„Je tu prázdnota i hněv, neexistuje štěstí.“ V Rusy zničeném Lymanu žijí lidé dál ve sklepích
Než toto město obsadili ruští vojáci a budovy se rozpadly na trosky a popel pod deštěm oceli a ohně, žilo se obyvatelům dobře, píše americký deník The Washington Post. Jak se nyní obyvatelům Lymanu žije a proč pořád přebývají ve sklepě?
Babičky sedávaly na lavičkách a obdivovaly svá vnoučata na hřišti ve dvoře a obyvatelé pěstovali zeleninu na malé, ale bohaté komunitní zahrádce. Pak se však Rusové začali přibližovat k tomuto malému městu ve východní Doněcké oblasti.
Tento život se rozpadl loni na jaře, 25. dubna, kdy raketa nebo bomba spadla z nebe a přistála u prolézačky, rozbila okna bytu a zanechala obrovský kráter. Sedmiletá dívka, jejíž rodina uprchla z jiné části města za babičkou, se právě dostávala do protileteckého krytu, když došlo k zásahu. Dívka a malý černý pes, kterého držela v rukou, byli rozdrceni, když se zřítila zeď, uvedli obyvatelé. Zemřela při převozu do nemocnice.
Ten okamžik a další ostřelování spustily masové instinktivní rozhodnutí: Obyvatelé budou trávit noci a některé dny v úzkých dusných sklepních domech v Pryvokzalné ulici, kam se k nim další bomba pravděpodobně nedostane. Téměř o rok později a měsíce poté, co byly ruské síly loni na podzim vytlačeny z Lymanu, život pokračuje v podzemí.
Děti navštěvují online kurzy s elektrickým osvětlením. Dospělí sledují každou novinku o ukrajinských vojenských operacích na malých televizích. Domácí mazlíčci se prohrabávají v malých klecích a přizpůsobují se jako jejich majitelé hybridnímu životu převážně ve tmě. Když někdo vystoupí z podzemí, jedno ucho naslouchá zvukům nadcházejícího jara, druhé náznakům, že by se Rusové mohli opět přibližovat.
Od roku 2014, kdy Rusko začalo podněcovat separatistickou válku na východní Ukrajině, Lyman čtyřikrát změnil majitele a navzdory loňským ztrátám na bojištích prezident Vladimir Putin nadále trvá na tom, že celý Doněck nyní patří Rusku. Pro obyvatele zůstávají řeči o rekonstrukci, vedené v některých evropských metropolích, absurdně předčasné. Život – nebo to, co z něj zbylo – zůstává uvízlý v limbu vytvořeném loňským dubnovým výbuchem.
„Když jsme slyšeli ránu, ztuhli jsme na chodbě a okamžitě jsme vyskočili ven, jen s oblečením na zádech,“ řekla o tom okamžiku 68letá Zoja. „První dny jsme vůbec nemohli spát. Teď spím dobře, ale jsou chvíle, kdy je slyšet ostřelování a mě to zase děsí."
Zoja, poštovní doručovatelka v důchodu, se od té doby soustředila na nové povinnosti – vaří pro ostatní. V noci se uchýlí do podzemí do své ložnice přeměněné na úložný prostor, kde je dostatek místa pro podložku na spaní a pár zatuchlých věcí.
„Zvykli jsme si“
„Samozřejmě jsme si na to zvykli. Je pro mě klidnější být ve sklepě,“ řekla Zoja. Požádala, aby byla identifikována pouze svým křestním jménem, protože jak řekla, je vyčerpaná z reportérů, kteří přicházejí a žádají ji, aby vylíčila své zážitky. Nosí náhrdelník s cinkajícími klíči, některé jsou od sousedů, o kterých doufá, že se jednoho dne vrátí, spolu s jejími drahými členy rodiny. „Stýská se mi po dětech a vnoučatech,“ řekla a šedé oči se jí zalily slzami. Bydleli vedle, ale od loňského března jsou v Kyjevě.
Obyvatelé uvedli, že elektřina byla obnovena teprve nedávno, zatímco čerpadlo na centrálním nádvoří je jediným zdrojem vody. Starosta Lymanu Oleksandr Žuravlev uvedl, že populace klesla z 22 000 před ruskou invazí na současných asi 6000, i když nikdo si není jistý tím, kolik obyvatel přesně zbývá.
V Lymanu a okolních vesnicích zůstává něco málo přes 500 dětí. Většina města byla zničena, řekl Žuravlev, ale služby se pomalu vracejí. „Žádní lidé nezůstali bez domovů,“ řekl a dodal: „Každý člověk dostal pomoc při hledání místa k životu. Spousta lidí si najde nový domov v bytech sousedů, rodiny nebo přátel.“
Neměli kam jít...
Někteří obyvatelé odmítli Žuravlevovo optimistické hodnocení životních podmínek. I když nejsou úplně bezdomovci, jejich zničené činžovní domy ukrývají pouze jejich zbývající věci. Vracejí se většinou pro oblečení a další nezbytnosti, zatímco žijí převážně ve sklepech.
