18°C
Vězni popsali další hrůzné taktiky mučení: Ukrajince používali jako fotbalové míče!
Objevila se nová hrůzná svědectví o mučení v ruském detenčním zařízení. Podle výpovědí Rusové chtěli s Ukrajinci hrát fotbal. Nicméně tato hra měla vlastní pravidla - Ukrajinci byli používáni jako fotbalové míče. Napsal o tom deník Daily Mail. Někteří hrdinové od Azovstalu popsali, co si ve vězení prožili - ponižování, nedostatek jídla, chabá lékařská péče, nekončící mučení, strach o život. Svůj příběh sdílel také Dmytro Moskva, který čelil posměškům za své příjmení, píše server Newsweek.
Ukrajinští váleční zajatci vyprávěli o hrůzném mučení v ruských zajateckých táborech. Někteří vězni mluvili o tom, že svými vězniteli byli „používáni jako fotbalové míče“.
Artem Dyblenko, štábní rotmistr 36. brigády námořní pěchoty, vypověděl BBC, jak slyšel mluvit ruské vojáky o hraní fotbalu se svými vězni. Avšak místo toho, aby šlo o zápas mezi Rusy a Ukrajinci, byly Artemovi zavázány oči a bylo mu nařízeno, aby se rozběhl. Když spadl nebo do něj někdo vrazil, ruští dozorci se k němu nahrnuli a začali do něj kopat. Poté mu nařídili, aby vstal a celý proces se opakoval znovu a znovu.
„Kopance byly nepřetržité. Cítil jsem se jako fotbalový míč,“ vypověděl Artem.
Kromě této „fotbalové hry“ byli vězni v jižním ruském městě Taganrog každodenně biti obušky, židlemi nebo jakýmikoli tupými předměty, které měli jejich dozorci zrovna po ruce.
Mnoho Ukrajinců údajně v zařízení zemřelo na infarkty nebo těžká traumata, o které se lékaři nezajímali.
Ve věznici zhubl 20 kilo
Před ruskou invazí Vladimira Putina na Ukrajinu bylo „Zajišťovací zařízení číslo dvě“ v Taganrogu určeno pro ruské vězně. Nyní se však za jeho zdmi odehrávají děsivá mučení, brutality a teror. Snahou je ukrajinské vojáky trestat, ponižovat a v některých případech je i zabít.
27letý Artem Serednjak velitel čety ostřelovačů z pluku Azov, byl po svém zajetí hlavním cílem sadistického mučení. Byl svlečen do spodního prádla a vyslýchán v mrazivé místnosti. Dostával tam elektrické šoky do zad, krku a slabin.
Zatímco bylo jeho tělo otřeseno, byl vyslýchán ohledně toho, jaká byla jeho vojenská role, a byl zároveň obviněn z drancování Mariupolu. Mučitelé se také snažili zjistit informace o jeho přítelkyni skrze sociální sítě. „Ztloukli mě jako hřebík,“ vypověděl Serednjak.
Kromě toho Serendjak uvedl, že ve vězení zhubl 20 kilo.
Mučení zdravotníků
Ženy byly mučeny stejně. Iryna Stohnijová, 36letá bojová zdravotnice, vyprávěla o tom, jak byla podvyživená: „Žádné jídlo, žádné slunce. Jen mříže a agónie.“
Mluvila také o tom, jak zažívala brutální inspekce, kdy se musely ženy svlékat. Uvedla, že ji a ostatní vězeňkyně dozorci týrali. „V téhle ponuré rokli pracují a žijí jenom ďáblové,“ řekla.
O mučení v Taganrogu vypověděl také 29letý chirurg Denys Hajduk. Uvedl, že jeho spoluvězni byli nuceni k falešným výpovědím, kdy se museli přiznat k zločinům, které nespáchali. Pokud odmítli, násilí se stupňovalo.
Po svém propuštění ze zařízení odmítl podepsat usvědčující dokument, kvůli tomu byl brutálně napaden, utrpěl zlomeniny žeber a pohmožděniny srdečního svalu z opakovaných úderů do hrudníku.
„Zacházeli s námi jako se zvířaty“
Po více než šesti měsících v zajetí si Dmytro Moskva všiml, že ruští vojáci, které viděl při výměně vězňů, jsou na tom lépe než on. Měli čistější uniformy, vypadali lépe živeni a někteří z nich si dokonce nesli kufry. „Nedokážu ani popsat, jaké jsem měl v té době pocity,“ řekl 26letý muž novinářům o své znovu nabyté svobodě. „Uvědomil jsem si, že mám konečně svá práva a jsem lidská bytost a nejenom zvíře, jak s námi bylo zacházeno.“
Po invazi musel opustit svou ženu v Mariupolu, které byla tou dobou ve třetím měsíci těhotenství. Poprvé viděl raketu, když zasáhla nedalekou školu. Znenadání byl vhozen do války, kdy musel evakuovat zraněné a bojovat v ulicích, aby bránil svůj domov v Doněcké oblasti.
19. dubna byl oslaben ztrátou krve, měl totiž náboje v obou nohách a v levé ruce. Byl se svými spolubojovníky zajat, když se ukrývali v ocelárnách Azovstalu.
