Někteří Ukrajinci museli roztát sníh, aby se mohli napít. V Praze jim pomáhá také primář z Thomayerky: Bojí se i tu, říká
Narodil se na Ukrajině, v České republice ale žije už více než 20 let. Když 24. února letošního roku vtrhla nevyprovokovaná ruská vojska na Ukrajinu a zahájila tím invazi, doktor Anatolij Cybulja (55) zpozorněl. Doma má své blízké, příbuzné i známé. Když se naskytla možnost pomoci nejen jim, ale i ostatním uprchlíkům, nezaváhal a z pozice primáře Oddělení geriatrie a následné péče Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči se do podpory trpících aktivně zapojil, jak jen mu to lékařské povinnosti dovolují.
Blesk: Pane primáři, v Čechách žijete už dlouhou dobu. Udržujete nějaké styky se svou domovinou, navštěvoval jste ji, než vypukla válka?
Primář Dr. Med. Anatolij Cybulja: „Samozřejmě. Pocházím z Volyně, konkrétně z Lutsku, což je město na hranici s Polskem a Běloruskem. Mám tam mnoho známých a kamarádů. I rodiče, takže jednou nebo dvakrát do roka tam zavítám.“
Vnímal jste napětí, které mezi Ruskem a Ukrajinou v posledních měsících a letech panovalo?
„Bezesporu.“
I přes to, dal se takový krok Ruska, jakým je válka, očekávat? Pomýšleli na něj místní?
„Vrátil bych se do roku 2014. Tehdy Rusko anektovalo Krym a rozpoutalo válku na Donbase, kde si udělalo vlastní enklávy na cizím území. Ta současná válka, kterou nyní ukrajinský lid prožívá, nezačala letos v únoru, ale právě před osmi lety. Nicméně doteď to byla hybridní válka. Že dojde k té skutečné, té strašlivé, si asi nikdo nepřipouštěl.“
Rusové o ní hovoří jako o vojenské operaci…
„To je důsledek té hybridní války. Putin to nazývá vojenskou operací ze zřejmých propagandistických důvodů. Ale nejen těch. Pokud by se tomu říkalo válka, to znamená agrese proti suverénnímu státu, to je dle trestního zákona Ruské federace zločin. Ti, kteří tuto agresi zahájili, byli by válečnými zločinci. Hrozilo by jim vězení. U vojenské operace je to jinak. Nikdo by nebyl potrestaný dle trestního zákonu Ruské federace.”
Zmiňujete Vladimira Putina. Vnímá se na Ukrajině konflikt spíše právě s ním nebo s ruským národem? Přece jen je spousta Ukrajinců, kteří mají v Rusku či Bělorusku své příbuzné...
„Máte pravdu, ale ruský národ je dnes velice ovlivněný putinovskou propagandou. Na jejím základě skutečně věří smyšlenkám, že na Ukrajině jsou nějací nacisté, že je ta válka odůvodnitelná.“
Lze vazby a vztahy mezi oběma národy nějak zachránit, svede-li se to na Putina a propagandu?
„Putin řídí Rusko. Ale kdo střílí? Konkrétní Rusové. Jsou to obyčejní lidé, obyčejní vojáci, kteří zabíjí děti, zabíjí ženy, seniory, civilisty. Ukrajinci jim to nezapomenou a věřím, že ještě dlouho po válce Rusové nebudou chtít, možná ani moci, jet na Ukrajinu. Vztahy zůstanou napjaté. A to nejen ze strany Ukrajiny, vnímám, že se k Rusku takhle staví celá Evropa.“
Předpokládám, že narážíte na zprávy, které se k nám dostávají, a jež hovoří o vybombardovaných školách a nemocnicích. Coby lékař, máte zprávy od nějakého svého kolegy o tom, co se děje, proč?
„Jsem v kontaktu především s lékaři ze západní Ukrajiny, kterých se zatím naštěstí boje tolik netýkají. Ale i oni mi mohou potvrdit, že bohužel je to tak, jak říkáte. Rusové už se dlouho nesoustřeďují jen na vojenské cíle, ničí infrastrukturu měst, a to včetně škol i nemocnic. Jim je to jedno. Plní příkazy odporující lidským hodnotám.
Lze vůbec z hlediska lékaře pochopit útoky na budovy, kde se lidé zotavují například z podobných útoků? Na budovy, kde jsou vlastně úplně bezmocní a odkázaní na péči druhých, péči sester a doktorů?
„Já myslím, že to nelze pochopit nejen z lékařského hlediska. Zachraňování životů je lékařské povolání. Vojáci ty životy berou. Když je berou u civilistů, je to špatně. Když je berou u civilistů v nemocnici, je to ještě horší.“
Ukrajinu v důsledku války opustilo na statisíce obyvatel. Jen v Čechách se jich odhaduje okolo 300 tisíc. Zapojil jste se i vy do pomoci?
„Ovšemže. Zapojil jsem se do organizace převozu několika rodin, i má rodina pomáhala dalším dostat se na hranice. Ale nejde jen o mne jako o člověka. Obecně se v Thomayerově nemocnici se snažíme aktivně pomáhat.“
Mohl byste být konkrétní?
