Dobrovolníci exhumují těla padlých vojáků. Identifikace není snadná: „Hledáme známky, křížky nebo cokoli jiného.“
Ukrajinští dobrovolníci v Doněcku prohledávají lesy a vykopávají oběti ruské invaze. Hlavním cílem je těla identifikovat a vrátit rodinám. „Dělat to pro mou zem je pro mě čest a inspirace,“ říká dobrovolník Artur. Těla jsou často zmrzačená, nebo již prošla částečným rozkladem, muži proto prohledávají zašpiněné uniformy a pátrají po způsobu, jak oběť identifikovat.
12. prosince byla v oblasti mezi obcemi Torske a Jampil objevena těla dvou mrtvých vojáků. „Z tohoto místa se stala v prvních dnech ruské invaze válečná zóna,“ řekl pro server RadioFreeEurope dobrovolník Oleksij Jukov. „Hodně našich chlapů tu zemřelo, když se snažili zastavit nepřítele.“
„Na místě jsme našli tři těla a pravděpodobně další dvě,“ pokračoval s odkazem na nejnovější nález dvou ukrajinských obětí. Muži musí těla vykopávat opatrně pro případ, že Rusové do mělkých hrobů hodili miny. „Tohle tělo budeme muset vytáhnout provazem, protože může být zaminované,“ vysvětloval Oleksij. „Už jsme se s tím setkali, takže to děláme co nejbezpečnějším způsobem.“
Dobrovolníci po vytažení dvou těl prohledávají uniformy a pátrají po způsobu identifikace. Jejich obličeje jsou příliš zmrzačené na to, aby šlo oběti jednoduše rozpoznat. „Koukáme se na krk, jestli na něm visí vojenská známka, křížek na řetízku nebo cokoli jiného,“ popisoval Oleksij. Kromě cigaret, křížku a příboru u jednoho z nalezených vojáků nenalezli nic, co by jim s identifikací pomohlo. Druhá oběť měla na uniformě vyšité příjmení.
Motivuje mě to, abych dělal víc pro vlast
„Musíme chlapy vrátit domů,“ konstatoval další člen dobrovolnického týmu, Andrij. „Nikdo jiný to neudělá. Musíme se zachovat humánně a ukázat světu, že děláme svou práci, vracíme chlapy k jejich rodinám, manželkám a matkám. Všichni se vrátí domů.“
Těla pomáhá vykopávat také mladý Artur, který se podobných pátracích akcí účastnil už v minulosti. „Připojoval jsem se k pátrání po obětech druhé světové války, takže jsem se toho hodně naučil,“ uvedl. „Velmi mi to pomáhá k tomu, abych se během této války cítil normálně.“ V průběhu rozhovoru s novináři se v pozadí ozvala rána po dopadu ruské střely, žádný z mužů na ni ovšem nezareagoval. Po měsících konfliktu jsou na podobné zvuky zvyklí.
„Zachraňujeme těla vojáků, kteří tu zemřeli. Chceme zjistit okolnosti jejich smrti,“ pokračoval Artur. Smutek ani strach už při odhrabování těl necítí. „Udělali, co museli, pro Ukrajinu a naši budoucnost. Je to pro mě čest a inspirace k tomu, abych pro svou zemi dělal víc.“