Putinovi digitální pěšáci: Jak se blogeři stali klíčovými hráči jeho válečného tažení
Exploze, která v ruském Petrohradu v neděli zabila proválečného blogera a propagandistu Vladlena Tatarského (†40), vlastním jménem Maxima Fomina, vrhla světlo na další část armády ruského prezidenta Vladimira Putina. Jedná se o blogery, kteří hlavně na sociálních sítích šíří kremelskou rétoriku, jsou jedním z hlavních motorů ruské propagandy, uvedla stanice CNN.
Tatarskij byl známým podporovatelem Putinovy agrese na Ukrajině, rovněž je fanouškem zakladatele žoldnéřské Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina a jeho občas drsné kritiky vojenských selhání moskevského velení. Zabitý propagandista byl vůdčím hlasem tzv. válečných blogerů, na svém telegramovém účtu měl víc než půl milionu followerů, nicméně v Rusku není jediný, kdo měl na veřejnost takový vliv.
Váleční korespondenti
Komentátorům, jakým byl i Tatarskij, se často v ruskojazyčném prostoru říká „vojenkor“, tedy vojenský či válečný korespondent, právě Tatarskij a jemu podobní se snažili zaplnit jisté vakuum, které zbylo po nezávislých médiích. Ta byla záhy po vypuknutí invaze na Ukrajinu umlčena Putinovou vládou. „Váleční blogeři v Rusku v současné době poskytují velmi jaksi nejasné služby, ale každopádně to služby jsou. Vlastně jsou ti jediní, kdo v Rusku monitoruje, co se na frontě děje,“ komentoval Candace Rondeaux, šéf programu Future Frontlines nadace New America Foundation.
Tito ruští prováleční blogeři mají často mnoho zdrojů z nejvyšších kruhů armády, Wagnerovy skupiny nebo proruských separatistů na východě Ukrajiny. Mají přístup k nepřebernému množství informací, které většině Rusů zůstávají utajeny. K zajímavosti o Tatarském patří to, že se sám narodil na Ukrajině, konexe zřejmě získal, když na Donbasu bojoval po boku separatistů. Rejstřík však tak úplně čistý neměl, podle ruského tisku a jeho vlastních slov byl ve vězení za bankovní loupež.
„Samozřejmě blogeři mají velmi zaujatý pohled na válku, jsou ale zásadní k porozumění toho, co se děje aspoň na jedné straně toku dění,“ dodal Rondeaux.
Výhradní postavení blogerů
Ruslan Trad z think thanku Atlantická rada, konkretně pak z její Výzkumné forenzní digitální laboratoře, sdělil tisku, že blogeři jsou v Rusku velmi stmelená komunita, velmi často přidružená k ministerstvu obrany a dalším bezpečnostním agenturám. „Navzájem se dobře znají, často společně cestují, jsou v neustálé komunikaci, mají svůj uzavřený systém. A Tatarskij v této komunitě zastával významné místo,“ poznamenal Trad.
„A zároveň se nebál ani kritiky, bral si takříkajíc na mušku jak ruské důstojníky, tak pak i to nejvyšší vojenské velení. Někdy jeho analýzy vzbudily dost negativních reakcí mezi důstojníky, na druhou stranu byl ale skalním obráncem Ruska a jeho armády, chtěl vidět jen jejich úspěch, někdy je dělal úspěšnější, než ve skutečnosti vojáci byli,“ dodal Trad. Oba odborníci však poukázali na to, že korespondenti překračují jisté etické meze, například Tatarskij sdílel své snímky se zbraní z válečné zóny.
Prováleční blogeři nejsou novinkou, Tatarskij a další působí řadu let, v minulosti se věnovali vojenským operacím, jak oficiální ruské armády, tak wagnerovců a přinášeli zprávy z Blízkého východu, Afriky či Donbasu. Právě jejich snaha rozšířila mezi běžné Rusy tendenci podporovat ruské válečné výpady.
„Nastavili pravidelnou dávku proválečné, protizápadní a protiukrajinské propagandy, jde o letitou praxi. Vlastně to blogeři zpopularizovali ruskou válku i wagnerovce,“ objasnil Rondeaux s tím, že vliv blogerů se samozřejmě znásobil s vypuknutím otevřené války na Ukrajině, vlastně tomu napomohlo i potlačení západních sociálních platforem v Rusku jako twitter nebo instagram.
„Přesunuli se na telegram a tam mají žně,“ komentovala analytička Kateryna Stepanenková při americkém Institutu pro studium války (ISW). Podotkla také, že jejich příspěvky se začaly hojně šířit kolem loňského dubna a května, kdy ruská armáda začala prožívat těžké neúspěchy svého tažení na Ukrajině.
Ani sociální síť telegram to v Rusku neměla lehké, ruský stát se ji snažil zablokovat poté, co její zakladatelé odmítli poskytnout tajné službě FSB kódovací klíče, nakonec však byl zákaz v roce 2020 zrušen.
Děkujeme za pozornost, kterou našemu online přenosu věnujete. Dění týkající se ruské agrese na Ukrajině budeme sledovat zase od čtvrtečního rána.
Rusko a Ukrajina uskutečnily další výměnu zajatců v rámci dohody dosažené při přímých jednáních v Istanbulu, uvedli prezident Volodymyr Zelenskyj i Moskva.
