
Šéf ruské armády Surovikin: Na vraždění vydělal miliony, s krásnou manželkou vlastní paláce

Když ruské ministerstvo obrany v říjnu loňského roku jmenovalo do pozice velitele ruských jednotek nasazených na Ukrajině Sergeje Surovikina, bylo jasné, že jde do tuhého. Surovikin má pověst násilníka, dokonce si vysloužil přezdívky jako „generál Armageddon“ či „řezník z Aleppa“. Jeho příběh je ale ještě mnohem temnější, než se dosud zdálo. Zahrnuje miliony vydělané na válce, utrpení nevinných osob, nákup přepychových nemovitostí a krásnou manželku, která je do všeho zapletená.
Na pozadí dosavadního působení Surovikina se zaměřil Fond boje s korupcí, který založil ruský opozičník Alexej Navalnyj, jenž nyní pobývá ve vězení. Organizace pravidelně upozorňuje na podezřelé události, které se odehrávají v Kremlu, a především odhaluje složitou a pečlivě skrývanou majetkovou strukturu ruských oligarchů. Surovikin se do hledáčku dostal mimo jiné proto, že je na tyto oligarchy přímo napojen.
Zásadní je v celém kontextu Surovikinova minulost v Sýrii. Než se stal velitelem ruských sil na Ukrajině, velel ruským vojákům v této blízkovýchodní zemi a právě z této doby pochází řada přezdívek odkazující na jeho krutost. Ruské jednotky například během jeho působení v Sýrii bombardovaly civilní zařízení bez rozdílu, nemocnicemi počínaje, školami konče. Společně s vládními syrskými jednotkami se tím snažily dobýt zpět mimo jiné provincii Idlib, kterou ovládaly protivládní ozbrojené jednotky.
Podle mezinárodní organizace Human Rights Watch tyto údery ovlivnily životy zhruba 3 milionů civilistů v Idlibu, mnoho jich muselo utéct do jiných částí země. Rusové pod velením Surovikina společně se syrskými jednotkami používaly zakázanou kazetovou munici (opět ji pak Rusové použili na Ukrajině) a barelové bomby, útoky zapříčinily smrt nejméně 1600 civilistů v Idlibu. Surovikin také dohlížel na bombardování města Aleppo, které bylo po tomto zásahu prakticky srovnané se zemí.
Výhodné partnerství
Jedním z hlavních sponzorů ruských jednotek v Sýrii byl ruský oligarcha Gennadij Timčenko. Patří mezi blízké osoby ruského prezidenta Vladimira Putina, dokonce je považován za jednoho z jeho tzv. pokladníků, protože spravuje jeho konta ve Švýcarsku. Timčenko je na americkém sankčním seznamu kvůli svému napojení na Putina už od roku 2014, po vypuknutí války na Ukrajině se dostal i na evropský sankční seznam. Že operuje s ohromným jměním, potvrdily i Pandora Papers.
Fond boje s korupcí zjistil, že Timčenko posílal Surovikinovi peníze do Sýrie skrze společnost Argus SFK (dřevozpracovatelský závod v ruské Sverdlovské oblasti), kterou vlastní Surovikinova zrzavá manželka Anna. Šlo o platby za špinavé práce, které Surovikinovy jednotky v Sýrii pro Timčenka vykonávaly.
Oligarcha má v regionu velké zájmy. Například dostal od syrského prezidenta Bašára al-Asada kontrakt na těžbu fosfátu z dvou dolů nedaleko města Palmýra, který byl pro Timčenka mimořádně výhodný – měl dostávat 70 procent z celého zisku, zatímco syrská vláda jen 30 procent. Jenže tyto doly v jeden moment ovládl Islámský stát, a tak si Timčenko na jejich dobytí „objednal“ Surovikina a jeho partu vojáků. V červnu 2017 Surovikin oznámil vítězství a Timčenko mohl začít fosfát těžit.
Navalného fond podotýká, že tento fosfát se nyní potají vyváží do Evropy, a jelikož jde o velmi nebezpečnou přepravu, na bezpečnost dohlíží i žoldáci z Wagnerovy skupiny, tudíž na celém řetězci profituje i šéf Wagnerovců Jevgenij Prigožin.