„Za celou tuhle válku jsem ho neviděla ani jednou,“ řekla jedna žena o starostovi.
Bez významné vládní pomoci se zdejší obyvatelé spojili, aby přežili. Sousedé se proměnili v přátele a vytvořili příbuzenství. Společně vaří, uklízejí, povídají si a utěšují se.
„Slavíme spolu Nový rok, svátky, narozeniny,“ řekla 68letá Nadja, která bydlí se dvěma generacemi členů rodiny ve sklepě a také požádala, aby byla identifikována pouze křestním jménem. „Sjednocuje nás to... Ať je to jakkoli, museli jsme si na to zvyknout. Neměli jsme kam jinam jít.“
„Prázdnota i hněv“
Nadja seděla u vchodu do sklepa na okraji budovy a zajišťovala, aby nikdo nerušil její 7letou vnučku, která má online školní lekce.
„Je tu určitá prázdnota, určitý hněv. Už neexistuje žádné štěstí,“ řekla. „Čekáme na mír. Čekáme na konec. Věříme našim obráncům.“
Zatímco její vnučka studovala, z nízko položené budovy se vynořila další 7letá Anastasija, která se energicky projížděla na růžovém kole.
„Je to osobnost,“ řekl její 38letý otec Kostjantyn, který seděl u malého stolku venku. Její matka – 33letá Iryna přihlížela. Mluvili také pod podmínkou, že nebude použito jejich příjmení.
Kostjantyn byl před válkou hlídačem, ale jako prakticky všichni jeho sousedé nemá jeho rodina peníze ani prostředky, aby se mohla přestěhovat do bezpečnějších a stabilnějších podmínek. Anastasija vyplňuje své dny hodinami pravopisu a počítání, které dokončí a pošle zpět svému učiteli. Její otec řekl, že se od listopadu více zaměřuje na hodiny, které jsou online, než na válku, která kolem nich zuří.
V dálce bylo slabě slyšet ostřelování a kolem projel malý konvoj obrněných transportérů M113 americké výroby. Vojáci stojící v poklopech mávali na kolemjdoucí.
Pozdní odpoledne přineslo obyvatelům úlevu, když se u nich zastavil vojenský transport, aby dodal jídlo připravené a darované civilisty. Denní nabídka zahrnovala: sklenice s domácími polévkami, plechovky tuřínu se smetanou, nakrájené brambory a fazole.
Vážení čtenáři, děkujeme za sledování online zpráv k dění na Ukrajině. Pokračuje zase od rána, teď přejeme klidnou noc.
Německo darovalo Ukrajině dva systémy protivzdušné obrany Patriot, oznámil v úterý ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém projevu na summitu o rozšíření EU. Jeho prohlášení citovala agentura Interfax-Ukrajina.
„Rád bych vyjádřil svou vděčnost Německu. Nedávno nám dodali dva systémy Patriot a my je zvládáme,“ řekl Zelenskyj. Ukrajinský prezident opakovaně prohlásil, že systémy Patriot jsou nezbytné pro obranu Ukrajiny proti ruským leteckým útokům. Pravidelně nastoluje otázku poskytnutí dalších systémů Patriot Kyjevu během setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Zároveň, jak v úterý informoval Handelsblatt, Německo stále nepovažuje za možné přesunout rakety dlouhého doletu Taurus do Kyjeva. Tuto pozici zastával bývalý německý kancléř Olaf Scholz, stejně jako současný premiér Friedrich Merz.
Rusko podle prezidenta Vladimira Putina nikoho neohrožuje a svůj jaderný potenciál rozvíjí podle svých dřívějších oznámení. Šéf Kremlu to podle agentury TASS řekl při udělování vyznamenání konstruktérům nových zbraní Burevestnik (Buřňák) a Poseidon.
„Naše země nikoho neohrožuje,“ řekl Putin. „Rusko stejně jako jiné jaderné státy rozvíjí svůj jaderný potenciál, rozvíjí svůj strategický potenciál,“ uvedl také a dodal, že jde o projekty, které Rusko oznamovalo už dávno.
Kreml koncem října ohlásil úspěšný test střely Burevestnik s atomovým pohonem, která je schopná nést jadernou hlavici, a také zkoušku podvodní zbraně Poseidon, jež má podle Moskvy rovněž atomový pohon a také může nést jadernou nálož. Krátce po tomto ruském oznámení americký prezident Donald Trump řekl, že nařídil obnovit testy amerických jaderných zbraní, stejně jako to dělají ostatní jaderné mocnosti.
Putin dnes také řekl, že už běží sériová výroba raket Orešnik, které údajně mohou dosahovat rychlosti přes 13 000 kilometrů za hodinu. Ruská armáda tuto zbraň s šesti hlavicemi poprvé použila loni v listopadu při útoku na ukrajinské Dnipro v rámci takzvané speciální operace. Tak Moskva nazývá invazi na Ukrajinu.
