Ukrajinští vojáci se ve válce učí za pochodu. Třeba i z YouTube
Po začátku ruské invaze na Ukrajinu do tamní armády vstoupili i rezervisté, kteří v čase míru měli civilní povolání a s pokročilou vojenskou technikou neměli žádné zkušenosti. Za pochodu se tak učili používat protitankové střely či vojenské drony, díky kterým ukrajinské dělostřelectvo úspěšně bombarduje ruské pozice. Pro americkou NPR o tom či o chaosu prvních dnů války promluvili dva z těchto „vojáků z donucení".
„Jedou k vám dva tanky. Zkuste je trefit a streamovat to,“ uslyšeli ve vysílačce druhý den války Anatolij Nikitin a Stas Volovyk, ukrajinští rezervisti, kteří hned po ruské invazi nastoupili do armády a vydali se bránit svoji zem. Rozkaz však měl jeden problém – ani jeden z nich nikdy protitankovou střelu nepoužil. Jejich původní úkol byl totiž pouze doručit zbraně jejich spolubojovníkům, kteří na předměstí severně od Kyjeva bránili hlavní město před postupem ruského útoku.
Udělali tedy to, co v dnešní době dělá spousta lidí, když si s něčím neví rady, otevřeli YouTube a našli si video, jak se s protitankovou zbraní NLAW zachází. Následně si v kryté pozici mezi stromy zbraň připravili a vyhlíželi tanky, když se jim z vysílačky ozvala další zpráva: „Máme ho. Máme ho.“ Zbraň tedy nakonec nepoužili, ale mnoho tomu nechybělo.
„Je jich hodně, ale jsou hloupí"
„Byl to totální chaos,“ vzpomíná čtyřicetiletý Nikitin na začátek války. „Máme ale štěstí, že Rusové byli ještě více chaotičtí než my.“ V těchto prvních dnech války ukrajinská armáda spoléhala při obraně Kyjeva na přenosné protitankové zbraně a taktiku „udeř a uteč“.
Ruská armáda totiž nebyla na útok dostatečně připravená, neměla dostatek pěchoty a její tanky tak byly vůči této taktice velmi zranitelné, což se při útoku na ukrajinské hlavní město ukázalo. I přes to, že se ruská armáda na ukrajinských hranicích na útok připravovala měsíce a měla na začátku války i velkou technickou převahu, bylo její jednání pro ukrajinské obránce často nepochopitelné.
O sedm let mladší Volovyk vzpomíná na moment, kdy Rusové na Kyjev vyslali pořádkové jednotky. „Viděli jsme, jak postupují, viděli jsme, jak bojují, a říkali jsme si ‚Tak jo, je tohle to nejlepší, čeho jsou schopni, nebo si z nás dělají legraci?‘ Poté jsme si uvědomili, že jsou prostě hloupí. Je jich hodně, ale jsou hloupí.“
Kopali zákopy, nyní létají s drony
Poté, co Ukrajina úspěšně přečkala první vlnu ruských útoků a Rusové se ke konci března začali od Kyjeva stahovat, se válka přesunula a změnila. Nikitin a Volovyk tak poslechli rozkazy a vydali se na jih země do dosti jiné války. Místo krytí předměstských lesů a budov se najednou ocitli v rozlehlých polích, kde neměli k dispozici žádnou ochranu. Jejich rozkazy tedy byly jasné – vykopat zákopy.
„Je to na nic,“ říka Volovyk. „Kopeš a kopeš. Je to to jediné, co se dá dělat, protože je to dělostřelecká válka, a pokud nekopeš, tak jsi prakticky mrtvý.“ Zákopová válka je podle něj také extrémně náročná na psychiku. „Jsi pořád bombardován a nevíš, jestli to přežiješ. Takže prostě věříš tomu, že ještě nenastal tvůj den.“
Když tak dostali možnost stát se součástí průzkumných jednotek, kde za pomoci dronů odhalují nepřátelské pozice a cíle pro ukrajinské bombardování, neváhali a vzali jí zavděk. A to i přesto, že se jedná o velmi nebezpečnou činnost, průzkumníci se totiž pohybují blízko nepřátelským pozicí, a když Rusové odhalí ukrajinský dron, snaží se zjistit, kde by se jeho operátor mohl pohybovat, a tuto oblast následně bombardují.
Průzkumný tým, jehož jsou Volovyk a Nikitin součástí, přesto i nadále úspěšně funguje a pomáhá ukrajinskému dělostřelectvu najít cíle, ať už to jsou ruské tanky či sklady munic v okupované Chersonské oblasti. Tým má dokonce vlastní účty na Facebooku, Instagramu či YouTube, na kterých lze vidět reálné záběry z války.
Civilní život musí počkat
Volovyk a Nikitin přitom v civilu s armádou neměli nic společného. První z nich šéfoval stavební firmě, druhý byl softwarovým inženýrem a k vojenským rezervám se připojili před šesti lety v reakci na ruskou invazi Krymu. Podle Nikitina totiž nebylo potřeba být věštcem k tomu, aby věděli, že se Rusko někdy pokusí dobýt i zbytek Ukrajiny.
I přes to, že ještě rok zpátky oba měli civilní povolání a žili úplně normální životy, se tak nyní soustředí na obranu své země a dobytí okupovaného Chersonu. Po krátkém odpočinku, v rámci něhož vzniknul i citovaný článek, se Volovyk a Nikitin opět vrátí do boje. „Nikam pryč se nechystáme,“ říká k tomu Nikitin.
