Otec ruského brance šokuje: „Mého syna ubili, protože nechtěl bojovat na Ukrajině!“
Na začátku listopadu zemřel v námořní nemocnici v Sevastopolu, domovském přístavu Černomořského loďstva na nezákonně anektovaném Krymu, devatenáctiletý ruský branec Andrej Lažjev. Čerstvý absolvent univerzity zahynul pouhé čtyři měsíce po odvodu do ruské armády a oficiální příčinou byl otok a krvácení do mozku. Otce zesnulého nyní kontaktovalo rádio Svobodná Evropa.
Andrejovým rodičům nebylo dovoleno syna v nemocnici navštívit a ani jim nebylo sděleno, jak nebo kdy přišel ke svým zraněním. Také jim dosud nebylo vydáno tělo. Mají však svá podezření, co bylo příčinou smrti. Podle nich byl Andrej ubit k smrti, když se ho snažili donutit podepsat smlouvu s ministerstvem obrany, která by umožnila jeho odeslání do bojů na Ukrajině.
Již na konci září, méně než měsíc po dokončení základního výcviku v Rusku, Andrej svým rodičům sdělil, že byl s dalšími branci převelen na Krym a že je v polní nemocnici. „Nevěděl, kde přesně je,“ sdělil Svobodné Evropě Andrejův otec Nikolaj. „Řekl jen, že jsou všichni ve stanech na poli a kolem jsou hory. Říkal, že mu je velmi špatně a stěžoval si na neustálou nevolnost.“
Brancovi rodiče, kteří žijí v Karélii na severozápadě Ruska, se tedy obrátili na místní náborový úřad v naději, že se dozví, kam byl jejich syn umístěn a proč byl hospitalizován. „Armádní komisař jenom rozhodil rukama a řekl, že k informacím o umístění branců nemá přístup,“ popsal Nikolaj. „A pak s námi přestali mluvit úplně.“
Rodiče se nakonec dozvěděli, že byl jejich syn z nemocnice propuštěn a na začátku října převelen do Armjansku na severu Krymu. Poté o Andreji nic neslyšeli, dokud je o dva a půl týdne později nekontaktoval na sociálních sítích muž, který tvrdil, že s ním sdílí nemocniční pokoj. Tam měl Andrej být převezen pouhé dva dny po převelení a jeho stav byl vážný. Nemohl chodit, pořádně neviděl a neustále zvracel.
Tento spolubydlící během telefonátu předal telefon Andreji, který svému otci sdělil, že ztratil mobil a nepamatuje si, co se mu stalo nebo jak se dostal do nemocnice. Když pak obdrželi Andrejovu fotografii, jeho rodiče byli šokováni. „Nejprve jsme ho ani nepoznali,“ řekl Nikolaj. „Byl to příšerný pohled."
Před odvodem vážil Andrej přes sto kilo, ale na fotce vypadal, že váží méně než šedesát. „Okamžitě jsem začal do nemocnice volat, ale nikdo s námi nemluvil. Chtěl jsem určit synovu diagnózu. Jedna z doktorek nám řekla, že bude mluvit jen s oprávněnými autoritami,“ uvedl Nikolaj. Jméno této doktorky se ovšem ustaraný otec nikdy nezvěděl, protože se žádný ze zaměstnanců nemocnice nikdy nepředstavil.
Když se pak rodiče snažili nemocnici navštívit, bylo jim řečeno, že je dovnitř nepustí bez zvláštního povolení. To se snažili získat bezvýsledně. „Povolení jsme dostat nemohli, protože náborový úřad v Karélii neměl žádné informace o tom, že by byl Andrej hospitalizován. Nevěděli jsme ani, ve které je přesně jednotce,“ vysvětlil Nikolaj.
Jako další se rodina dozvěděla, že Andrej prošel EEG. Následně jim zavolal psychiatr, který jim sdělil, že se žádné vnitřní zránění nenašlo, a Andrej byl tedy převezen na psychiatrii. Jeho stav byl prý výsledkem psychologického traumatu. „Řekli mi, že Andrej nechtěl sloužit tak moc, že prošel jakýmsi nervovým zhroucením. Říkali tomu ‚syndrom stesku po domově,‘“ uvedl Nikolaj. Jinak však psychiatr odhalil, že na těle svého pacienta objevil jasné známky bití.
Pár dní pak rodiče se synem udržovali telefonický kontakt. Poté je opět kontaktoval jeho nemocniční spolubydlící a řekl jim, že Andreje přemístili na jednotku intenzivní péče. Nikolajovi se následně povedlo kontaktovat zdravotnického pracovníka, který mu řekl, že má Andrej otok a krvácí do mozku. Ujistil ho však, že je jeho syn v dobrých rukou a že námořní nemocnice má vše, co potřebuje.
V dalších rozhovorech pak zástupci nemocnice odrazovali Andrejovi rodiče od návštěvy. Sevastopol se nachází ve válečné zóně, a tak jim slibovali, že jejich syna evakuují na bezpečnější místo a tam že jej budou moct navštívit. Tato evakuace nikdy neproběhla, protože Andrejův stav byl příliš vážný. Nikolajovi a jeho ženě se nakonec podařilo získat dokumenty potřebné k návštěvě syna, ale to už bylo příliš pozdě. Druhý den se na letišti v Moskvě před odletem na Krym dozvěděli, že je jejich syn po smrti.
