Drsňáka „Ramba“ se Rusům nepodařilo zabít. Britský dobrovolník přežil i dopad rakety
Sharíf Amín (40) z britského Bristolu je znám také pod svou přezdívkou Rambo, sloužil v Afghánistánu, a když vypukla válka na Ukrajině, neváhal a jako dobrovolník se zapojil do obrany země. Nejdřív působil jako humanitární pracovník, pak se však rozhodl vypomoct s výcvikem ukrajinských jednotek a nakonec se sám přidal k obráncům. Amín má neskutečně tuhý kořínek a přežil nespočet zranění: výbuch ruské rakety i ruské kulky, uvedl list Daily Mail.
Amín byl vážně zraněn před dvěma týdny, v jeho bezprostřední blízkosti dopadla ruská raketa. Má prostřelené plíce a kusy šrapnelů zasáhly jeho končetiny. Britský veterán však přežil a ze své mise za nepřátelskou linií se vrátil. Jeho přátelé a spolubojovníci mu přezdívají Rambo, stejnojmennou filmovou sérii o neporazitelném bojovníkovi proslavil herec Sylvester Stallone. Zdá se, že Amín je stejně neporazitelný, jeho jednotka se ocitla pod těžkou palbou Rusů, na jeho těle není nezraněného místa, a přesto žije.
Co víc, lékaři se domnívají, že brzo bude chodit. „Překonává všechna naše očekávání,“ shodují se ošetřující doktoři. Pohyb se mu brzy vrátí, nicméně Amín ztratil cit v pravé ruce a chodidle. Amínovi přátelé založili sbírku a vybírají finanční prostředky na to, aby ho a jeho ukrajinskou snoubenku Helen Vitvickou (33) se synem Platonem (10) dostali zpátky do Británie.
Říkal jsem si: Je po mně
Z nemocničního lůžka popsal, že na Ukrajinu odešel téměř ihned poté, co do země vpadla ruská vojska. Nejprve obstarával humanitární pomoc, pak se ale rozhodl využít svých zkušeností, které nabyl v britské armádě, a začal trénovat ukrajinské vojáky, nakonec se sám přidal k odboji. Jeho jednotka počátkem října vyrazila za nepřátelskou linii, byli však objeveni a mezi nimi a Rusy došlo ke střetu.
Amín uvedl, že se on a jeho ukrajinský spolubojovník známý pod přezdívkou „Profesor“ ukrývali v mělkém zákopu. „Bylo to helma na helmě, ruka v ruce, ale ruská střelba nekončila, pak jsme zaslechli dutou ránu a výbuch. Přišlo mi, jako bych byl v podzemí, viděl jsem jen rudo. Profesorovo tělo ochablo, jako když loutce přestřihnete nitky. Spadl na mě. V tu chvíli jsem si říkal: Je po mně, tady umřu. A tuhle skutečnost jsem přijal. Profesor byl po smrti a já ho ze sebe nemohl dostat,“ vylíčil.
Volal na dalšího spolubojovníka Oleha Šumova, jen aby dal vědět, že je ještě naživu a potřebuje pomoc. Šumov statečně vyskočil z vlastního zákopu a doběhl k Amínovi, odvalil Profesorovo tělo a pomohl mu. Amínova zranění byla rozsáhlá. Pravá ruka mu jen povlávala u těla, těsně nad zápěstím měl větší kus šrapnelu. Další kus asi o velikosti plechovky měl v pravé noze. Šrapnely se dostaly i pod ochrannou vestu, jeden měl v zádech, další mu prorazily plíce.
„Co bych byl za člověka?“
„Zvedl jsem se, byla to neskutečná bolest. Agónie,“ vzpomíná Amín. „Ani nevím, kde jsem vzal sílu na to dostat se ze zákopu, ale zvládl jsem to. Plazil jsem se pryč, pak jsem se převalil na záda a pomohl mi velitel jednotky, kryli mě, zatímco Rusové na nás stříleli dál. Začalo pršet, věděli jsme, že se musíme dostat pryč,“ záchrana přišla v podobě obrněného vozidla Kozak, které Amína dostalo do bezpečí a k připravené sanitce, co ho převezla do nemocnice.
Lékaři si mysleli, že nepřežije. Amín však ukázal, že není lehké ho zabít, kusy šrapnelů a kulek, které jej zasáhly, má schované na památku. Britský veterán za své hrdinství dostal vyznamenání. „Ničeho nelituju, udělal bych vše znovu. Nemohl jsem jen přihlížet. Co bych byl za člověka, kdybych seděl doma, když se děje něco takového?“ zakončil Amín.