„Nehrají si, nemluví, nespí.“ Psycholožka pro Blesk o traumatech u malých Ukrajinců
Bolest hlavy, břicha, zad. Sucho v ústech, třas, horečka, slzení. Takhle se u ukrajinských dětí projevují prožitá válečná traumata. „Odloučení od otců vnímají jako rozchod, kvůli stresu lidé ztrácejí citové spojení a předem se s nimi loučí,“ sdělila Blesk Zprávám ukrajinská expertka na traumata Tetiana Kondratenková. Děti poznamenané konfliktem také na čas ztrácí kognitivní schopnosti. Proto je potřeba malé uprchlíky nejdřív emočně podpořit a až pak začít výuku.
Za necelých 100 let mají Ukrajinci v kolektivní paměti několik rozsáhlých tragédií. Začalo to hladomorem ve 30. letech, druhou světovou válkou a koncentračními tábory. Na smutné události navázala černobylská katastrofa a rozpad Sovětského svazu, po kterém přišla ekonomická krize a „hladová“ 90. léta. Naposled zemi poznamenal covid, po kterém si však Ukrajinci neoddechli, protože začala válka s Ruskem.
Podle ukrajinské psycholožky Tetiany Kondratenkové, specialistky na práci s traumaty, jde o rozsáhlé lidské tragédie. Na bolest a nespravedlnost Ukrajinci ze strachu často nemohli reagovat.
„Naši prarodiče o životě v lágrech a chování úřadů mlčeli. Báli se, že se nám sovětský systém pomstí. I když už byla Ukrajina nezávislá, babička stále říkala, že mi nikdy nebude vyprávět o svém mládí, aby mě ‚nenašly Stalinovy ruce‘. Pořád měla strach,“ vzpomínala pro Blesk Zprávy.
A nyní Rusko Ukrajině způsobilo další rány na duši. „Očekáváme posttraumatickou stresovou poruchu, depresivní poruchy, zvýšenou úzkost či somatické problémy. Rozšíření posttraumatické stresové poruchy u lidí, kteří zažili bojovou zónu, činí 15-20 %. U samotných bojovníků to stoupá až na 30 %,“ uvedla psycholožka.
Zdůraznila, že právě u posttraumatické stresové poruchy (PTSD) je důležitá včasná diagnostika a zahájení léčby psychoterapií nebo farmakologií.
Netýká se to samozřejmě všech, Tetiana upozornila, že lidé vnímají i víceméně stejné stresové situace různě. Traumatické zkušenosti nemusí vždy vést k akutní stresové poruše nebo PTSD. Záleží také na tom, co už člověk v životě zažil a do jak velkého styku se současnou válkou přišel. Na Ukrajině se stále nachází klidné regiony a mnoho lidí stihlo i s rodinami odejít předtím, než na jejich domy dopadly rakety.
„Ale existují mezi námi také přeživší aktivních bojových akcí, kteří prožili násilí a ztratili domov i blízké. Každý má osobitou zkušenost,“ doplnila. Lidé, kteří zůstali ve vlasti, se obracejí na odborníky, aby jim pomohli zvládnout ztrátu nebo strach o válčící kamarády. Uprchlíci zase prožívají pocity viny, problémy s adaptací a obavy o ty, kteří doma zůstali.
Ukrajinské děti si budou válku pamatovat na celý život. „Už teď u nich vidíme potlačovanou agresivitu, úzkost a izolaci,“ potvrdila Kondratenková. Většina z nich se rychle zotaví po boku emočně stabilního dospělého, který jim pomůže traumatické zážitky zpracovat do hloubky.
„Je nezbytné s dítětem o válce a o tom, co se děje, mluvit. Nechat ho bezpečně vyjádřit a prožít všechny emoce a pocity, které se u něj objevují,“ radí specialistka.
Pokud se ale dítě ocitlo v epicentru událostí, ohrožené na životě, nebo ztratilo své blízké, je nejlepší okamžitě vyhledat pomoc odborníka. Zvlášť pokud se u něj objevují příznaky PSTD.