„Byli jsme jednou z vůbec prvních nemocnic, které po invazi vyvěsily vlajku. Ta naše vlaje hned před hlavním vchodem. Také mezi zaměstnanci vznikla dobrovolná sbírka, při níž se vybralo přes 500 tisíc. Ty jsme předali ukrajinské ambasádě na humanitární a vojenskou pomoc. Mí kolegové iniciují materiální sbírky, ať už oblečení, hygieny nebo potravin pro rodiny našich ukrajinských zdravotníků. Také jsme poskytli ubytování v rámci nemocničních ubytovacích kapacit díky soukromému sponzorovi, který to zafinancoval do konce roku. Mnohým jsme pomáhali dostat se do Krajského asistenčního centra nejprve na Vyšehradě, posléze ve Vysočanech. A co se další konkrétní pomoci nemocnice týče, tam, kde kdysi fungovalo očkovací centrum, vzniklo zdravotní centrum pro uprchlíky. Myslím tím tzv. UA Pointy. Ty u nás fungují pro dospělé i pro děti.“
Dá se nějak statisticky vyjádřit, kolika pacientům, jež museli z Ukrajiny utéct, jste se v nemocnici věnovali?
„Do května jsme zde hospitalizovali přes 200 uprchlíků, z nichž necelých 100 byly nemocné děti. Také jsme zde měli 29 porodů ukrajinských rodiček a jestli se nemýlím, přes 1 200 uprchlíků jsme ošetřovali ambulantně. Je to smutný obrázek. Mnozí se bojí, jiní jsou rádi, další se přitom ptají, kdy se budou moci vrátit zpět. Zajímají se, kdy už válka skončí.“
Bojí se v nemocnici? Kvůli tomu, že by v nemocnici na Ukrajině nebyli v bezpečí?
„Obecně je to tady úplně jiné, než tam. Zvykají si na to, že je tu ticho ve dne i v noci. Jsou zvyklí na sirény, houkání, střelbu a výbuchy. Bývají velice vystresovaní. Ale to se týká i Ukrajinců, kteří tady žijí a mají obavy o své blízké. Jen v nemocnici jich pracují desítky.“
„Souhlasím s Trumpem, že je potřeba ruské okupanty z Ukrajiny vykopat. Také souhlasím, že je nutné v zájmu bezpečnosti odstřihnout Evropu od závislosti na ruských energiích. Česko to už udělalo,“ komentoval ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr., kandiduje za Spolu) obrat amerického prezidenta Donalda Trumpa v postoji k válce na Ukrajině.
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul ocenil obrat amerického prezidenta Donalda Trumpa v postoji k válce na Ukrajině. V rozhovoru s rádiem Deutschlandfunk dnes řekl, že Trump vidí, že dosavadní snahy o jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem nejsou úspěšné. Wadephul rovněž ocenil Trumpův tlak na Maďarsko a Slovensko, aby přestaly kupovat ruskou ropu.
Trump po úterním setkání v New Yorku s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským na okraj Valného shromáždění OSN uvedl, že by Kyjev s podporou EU a NATO mohl dobýt zpátky veškeré území, které ztratil kvůli ruské invazi, a možná by mohl zajít i dál. To je výrazný obrat oproti dřívějším výzvám, aby Ukrajina učinila územní ústupky Rusku výměnou za mír.
Podle Wadephula Trump zjistil, že jeho „nemalé úsilí“ o řešení války na Ukrajině „bylo zatím neúspěšné“. Z tohoto poznání pak americký prezident „vyvodil správné důsledky“. „To je dobré pro Ukrajinu a také pro Evropu,“ dodal šéf německé diplomacie.
„Pokračujeme v naší speciální vojenské operaci, abychom zajistili naše zájmy a dosáhli cílů, které prezident naší země stanovil od samého začátku. A děláme to pro současnost a budoucnost naší země, pro mnoho dalších generací. Proto nemáme jinou alternativu,“ uvedl mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.
Výsledky sblížení se Spojenými státy jsou blízké nule, dodal. „V našich vztazích se jeden přístup zaměřuje na odstranění dráždivých faktorů. Tento přístup však postupuje pomalu.“
A jak nastalou situaci zvládají?
„Skoro všichni tam máme rodiny. Některé sestry tam odjely a nemohly se vrátit, protože jsou zdravotní sestry a musely pomáhat ošetřovat raněné. Válka je téma, před kterým se člověk neschová. Když se setkám s někým z našeho ukrajinského personálu, hovoříme o ní, přemítáme, co bude a jak. Pro všechny je to silný psychický tlak.“
V jakém zdravotním stavu k vám uprchlíci dorazí? Nebo obecně do České republiky, co je nejčastěji po zdravotní stránce trápí, je-li něco takového?
„Mám známého v teritoriální obraně, který pomáhal lidem, co cestovali vlakem přes hranice. Když přijeli uprchlíci z Mariupolu, jeden z nich se rozplakal nad tím, že se konečně může najíst a napít. Ano, co vím, mnozí přijeli ranění a ovázaní, ale nejčastěji hladoví nebo jsou žízniví. Nejedli třeba pět dní. Znám případy lidí, kteří v noci lezli na střechu pro sníh, aby ho mohli nechat roztát a pít.“
