Hrdost s hořkou příchutí: Vzkazy příbuzných obránců Mariupolu. „Zase se uvidíme.“
Mariupol je válkou nejvíc strádané město Ukrajiny, je to také místo, které se nepodařilo zcela evakuovat, a statisíce lidí zůstaly v ruinách přístavu. Olena Nikulinová napjatě sleduje osud obléhaného místa, není jeho obyvatelkou, ale má tam rodinu – její bratranec Maksim (26) je jedním z vojáků, kteří přístav brání. Nyní s obavami v očích čeká na novinky z Mariupolu, Olena je na něj pyšná, její hrdost má ale hořkou pachuť.
„Přemýšlela jsem o tom, co by se stalo, kdybych dostala zprávu, že Maks padl. Co bych dělala. Jen při tom pomyšlení jsem ztuhla a rozbrečela jsem se uprostřed ulice, protože na to nemám žádnou odpověď,“ řekla Olena pro stanici BBC, jejíž reportéři ji zpovídali v dobrovolnickém centru v Kyjevě, kde pomáhá.
Olena a Maksim spolu vyrůstali. „Je to milý a uctivý kluk, studuje na inženýra,“ řekla. Maksim zůstal se svou jednotkou a zbytkem obránců Mariupolu v komplexu železáren Azovstal. Ve čtvrtek 21. dubna Rusko uvedlo, že má klíčový Mariupol pod svou kontrolou a Olena se obává o bratrancův osud. Poslední zprávu od něj navíc má z 8. března, už více než měsíc tak o Maksimovi neslyšela.
Armáda jako „škola života“
„Nikdy nám neřekl o skutečných podmínkách toho, jak to tam vypadá, nechtěl nás rozrušit. Víme, ale, že měli velmi málo jídla a léků, že bylo čím dál těžší postarat se o zraněné,“ prohlásila Olena. S Maksinem vyrůstali ve městě Sumy na severovýchodě Ukrajiny, aby se přidal k armádě, chtěla jeho matka. Když ho povolali do Mariupolu, rodině se nejdříve ulevilo. „Leží trochu dál od okupovaných území Donbasu, mysleli jsme si, že se mu to nejhorší vyhne,“ podle ní to byl stejný omyl, jako když Maksim nastoupil do armády, aby „zakusil školu života“.
Jenže Mariupol se stal jedním z hlavních cílů ruské ofenzivy ve snaze vybudovat pevninský koridor na Krym. Obléhání trvá 7 týdnů a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ne jednou naznačil, že při ostřelování mohly ve městě zemřít desetitisíce lidí, zmiňováno bylo i to, že Rusové mohli použít chemické zbraně.
Ukrajinské drony během noci v Čeboksarech ve vzdáleném Čuvašsku v Povolží napadly továrnu, která vyrábí součástky pro drony Šáhed, střely s plochou dráhou letu Kalibr-K a řízené letecké bomby, tvrdí ukrajinský generální štáb. O útoku dvou ukrajinských dronů informoval gubernátor ruského regionu Oleg Nikolajev.
Ukrajina se brání ruské agresi čtvrtým rokem. Jakkoli Moskva a Kyjev hovoří o možném míru, válka se ještě zintenzivnila. Mapy bojiště ukrajinského projektu Deep State ukazují, že Rusové nyní ovládají 113 588 kilometrů čtverečních ukrajinského území, což je o 943 čtverečních kilometrů více než před dvěma měsíci, uvedla tento týden agentura Reuters.
Ruská vojska v červnu dobyla 588 kilometrů čtverečních ukrajinského území, zatímco v květnu to bylo 507, v dubnu 379 a v březnu 240 kilometrů čtverečních, napsala agentura AFP s odvoláním na údaje amerického Institutu pro studium války (ISW). Rusko nyní úplně nebo částečně ovládá téměř 19 procent rozlohy Ukrajiny, dodala.
Děkujeme za pozornost, kterou věnujete našemu online zpravodajství k válce na Ukrajině. Dění pro vás sledujeme i nadále, prozatím ale přejeme dobrou noc.
„Je mi hrozně, když pomyslím na to, že tam je,“ Olena stěží zadržovala slzy, když mluvila o milovaném bratranci. Svěřila se také s tím, že její teta – Maksimova matka – jí tento týden psala s tím, že jeden z jeho kamarádů zemřel. Litovala také toho, že s ním nemluvila častěji. Vyprávěla také to, že jí pravidelně „dělal řidiče“ a vozil, když někam potřebovala jet.
„Nikdy jsem si nepředstavovala, že se můj bratranec stane pravým hrdinou Mariupolu a Ukrajiny,“ řekla pyšně. „Jenže tahle naše hrdost má velmi hořkou příchuť, pachuť toho, že je ve smrtelném nebezpečí. Každý den sním o tom, že se vrátí,“ doplnila Olena. Reportéři BBC rovněž mluvili s Vladimirem Vasiljukem, jehož třiadvacetiletý syn Danilo stejně jako Maksim brání Mariupol, i on je v Azovstalu.
Otcův vzkaz: Miluju tě
Na rozdíl od Oleny Vladimir má se synem pravidelný kontakt. „Nemají munici,“ odhalil pro BBC. „Nechtějí však místo opustit, nechtějí se vzdát, ochraňují civilisty a nechtějí je v tom nechat,“ vysvětlil. Danilo je jeho jediný syn. „V noci nespím,“ svěřil se, během rozhovoru si Vladimir snažil zachovat tvář, přemohly ho ale emoce. „Kdybych mohl, okamžitě bych se tam rozjel. Nemyslím si, že to město má cenu jeho života, avšak chlapci se tak rozhodli, rozhodli se zůstat,“ doplnil.
„Možná je to moje chyba, že se přidal k armádě, bral jsem ho na tréninky a připravoval jsem ho na to,“ podotkl zoufalý otec. „Jeho cílem bylo vždy, abych já i naše země na něj byli hrdí a aby Ukrajina na tom byla lépe. Jsem si jistý, že se s ním zase uvidím, nehledě na to kdy. Pokud bych mu mohl poslat vzkaz, řekl bych mu, že ho velmi miluju a že na něj čekám,“ zakončil Vladimir.