Projevy traumatu u dětí: Křik, bolest břicha, sucho v ústech, odmítání her i jídla
Reakce dětí na traumatické události záleží na řadě osobních faktorů, dá se to však zobecnit. U traumatizovaných dětí, kterým je méně než 6 let, dochází k regresi. To znamená, že se u nich spustí obranné mechanismy.
„Odmítají si hrát, pláčou a křičí. Může se u nich projevovat hysterie nebo obsedantní chování. Zaznamenat můžeme poruchy spánku nebo příjmu potravy. Třesou se, mají horečku, bolí je břicho, trpí zácpou nebo nočním pomočováním,“ vyjmenovala Tetiana Kondratenková.
Pro tuto věkovou kategorii spolu s kolegyní Oljou Čerepanovou vyvíjí animovanou aplikaci, která jim pomůže bezpečně prožívat emoce a předejde tělesným blokům. Byl by to dobrý nástroj pro svépomoc, ne každý má přístup k odborníkům. A stejně tak ne každý potřebuje odbornou pomoc.
Dětem ve věku 7–11 let mohou lékaři naměřit vysoký nebo naopak nízký krevní tlak. „Dochází ke ztuhnutí těla, bolestem břicha nebo hlavy,“ popisuje Tetiana. Děti slzí, vyskočí jim horečka, nemohou jíst a spát. Stejně jako v předchozí věkové kategorii se může dostavit obsedantní chování, děti se „stáhnou“ (regrese), opět je to součást obranných mechanismů
Starší děti, ve věku 12–16 let, mohou kromě bolestí hlavy cítit také bolest zad. Krevní tlak mají vysoký, slzí, cítí sucho v ústech. Vyhýbají se komunikaci, nechtějí moc mluvit, odmítají aktivity. Někdy zlehčují nebezpečí.
Přes všechno, co prožili, se navíc dětští uprchlíci musí přizpůsobit novému prostředí, novému jazyku, kultuře i pravidlům. Malí Ukrajinci, kteří zůstali „doma“, jsou často stále s oběma rodiči. Naopak děti, které s matkami utekly, na Ukrajině nechaly tatínky a kamarády. Pociťují pak zvýšenou úzkost a strach o milované osoby.
„V některých případech může být takové odloučení vnímáno jako rozchod. To znamená, že kvůli stresu lidé ztrácejí citové spojení se svými blízkými a předem se s nimi loučí,“ sdělila Kondratenková.
Přesto se právě děti podle ní obvykle zvládnou rychle přizpůsobit, zvlášť pokud žijí v podpůrném prostředí. Expertka na trauma také doporučuje, aby s přáteli, kteří zůstali na Ukrajině, nadále udržovaly kontakt. V tomto případě výjimečně platí neomezovat čas na telefonu.
„Hodně pomáhá, pokud jsou s tátou ve spojení, dodržují třeba společné rituály. Každý den si pošlou fotku nebo si napíšou něco hezkého,“ uvedla psycholožka konkrétní příklad. Spolu s kamarádkou Zorjanou Kaznovskou, která vyrábí panenky, rozjela v létě projekt. Od obránců dostaly text, který posílaly spolu s panenkami jejich dětem.
„Bylo to něco neuvěřitelného. Děti byly šťastné a hračky nepustily z rukou. Také takhle se dá na dálku udržet citové spojení,“ zhodnotila to.
Děti uprchlíků? Nejdřív emocionální podpora, až pak výuka, radí odbornice
U dětí poznamenaných válkou psychologové pozorují pokles kognitivních funkcí, které zahrnují správné fungování paměti, zpracovávání informací nebo pozornost. Ukrajinské školy se přizpůsobily situaci, učení funguje online i offline. Záleží však, kde se škola nachází.
„V některých školách se děti učí na směny, aby byl dostatek místa v protiatomových krytech. Vyplatilo se, že proces distančního vzdělávání byl vypracován už za pandemie a děti si na to zvykly. Ve školách ale chybí. Letos více než kdy jindy,“ řekla Tetiana Kondratenková.