Podle fondu mezi lety 2020 a 2021 poslala společnost STG Logistics, dceřiná společnost Timčenkova podniku Strojtransgaz, který kontrakt na těžbu od Bašára a-Asada získal, firmě Surovikinovy manželky 1,7 milionů dolarů. Dalších necelých 412 tisíc dolarů poslal přímo top manažer Strojtransgazu Michail Khrjapov. Lidé od Navalného jsou přesvědčeni, že šlo o platbu za Surovikinovy služby v Sýrii.
Nemovitosti, vlastní řidič a tajné záznamy
Surovikin se díky tomu stal zámožným mužem. A když se na něj po jeho jmenování do čela ruských sil na Ukrajině zaměřila pozornost, ruské úřady v listopadu loňského zcela skryly veškeré záznamy o jeho majetku.
Bylo co skrývat. Surovikin si společně s jeho manželkou z peněz vydělaných nejen v Sýrii koupil vilu v hodnotě 3,25 milionů dolarů, která se rozprostírá na ploše 685 metrů čtverečních a obsahuje bazén, posilovnu, garáž pro dvě auta nebo pokoje pro služebnictvo. Dále si dvojice pořídila dva pozemky o celkové výměře 3700 metrů čtverečních a na Annu Surovikinovou byl psaný jeden byt, další 288metrový dům a kosmetický salón v Moskvě.
Vilu již manželé loni prodali a zřejmě si pořídili něco ještě většího, jak podotýká fond, avšak kvůli skrytým záznamům můžeme pouze spekulovat co.
O čemž však existují záznamy, je, že Surovikin si platí osobního řidiče jménem Evgenij Semenov, který ho po Moskvě (když zrovna není na bitevním poli) vozí v mercedesu. Tento muž se zároveň stará o vozový park ruského generálního štábu. A „čirou náhodou“ si loni zaregistroval firmu zaměřenou na zpracování dřeva na stejné adrese, na které sídlí Argus SFK Surovikinovy manželky.
Zkorumpovaná ruská vojenská elita
Podle ruské investigativní novinářky Marije Pevčichové, která fond vede, je Surovikin gauner. „Neznám jiná slova pro člověka, který vydělává na tom, že ničí města a zabíjí civilisty,“ uvedla pro server The Sun. „Je zkorumpovaný a zajímá ho jen vlastní prospěch, vůbec ne služba státu (…) chtěli jsme zničit jeho obraz čestného bojovníka, který bojuje za svá přesvědčení, protože to je lež,“ dodala novinářka, která upozorňuje, že jeho peníze jsou potřísněné krví.
Je navíc přesvědčená, že záznamy o platbách, které tým našel, jsou jen špičkou ledovce. „Vypadá to, že existuje nějaké schéma, v rámci kterého Surovikin platby dostává pravidelně. Vidíme je dva roky po sobě, ale teď mohou chodit jinými kanály,“ popisuje Pevčichová a zdůrazňuje, že Surovikin je podle ní mezi příjemci peněz od Timčenka.
„Ruská vojenská elita je neuvěřitelně zkorumpovaná – stačí se podívat na jejich majetek, na jejich auta, na paláce, které si postavili pro sebe a své milenky. Tito lidé sice zveřejňují svůj oficiální plat, ale víme, že by to nestačilo na pořízení ani desetiny toho, co doopravdy vlastní. Žijí si jako králové a šejkové v porovnání s většinou vládních zástupců. Surovikina tak jen přidávám do seznamu zkorumpovaných generálů,“ vysvětluje novinářka.
Už zase vydělávají na válce?
Zajímavostí je, že současná válka na Ukrajině dost zásadně obchod se syrským fosfátem ovlivňuje. Ukrajina je druhým největším příjemcem syrského fosfátu v Evropě, hned po Srbsku, na což v červnu loňskoho roku upozornila organizace Projekt na sledování korupce a organizovaného zločinu (OCCRP). V posledních letech se dokonce export syrského fosfátu do Ukrajiny násobně zvýšil, ačkoliv sama Ukrajina uvalila na Timčenka sankce.
Po vypuknutí války se tento export do Ukrajiny zastavil. Timčenko by z toho mohl být smutný, ale zároveň ani být nemusí. Zastavil se i export z Ruska, kde Evropská unie nejčastěji fosfáty nakupovala dosud, a protože tuto chemikálii potřebuje – je základní složkou pro výrobu hnojiv – evropské firmy ji podle OCCRP nakupují stále častěji, byť se k tomu nerady hlásí, zprostředkovaně ze Sýrie.