi zavřel.
Do dolu Natalja sfárala poprvé ve chvíli, kdy v tom sousedním už rok pracoval její devatenáctiletý syn. „Vlastně si vzpomínám, že jsem ho přesvědčovala, aby tu práci nebral,“ vzpomíná. Teď je ale sama spokojená a plánuje, že by zůstala i po konci války.
