Otec ruského brance šokuje: „Mého syna ubili, protože nechtěl bojovat na Ukrajině!“

Andrejovým rodičům nebylo dovoleno syna v nemocnici navštívit a ani jim nebylo sděleno, jak nebo kdy přišel ke svým zraněním. Také jim dosud nebylo vydáno tělo. Mají však svá podezření, co bylo příčinou smrti. Podle nich byl Andrej ubit k smrti, když se ho snažili donutit podepsat smlouvu s ministerstvem obrany, která by umožnila jeho odeslání do bojů na Ukrajině.

Již na konci září, méně než měsíc po dokončení základního výcviku v Rusku, Andrej svým rodičům sdělil, že byl s dalšími branci převelen na Krym a že je v polní nemocnici. „Nevěděl, kde přesně je,“ sdělil Svobodné Evropě Andrejův otec Nikolaj. „Řekl jen, že jsou všichni ve stanech na poli a kolem jsou hory. Říkal, že mu je velmi špatně a stěžoval si na neustálou nevolnost.“

Brancovi rodiče, kteří žijí v Karélii na severozápadě Ruska, se tedy obrátili na místní náborový úřad v naději, že se dozví, kam byl jejich syn umístěn a proč byl hospitalizován. „Armádní komisař jenom rozhodil rukama a řekl, že k informacím o umístění branců nemá přístup,“ popsal Nikolaj. „A pak s námi přestali mluvit úplně.“

Rodiče se nakonec dozvěděli, že byl jejich syn z nemocnice propuštěn a na začátku října převelen do Armjansku na severu Krymu.  Poté o Andreji nic neslyšeli, dokud je o dva a půl týdne později nekontaktoval na sociálních sítích muž, který tvrdil, že s ním sdílí nemocniční pokoj.  Tam měl Andrej být převezen pouhé dva dny po převelení a jeho stav byl vážný. Nemohl chodit, pořádně neviděl a neustále zvracel.

Razie v saunách i odbarvování duhy. Rusům se na Ukrajině nedaří, Kreml si chladí žáhu na gayích

Tento spolubydlící během telefonátu předal telefon Andreji, který svému otci sdělil, že ztratil mobil a nepamatuje si, co se mu stalo nebo jak se dostal do nemocnice. Když pak obdrželi Andrejovu fotografii, jeho rodiče byli šokováni. „Nejprve jsme ho ani nepoznali,“ řekl Nikolaj. „Byl to příšerný pohled."

Před odvodem vážil Andrej přes sto kilo, ale na fotce vypadal, že váží méně než šedesát. „Okamžitě jsem začal do nemocnice volat, ale nikdo s námi nemluvil. Chtěl jsem určit synovu diagnózu. Jedna z doktorek nám řekla, že bude mluvit jen s oprávněnými autoritami,“ uvedl Nikolaj. Jméno této doktorky se ovšem ustaraný otec nikdy nezvěděl, protože se žádný ze zaměstnanců nemocnice nikdy nepředstavil.

Když se pak rodiče snažili nemocnici navštívit, bylo jim řečeno, že je dovnitř nepustí bez zvláštního povolení. To se snažili získat bezvýsledně. „Povolení jsme dostat nemohli, protože náborový úřad v Karélii neměl žádné informace o tom, že by byl Andrej hospitalizován. Nevěděli jsme ani, ve které je přesně jednotce,“ vysvětlil Nikolaj.

Na Ukrajinu udeřila tuhá zima: Sněhové bouře, -18 °C a tři umrzlí v Oděse. Potíže hlásí i Krym

Jako další se rodina dozvěděla, že Andrej prošel EEG. Následně jim zavolal psychiatr, který jim sdělil, že se žádné vnitřní zránění nenašlo, a Andrej byl tedy převezen na psychiatrii. Jeho stav byl prý výsledkem psychologického traumatu. „Řekli mi, že Andrej nechtěl sloužit tak moc, že prošel jakýmsi nervovým zhroucením. Říkali tomu ‚syndrom stesku po domově,‘“ uvedl Nikolaj. Jinak však psychiatr odhalil, že na těle svého pacienta objevil jasné známky bití.

Pár dní pak rodiče se synem udržovali telefonický kontakt. Poté je opět kontaktoval jeho nemocniční spolubydlící a řekl jim, že Andreje přemístili na jednotku intenzivní péče. Nikolajovi se následně povedlo kontaktovat zdravotnického pracovníka, který mu řekl, že má Andrej otok a krvácí do mozku. Ujistil ho však, že je jeho syn v dobrých rukou a že námořní nemocnice má vše, co potřebuje.