Jedním dechem přiznala, že zejména teenageři lépe snášejí prezenční výuku a možnost budovat sociální vztahy. Virtuální komunikací můžete nahradit všechno, ale vřelost, blízkost a empatie se podle ní lépe projeví při setkání naživo.
Mnoho dětí se na Ukrajinu vrátilo ze zahraničí, hlavně do relativně bezpečných oblastí. Navzdory válce a nebezpečí jsou rádi, že jsou doma. „Moje třináctiletá dcera a její kamarádky se ještě víc sblížily,“ uvedla Kondratenková.
U dětí, které kvůli válce zůstaly na školách v zahraničí, radí poskytnout jim v první fázi hlavně emocionální podporu než ihned začít s výukou jazyka a dalších předmětů. Děti, které cítily podporu a měly čas na rehabilitaci, se podle odbornice lépe adaptovaly a byly samostatnější.
Vážení čtenáři, děkujeme za pozornost. Čerstvé zprávy opět přineseme v pondělí, dobrou noc.
Německá poslankyně Desiree Beckerová (31) ze strany Die Linke musela během víkendového pobytu na západní Ukrajině strávit noc v protileteckém krytu ve Lvově. Do země přicestovala jako členka delegace organizované nadací Rosy Luxemburgové spolu s levicovými politiky z dalších evropských států. Podle deníku Welt ji ruský útok zastihl kolem třetí hodiny ráno, sirény zněly až do devíti hodin. Beckerová popsala, že bylo slyšet drony i palbu protivzdušné obrany a po skončení útoku viděla zničené domy poblíž průmyslové zóny, kam podle ní mířily ruské rakety.
Navzdory osobní zkušenosti s útokem Beckerová odmítla změnit svůj postoj k válce. Stále je proti dodávkám zbraní Ukrajině a místo toho prosazuje finanční pomoc a diplomatický tlak na Kreml. „Tento zážitek mě nepřivedl k závěru, že potřebujeme více bomb a raket, ale co nejrychleji příměří,“ uvedla po návratu.
Během masivního ruského útoku na Ukrajinu v noci na 5. října byly nad Lvovskou oblastí zaznamenány nejméně tři čínské průzkumné satelity typu Yaogan 33 a jeden optický satelit Yaogan 34, které podle serveru Militarnyi proletěly nad regionem devětkrát mezi půlnocí a dopolednem.
Satelity Yaogan se pohybují na nízké oběžné dráze ve výšce kolem 700 kilometrů a umožňují pravidelné snímkování území. Oficiálně Čína tvrdí, že tyto satelity slouží pro výzkum a prevenci přírodních katastrof, a odmítá obvinění, že by byla zapojena do vojenských aktivit. Experti však upozorňují, že tyto systémy mohou mít radarovou i radioelektronickou špionážní funkci. Ukrajinská rozvědka už dříve uvedla, že Rusko od Číny získává satelitní data, jež využívá k cílení útoků na strategické cíle v Ukrajině.
Válka už se odehrává, to Ukrajinci nezmění. Víra ve výhru ale pomáhá traumatizovaným Ukrajinců snášet své prožitky lépe.
„A vítězství nám dodá obrovskou katarzi a spoustu energie, abychom přežili všechno, co se nám stalo,“ doufá psycholožka a expertka na traumata. Zatím mohou Ukrajinci reagovat prohlášeními, písněmi, psychoterapeutickou podporou a v některých případech i humorem.
Pokud se bude podle Kondratenkové válka vyvíjet pozitivním směrem, zocelí to budoucí generaci. Ta bude odolnější, připravená na stresové situace, jednotná a hrdá na národní identitu. Záleží ale, jak dlouho bude konflikt trvat a jaký bude mít vývoj. A pak také na tom, jak rychle se Ukrajina obnoví a její obyvatelé zpracují traumatické zkušenosti.