Rodiče byli také posláni zpět do Karélie, kde kontaktovali místní armádní úřady, aby se dozvěděli, co se stalo jejich synovi. Ty jim řekly, že žádný z tamních branců nebyl poslán do vojenské oblasti, do které spadá Armjansk. „Stále nevím, co se Andreji stalo,“ uvedl Nikolaj. „Nejhorší je, když všechno vidíte a nemůžete nic udělat.“
Situace se trochu vyjasnila, když Nikolaje na telegramu kontaktoval muž, který se představil jen jako velitel bez udání jména nebo hodnosti. Ten Nikolajovi poslal foto Andrejova úmrtního listu, na kterém jako příčina smrti stálo „otok mozku, krvácení do mozkového kmenu“. Dokument také odhalil, že diagnóza byla známá už měsíc před jeho úmrtím. „Co ten otok způsobilo, se neví,“ uvedl Nikolaj. „Můj syn tam měsíc umíral a oni nic nehlásili. Kdyby ho byli evakuovali, myslím, že by byl dnes naživu.“
Americký prezident Donald Trump dnes poprvé od svého lednového návratu do funkce přijme v Bílém domě maďarského premiéra Viktora Orbána. Podle deníku The Guardian se Orbán bude snažit zprostředkovat summit mezi Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který se měl uskutečnit v Budapešti, ale byl zrušen. Dalším Orbánovým cílem zřejmě bude získat výjimku z amerických sankcí na dovoz ruské ropy.
Trump v říjnu oznámil, že by se brzy mohl sejít se svým ruským protějškem v maďarské metropoli, aby s ním projednal ukončení rusko-ukrajinské války. Později ale šéf Bílého domu uvedl, že summit zrušil, protože se mu jeho uspořádání v daném okamžiku nezdálo správné. Ve stejný den Spojené státy oznámily sankce na dvě největší ruské ropné společnosti Rosněfť a Lukoil a na desítky jejich dceřiných společností v reakci na ruské odmítnutí ukončit válku na Ukrajině. USA zároveň požadují, aby se země jako Maďarsko odstřihly od ruských zdrojů energie. Orbán naopak už dříve uvedl, že jeho země hledá cesty, jak obejít americké sankce uvalené na Rosněfť a Lukoil.
Evropská komise se snaží zintenzivnit jednání s belgickou vládou o zajištění takzvané reparační půjčky ve výši 140 miliard eur pro Kyjev, čas se totiž krátí a Ukrajině na jaře dojdou peníze, napsal bruselský server Politico. Belgický premiér Bart De Wever se proto dnes schází s vysokými úředníky Evropské komise, kteří se ho budou snažit ujistit, že veškerá finanční a právní rizika spojená s použitím zmrazených ruských aktiv pro půjčku Ukrajině jsou vyřešena.
Většina zmrazených ruských aktiv se nachází právě v Belgii, protože tam má své sídlo depozitář cenných papírů Euroclear. Komise doufala, že se situaci podaří odblokovat již na říjnovém summitu EU, belgického premiéra se ale nepodařilo přesvědčit.
Premiér přišel se třemi požadavky. Zaprvé žádá, aby všechny evropské země postupovaly společně. „Protože je to velmi riskantní, budeme čelit obrovským nárokům,“ vysvětlil De Wever již dříve. Zadruhé bude po ostatních evropských státech žádat záruky. „Pokud bude nutné peníze vrátit, každý členský stát se na tom musí podílet,“ uvedl s tím, že o případné riziko se musí podělit všechny země EU. Třetí De Weverův požadavek se také týká ostatních členských států: „Všechny země se zmrazenými aktivy musí postupovat společně s námi.“ uvedl.
Dobré ráno.
Za poslední den ztratil protivník 1170 lidí, 1 tank, 2 obrněná vozidla, 248 dronů a další, informuje generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny v ranním hlášení. Čísla nelze nezávisle ověřit.
Zpětně nemůže Nikolaj vymazat vzpomínku na to, že byl Andrej opakovaně žádán, aby podepsal smlouvu s ministerstvem obrany, i když nechtěl. Ačkoliv je v Rusku povinná dvouletá vojenská služba, branci ze zákona nesmí být posláni do boje v zahraničí. Mnozí se teď obávají, že tvrzení Kremlu, že je Krym a další čtyři částečně okupované oblasti Ukrajiny ruským územím, vytvoří v zákoně skulinu. Ten zatím tento zákon obchází nabízením podpisu smlouvy, která boj na Ukrajině umožňuje.
Zvěsti o tom, že jsou někteří branci nuceni k podpisu fyzickým násilím, jsou již široce rozšířené, a tak pojal Nikolaj podezření, že byl jeho syn zbit při pokusu přimět ho k podpisu. O tom, že je na něj vyvíjen tlak k podpisu, Andrej svého otce informoval už v září. „Každý den. Smlouva, smlouva, smlouva,“ řekl mu prý syn. „Říkal jsem mu: prostě to nepodepisuj. A nepodepsal.“
Nikolaj, sám bývalý voják, řekl, že po Andrejově smrti už prostě nemůže věřit úřadům. Ještě stále od ministerstva obrany neobdržel žádné dokumenty o synově službě a smrti, jeho žádosti o informace zůstávají bez odezvy a Andrejovo tělo se ještě nevrátilo domů. Proto došel Nikolaj k závěru, že jeho syn zemřel následkem pokusu přinutit ho upsat se k zahraničním bojům. „Obávám se, že tak se to dělá,“ řekl. „Podezření posiluje to, že nám nikdo nic nevysvětlí. Nikdo neříká pravdu.“