V dalších rozhovorech pak zástupci nemocnice odrazovali Andrejovi rodiče od návštěvy. Sevastopol se nachází ve válečné zóně, a tak jim slibovali, že jejich syna evakuují na bezpečnější místo a tam že jej budou moct navštívit. Tato evakuace nikdy neproběhla, protože Andrejův stav byl příliš vážný. Nikolajovi a jeho ženě se nakonec podařilo získat dokumenty potřebné k návštěvě syna, ale to už bylo příliš pozdě. Druhý den se na letišti v Moskvě před odletem na Krym dozvěděli, že je jejich syn po smrti.

Rodiče byli také posláni zpět do Karélie, kde kontaktovali místní armádní úřady, aby se dozvěděli, co se stalo jejich synovi. Ty jim řekly, že žádný z tamních branců nebyl poslán do vojenské oblasti, do které spadá Armjansk. „Stále nevím, co se Andreji stalo,“ uvedl Nikolaj. „Nejhorší je, když všechno vidíte a nemůžete nic udělat.“

Situace se trochu vyjasnila, když Nikolaje na telegramu kontaktoval muž, který se představil jen jako velitel bez udání jména nebo hodnosti. Ten Nikolajovi poslal foto Andrejova úmrtního listu, na kterém jako příčina smrti stálo „otok mozku, krvácení do mozkového kmenu“. Dokument také odhalil, že diagnóza byla známá už měsíc před jeho úmrtím. „Co ten otok způsobilo, se neví,“ uvedl Nikolaj. „Můj syn tam měsíc umíral a oni nic nehlásili. Kdyby ho byli evakuovali, myslím, že by byl dnes naživu.“

Válka Rusko vs. Ukrajina

21:30

Dnes

Děkujeme za pozornost, kterou našemu online přenosu věnujete. Vše, co se týká ruské agrese na Ukrajině, budeme sledovat zase od nedělního rána.

21:25

Dnes

Začaly se objevovat zprávy o tom, že Rusko naverbovalo chudé Kubánce, aby bojovali ve válce na Ukrajině. Mělo tak být učiněno podvodem, kdy byla rekrutům přislíbena práce v Rusku nebo vysoký finanční obnos za účast v boji. Ani k jednomu však nedošlo. „Už jsem ve válce nějakou chvíli a neplatí se nám. Mnoho z mých přátel bylo už zabito,“ vypověděl jeden z obelhaných. Celý článek čtěte ZDE

20:30

Dnes

Ukrajinská společnost Naftohaz v ranním prohlášení uvedla, že při dnešním útoku na její plynárenská zařízení nebyl nikdo zraněn a že útok „nebude mít vliv na poskytování služeb ukrajinským spotřebitelům ani zákazníkům skupiny“.

Rusko v posledních týdnech zintenzivnilo vzdušné útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Rozsáhlé škody utrpěly zejména tepelné elektrárny a přenosová soustava.

Cílem útoků byly v minulosti také podzemní zásobníky plynu, které jsou v hloubce i několika stovek metrů umístěny na západní Ukrajině. Ukrajina má větší skladovací kapacity než kterákoliv jiná země na západ od Ruska a aktivně se snaží přimět evropské obchodníky, aby tam uskladňovali své zásoby.

Zpětně nemůže Nikolaj vymazat vzpomínku na to, že byl Andrej opakovaně žádán, aby podepsal smlouvu s ministerstvem obrany, i když nechtěl. Ačkoliv je v Rusku povinná dvouletá vojenská služba, branci ze zákona nesmí být posláni do boje v zahraničí. Mnozí se teď obávají, že tvrzení Kremlu, že je Krym a další čtyři částečně okupované oblasti Ukrajiny ruským územím, vytvoří v zákoně skulinu. Ten zatím tento zákon obchází nabízením podpisu smlouvy, která boj na Ukrajině umožňuje.

Zvěsti o tom, že jsou někteří branci nuceni k podpisu fyzickým násilím, jsou již široce rozšířené, a tak pojal Nikolaj podezření, že byl jeho syn zbit při pokusu přimět ho k podpisu. O tom, že je na něj vyvíjen tlak k podpisu, Andrej svého otce informoval už v září.  „Každý den. Smlouva, smlouva, smlouva,“ řekl mu prý syn. „Říkal jsem mu: prostě to nepodepisuj. A nepodepsal.“

Nikolaj, sám bývalý voják, řekl, že po Andrejově smrti už prostě nemůže věřit úřadům. Ještě stále od ministerstva obrany neobdržel žádné dokumenty o synově službě a smrti, jeho žádosti o informace zůstávají bez odezvy a Andrejovo tělo se ještě nevrátilo domů. Proto došel Nikolaj k závěru, že jeho syn zemřel následkem pokusu přinutit ho upsat se k zahraničním bojům. „Obávám se, že tak se to dělá,“ řekl. „Podezření posiluje to, že nám nikdo nic nevysvětlí. Nikdo neříká pravdu.“