Today, already the 9th stage of the exchange agreed in Istanbul took place. Seriously ill and severely wounded defenders are returning home. We can now share the details — across all stages of the recent Istanbul agreements, we have managed to bring back more than 1,000 of our… pic.twitter.com/WDGDlNAyy4
— Volodymyr Zelenskyy / Володимир Зеленський (@ZelenskyyUa) July 23, 2025
Jeden z ukrajinských vyjednavačů, šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak, po dnešní schůzce ukrajinské delegace s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem v Ankaře uvedl, že se jednalo i o potřebě čtyřstranné schůzky prezidentů Ukrajiny, USA, Turecka a Ruska, Zelenského, Donalda Trumpa, Recepa Tayyipa Erdogana a Putina, „abychom přešli ke skutečným jednáním o ukončení války", jak napsal na sociální síti.
Ty nejpopulárnější ruské válečné blogy mají kořeny v ultrapravicovém hnutí, myšlenky, které šíří, nejsou tedy úplně novátorské, ale díky technologiím se dostanou k obrovskému množství lidí. Co se followerů týče, podle Trada jde převážně o podporovatele ultrapravice, nacionalisty, pohany a také zástupce extrémně ortodoxní větvě pravoslavných křesťanů. „Lidé jako Tatarskij nenachází své obdivovatele jen doma, ale také v západní a střední Evropě,“ upozornil Trad.
Na rozdíl od ruského tisku ruští blogeři se nebojí kritiky, často se tak strefují do vojenského velení a neúspěchů, které ruská armáda na Ukrajině zaznamenala, ať už šlo o stažení vojsk z Chersonu v listopadu loňského roku, nebo o současnou zdlouhavou a krvavou bitvu o Bachmut. Stepanenková jako klíčový moment pro vzestup blogerů označila neúspěšný pokus Rusů překročit řeku Severní Doněc.
„Ruské ministerstvo obrany se k tomu tenkrát ani slovem nevyjádřilo, nemluvilo se o tom ve zprávách, tak se blogeři tématu chytli a z marginální skupiny, která převážně řeší nacionalistická témata, se stal v podstatě ze dne na den hlavní informační kanál,“ uvedla analytička. Existuje také velký rozdíl v tom, jak se ruské úřady chovají k blogerům, přestože jsou kritičtí k velení, a ostatním, kdo si dovolí vystoupit proti válce na Ukrajině.
Beztrestná kritika
Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová dokonce minulou neděli děkovala Tatarskému a ostatním válečným blogerům za to, že díky nim „svět vidí pravdu a skutečné záběry a informace z dění na Ukrajině“. Na opačném spektru stojí aktivisté, kteří se snaží ukázat, jaká zvěrstva ruští vojáci na Ukrajině páchají. Ilja Jašin si vysloužil tvrdý trest 8 a půl roku ve vězení za šíření „falešných informací“ o masakru v Buči. Novinářka Marija Ponomarenková dostala šestiletý trest za telegramový příspěvek o ruském náletu na divadlo v Mariupolu.
Stepanenková to vysvětlila tím, že blogeři jsou kritičtí k tomu, jak je válka vedena, ne k válce samotné. „Explicitně říkají: Potřebujeme tuto válku, abychom přežili. Je nutné, aby válka pokračovala, proto aby byla obnovena velikost Ruské říše,“ řekla Stepanenková, zajímavé na tom podle ní je, že většině Rusů je válka na Ukrajině vlastně lhostejná, pokud se nedotýká jich samotných, Kreml tak spoléhá na blogery, aby mezi tuto většinu jejich rétoriku šířil.
„Mají velmi silné ideologické cítění a nastavení. Vidí Rusko jako jasného vítěze tohoto konfliktu s cílem nejen vyhrát, ale dobýt Ukrajinu. Což podle nich eventuálně povede k bitvě s NATO,“ podotýká analytička.
Další klíčovou úlohou blogerů je zvyšování podpory války. Stepanenková tvrdí, že jsou zásadní pro vojenské odvody, a to jak pro armádu, tak pro Wagnerovu skupinu. „Blogeři dělají reklamu Putinovým rekrutačním snahám, o kterých víme, že se snaží co nejvíce rozšířit a propagovat, protože se zdráhá plně vyhlásit druhou mobilizační vlnu,“ hodnotí Stepanenková.
Podle Rondeauxe mají blogeři z ultrapravicového prostoru podporu nejbohatších ruských elit. „To je dělá ještě mocnější a ještě vlivnější. Člověk si může myslet, že Putin je v podstatě ďábel, který kontroluje všechno v i mimo Kreml. A ano, to je v podstatě pravda. Má obrovskou moc nad státními agenturami, nad obchodními giganty po celé zemi a tedy tím pádem nad bohatstvím celé země, nicméně moc má hlubší kořeny než Putin. Ruští oligarchové, mafie a bezpečnostní třída, to se v jednom okamžiku vlastně slilo v jedno, nelze oddělit jedno od druhého, navzájem se potřebují,“ varoval Rondeaux.
Co bude s blogery dál?
Trad se domnívá, že atentát na Tatarského v řadách blogerů způsobí jistou změnu. „Útok poslouží jako jisté varování. Dosud se v Rusku tato vrstva blogerů a korespondentů cítila velmi bezpečně, málokdy měli nějakou bezpečnostní kontrolu na svých akcích, nebo ochranku na akcích, kam chodili,“ zakončil Trad.