Následně byl předán čečenským jednotkám, které bojovaly za Rusko. „Nechtěli jsme se vzdát, ale museli jsme, protože v tu chvíli mezi námi nebyli žádní vojáci schopni boje,“ okomentoval Dmytro.
V ruském zajetí pak dostal jeden obvaz a nějaké léky proti bolesti, ale to bylo vše. Pravidelně byl bit během výslechů, kdy se z něj ruští dozorci snažili získat přiznání o tom, že spáchal zločiny na civilistech v Mariupolu.
Kvůli jeho příjmení Moskva ho zesměšňovali ruští vojáci. „Nikdo z nás nedokázal odhadnout, jestli následující výslech přežije,“ řekl Dmytro.
Podobně jako Serednjak a další i on trpěl během svého zajetí podvýživou. Ze 79 kilo se dostal na 65 kilo. Jídlo bylo vzácné. „Dávali nám jen tolik, aby nás tak akorát udrželi naživu,“ uvedl bývalý zajatec.
Ve vězení mu pomohlo, když si se svými spoluvězni vyprávěli o svých rodinách. „To bylo zdrojem síly, která nám dodávala odvahu čelit okolnostem,“ řekl Dmytro. „Na jednu stranu jsme měli naději, že znovu uvidíme své rodiny a svoji zemi, na stranu druhou jsme byli také zoufalí, protože jsme nevěděli, co se nám stane.“
Byl také mezi stovkami zajatců, kteří byli drženi ve vězení v Olenivce v Doněcké oblasti, která vybuchla 29. července a zabito bylo 53 ukrajinských vězňů a zraněných jich bylo více než 75. „I teď mám pocit, že se to stalo teprve včera,“ uvedl Dmytro. „Pamatuji si na velmi silný výbuch.“ Dodnes má problémy se spánkem.
Shledání s rodinou
Jednoho dne Dmytra a jeho spoluvězně odvezlo letadlo na Krym. Hlavy měly zakryté, ruce svázané a bylo jim řečeno, ať „pozdraví Volodymyra Zelenského“. Mysleli si, že je vzali do dalšího vězení. Místo toho byli posláni do Záporoží, byli osvobozeni.
Svou ženu a dceru spatřil až o další čtyři měsíce později, protože zůstaly v okupovaném Mariupolu. „Když jsme se potkali, emoce byly silné,“ vypověděl Dmytro. „Bál jsem se, že bude dcera brečet, ale když jsem ji držel, neplakala. Všichni byli moc šťastní.“
Nyní se Dmytro Moskva pokouší zahojit své rány. „Všichni obránci Azovstalu mají možnost léčby a za to jsme velmi vděční. Dali jsme naše duše a naši sílu na obranu Mariupolu a toto je uznání za to, co jsme vykonali,“ řekl.
Má stále problémy se spánkem, se kterým mu pomáhají léky a psycholog. „Nemohu říct, že mé duševní zdraví je stabilní, někdy se cítím v pohodě, ale jindy mám opravdu zlé myšlenky.“
Moskva stále čeká na svého blízkého přítele, který je stále v zajetí. „Chceme své přátele zpět.“
13:49
Dnes
OBRAZEM: Hasiči likvidují požár v Ivano-Frankivské oblasti, který vzplál po ruském bombardování.
12:50
Dnes
Ruské ropné společnosti v dubnu meziročně snížily produkci pohonných hmot v důsledku ukrajinských útoků na ruské rafinerie. S odvoláním na své zdroje o tom dnes informoval ruský list Kommersant. Dodávky na ruský trh to ale neovlivnilo, v dubnu se podle listu dokonce zvýšily.
Produkce vysokooktanového benzinu se v období od 1. do 23. dubna meziročně snížila o 0,8 procenta na 2,57 milionu tun. Od začátku roku vykazuje pokles o 0,6 procenta na 13,08 milionu tun. Produkce nafty se pak za stejné období meziročně snížila o 2,8 procenta na 5,06 milionu. Od začátku roku vykazuje pokles o 1,5 procenta na 25,96 milionu tun.
12:14
Dnes
„Aktuálně neexistují žádné předpoklady pro jednání, protože všichni dobře znají stanovisko Ukrajiny neakceptovat jakékoliv rozhovory. Proto speciální vojenská operace pokračuje,“ řekl Putinův mluvčí Dmitrij Peskov. Připomněl, že Rusové a Ukrajinci při jednáních v Istanbulu už před dvěma lety dohodli mírovou smlouvu. Dokument byl podle něj fakticky parafován, ale Kyjev odmítl smlouvu dotáhnout do konce kvůli „přímému nátlaku Londýna“.
Mluvčí Kremlu dal před dvěma týdny najevo, že případná jednání o míru s Ukrajinou by musela přihlížet k tomu, že Rusko za této války připojilo ke svému území další čtyři ukrajinské oblasti, po poloostrově Krym anektovaném už před deseti lety. I tehdy mluvčí ruského prezidenta před novináři připustil, že necítí žádnou ochotu Kyjeva jednat s Moskvou.
Video Elitní ruský tank se při útěku před dronem zřítil z útesu
Video se připravuje ...
Témata:
Související
