Na Donbasu po Rusech zbývají trosky a hroby: „Můj syn už není. Zemřel jako hrdina a já jsem hrdá“
Pravidelně se objevují statistiky padlých ve válce na Ukrajině, za čísly se ukrývají skuteční lidé, pozůstalí ukrajinských hrdinů i civilistů, kteří se stali obětí ruské agrese, hluboce truchlí. V současné době nejvíce bojů probíhá na Donbasu, míra bojů se zdá čím dál intenzivnější, města se mění v trosky, zem ve spáleniště a počty obětí rychle narůstají.
Na Donbas se vydali také reportéři stanice Sky News. „Jeli jsme směrem na Bachmut, vojáci nám na kontrole řekli, ať máme neprůstřelné vesty a helmy. Zdůraznili, že musíme být opatrní. Hodně se tu ostřeluje, řekli nám,“ popsali novináři situaci na Donbasu. Když dorazili do města, viděli pozůstatky ostřelování, ohně z toho posledního ještě hořely. „Stranou stál hlouček hasičů a vojáků, shromáždili se okolo padlého kamaráda a truchlili,“ dodali.
„Dva vojáci umřeli při útoku, nálada byla pochmurná, mezi vojáky panovalo napjaté ticho. Nikdo nemluvil, mezi sebou ani s námi. Jeden vypadal v šoku, časem nám řekl, že stál jen 200 metrů od dopadu rakety. Zase jsem unikl smrti, okomentoval. Pro místní obyvatele a vojáky je bombardování smrt a zkáza, které s sebou nese, na denním pořádku,“ pokračují novináři.
Útok, který předcházel příjezdu britských novinářů, zasáhl továrnu. „Bůh ochraňuj královnu,“ vítal je Anatolij, když zjistil, odkud jsou. Anatolij se ve městě narodil a odmítl ho opustit. „Jsem vychován sovětským způsobem, učili nás, že Amerika a Británie jsou naši nepřátelé. Nikdy jsme nečekali, že nám Britové tak pomůžou, možná jsme ztratili bratra, ale získali jsme spoustu nových,“ řekl k ruské invazi a pomoci Západu.
„Víte, klidně můžou zabrat naše území, ale z Ukrajinců si otroky neudělají. Nebudeme tancovat, jak pískají, to je nemožné, zhola nemožné,“ doplnil Anatolij.
Zemřel jako hrdina
Dvaatřicetiletý Jurij se nedávno zařadil do statistik mezi padlé. Jeho matce Alině Tylenkové a třináctileté sestře Daryně nezbyly než oči pro pláč. Dívka nad bratrovou rakví nebyla k utišení, rozloučily se s ním uprostřed nespočtu čerstvých hrobů. „Jurij šel bránit vlast před Rusy, milovali jsme ho,“ říkají o něm přátelé a příbuzní.
„Stála obrana vlasti za život vašeho syna?“ vyzvídali reportéři, Tylenková uvedla, že nestála. „Moje dítě, můj syn už není, bylo to tak náhlé, jsem smutná, ale zemřel jako hrdina a na to jsem pyšná,“ sdělila tisku.