Hrdost s hořkou příchutí: Vzkazy příbuzných obránců Mariupolu. „Zase se uvidíme.“
Mariupol je válkou nejvíc strádané město Ukrajiny, je to také místo, které se nepodařilo zcela evakuovat, a statisíce lidí zůstaly v ruinách přístavu. Olena Nikulinová napjatě sleduje osud obléhaného místa, není jeho obyvatelkou, ale má tam rodinu – její bratranec Maksim (26) je jedním z vojáků, kteří přístav brání. Nyní s obavami v očích čeká na novinky z Mariupolu, Olena je na něj pyšná, její hrdost má ale hořkou pachuť.
„Přemýšlela jsem o tom, co by se stalo, kdybych dostala zprávu, že Maks padl. Co bych dělala. Jen při tom pomyšlení jsem ztuhla a rozbrečela jsem se uprostřed ulice, protože na to nemám žádnou odpověď,“ řekla Olena pro stanici BBC, jejíž reportéři ji zpovídali v dobrovolnickém centru v Kyjevě, kde pomáhá.
Olena a Maksim spolu vyrůstali. „Je to milý a uctivý kluk, studuje na inženýra,“ řekla. Maksim zůstal se svou jednotkou a zbytkem obránců Mariupolu v komplexu železáren Azovstal. Ve čtvrtek 21. dubna Rusko uvedlo, že má klíčový Mariupol pod svou kontrolou a Olena se obává o bratrancův osud. Poslední zprávu od něj navíc má z 8. března, už více než měsíc tak o Maksimovi neslyšela.
Armáda jako „škola života“
„Nikdy nám neřekl o skutečných podmínkách toho, jak to tam vypadá, nechtěl nás rozrušit. Víme, ale, že měli velmi málo jídla a léků, že bylo čím dál těžší postarat se o zraněné,“ prohlásila Olena. S Maksinem vyrůstali ve městě Sumy na severovýchodě Ukrajiny, aby se přidal k armádě, chtěla jeho matka. Když ho povolali do Mariupolu, rodině se nejdříve ulevilo. „Leží trochu dál od okupovaných území Donbasu, mysleli jsme si, že se mu to nejhorší vyhne,“ podle ní to byl stejný omyl, jako když Maksim nastoupil do armády, aby „zakusil školu života“.
Jenže Mariupol se stal jedním z hlavních cílů ruské ofenzivy ve snaze vybudovat pevninský koridor na Krym. Obléhání trvá 7 týdnů a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ne jednou naznačil, že při ostřelování mohly ve městě zemřít desetitisíce lidí, zmiňováno bylo i to, že Rusové mohli použít chemické zbraně.
Dobrou noc, vážení čtenáři. Děkujeme za sledování online zpravodajství k ukrajinskému dění, pokračovat bude zase od rána.
Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu považuje za myslitelné, že uspořádá slyšení v případech týkajících se ruského prezidenta Vladimira Putina a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua i bez jejich osobní účasti. Agentuře AFP to řekl zástupce prokurátora Mame Mandiaye Niang. Zatykač na Putina zůstane v platnosti nehledě na případnou amnestii zakotvenou v možné mírové smlouvě mezi Ruskem a Ukrajinou.
„Vyzkoušeli jsme si to v případě (uprchlého ugandského válečníka Josepha) Konyho. Je to těžkopádný proces. Ale zkusili jsme to a zjistili, že je to možné a užitečné,“ řekl Mame Mandiaye Niang.
Na Putina, z jehož rozkazu ruská armáda v únoru 2022 zahájila invazi na Ukrajinu, vydal ICC zatykač kvůli deportacím ukrajinských dětí do Ruska. Netanjahuovo zatčení ICC žádá kvůli podezření ze spolupachatelství na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, včetně používání vyhladovění jako válečného nástroje v Pásmu Gazy. Rusko i Izrael jurisdikci ICC neuznávají.
Ukrajinský dron podle zpráv na ruských sociálních sítích zasáhl mrakodrap v Grozném, správním středisku Čečenska na severním Kavkaze, napsal s odvoláním na snímky poškozené budovy server BBC News. Jejich pravost ale nedokázal ověřit. Ve výškové budově sídlí i čečenská bezpečnostní rada, ombudsman a další orgány, uvedl kanál Astra.
Ukrajinské drony zasáhly v centru Grozného 145 metrů vysokou budovu, vzdálenou asi jeden kilometr od rezidence čečenského vládce Ramzana Kadyrova, uvedla na svém webu ruská státní televize RT s odvoláním na místní zdroje. Dodala, že nejsou žádné informace o případných obětech ani zraněných. Deník Kommersant upozornil, že o útoku dronů v Čečensku se ruské ministerstvo obrany nezmínilo.
„Takové činy nejsou ničím jiným než pokusy o zastrašení civilního obyvatelstva a vytvoření iluze tlaku,“ prohlásil později Kadyrov podle ruské služby BBC. Pohrozil zároveň odvetnými kroky a slíbil obnovu poničené budovy.
„Je mi hrozně, když pomyslím na to, že tam je,“ Olena stěží zadržovala slzy, když mluvila o milovaném bratranci. Svěřila se také s tím, že její teta – Maksimova matka – jí tento týden psala s tím, že jeden z jeho kamarádů zemřel. Litovala také toho, že s ním nemluvila častěji. Vyprávěla také to, že jí pravidelně „dělal řidiče“ a vozil, když někam potřebovala jet.
„Nikdy jsem si nepředstavovala, že se můj bratranec stane pravým hrdinou Mariupolu a Ukrajiny,“ řekla pyšně. „Jenže tahle naše hrdost má velmi hořkou příchuť, pachuť toho, že je ve smrtelném nebezpečí. Každý den sním o tom, že se vrátí,“ doplnila Olena. Reportéři BBC rovněž mluvili s Vladimirem Vasiljukem, jehož třiadvacetiletý syn Danilo stejně jako Maksim brání Mariupol, i on je v Azovstalu.
Otcův vzkaz: Miluju tě
Na rozdíl od Oleny Vladimir má se synem pravidelný kontakt. „Nemají munici,“ odhalil pro BBC. „Nechtějí však místo opustit, nechtějí se vzdát, ochraňují civilisty a nechtějí je v tom nechat,“ vysvětlil. Danilo je jeho jediný syn. „V noci nespím,“ svěřil se, během rozhovoru si Vladimir snažil zachovat tvář, přemohly ho ale emoce. „Kdybych mohl, okamžitě bych se tam rozjel. Nemyslím si, že to město má cenu jeho života, avšak chlapci se tak rozhodli, rozhodli se zůstat,“ doplnil.
„Možná je to moje chyba, že se přidal k armádě, bral jsem ho na tréninky a připravoval jsem ho na to,“ podotkl zoufalý otec. „Jeho cílem bylo vždy, abych já i naše země na něj byli hrdí a aby Ukrajina na tom byla lépe. Jsem si jistý, že se s ním zase uvidím, nehledě na to kdy. Pokud bych mu mohl poslat vzkaz, řekl bych mu, že ho velmi miluju a že na něj čekám,“ zakončil Vladimir.
