Hrdost s hořkou příchutí: Vzkazy příbuzných obránců Mariupolu. „Zase se uvidíme.“
Mariupol je válkou nejvíc strádané město Ukrajiny, je to také místo, které se nepodařilo zcela evakuovat, a statisíce lidí zůstaly v ruinách přístavu. Olena Nikulinová napjatě sleduje osud obléhaného místa, není jeho obyvatelkou, ale má tam rodinu – její bratranec Maksim (26) je jedním z vojáků, kteří přístav brání. Nyní s obavami v očích čeká na novinky z Mariupolu, Olena je na něj pyšná, její hrdost má ale hořkou pachuť.
„Přemýšlela jsem o tom, co by se stalo, kdybych dostala zprávu, že Maks padl. Co bych dělala. Jen při tom pomyšlení jsem ztuhla a rozbrečela jsem se uprostřed ulice, protože na to nemám žádnou odpověď,“ řekla Olena pro stanici BBC, jejíž reportéři ji zpovídali v dobrovolnickém centru v Kyjevě, kde pomáhá.
Olena a Maksim spolu vyrůstali. „Je to milý a uctivý kluk, studuje na inženýra,“ řekla. Maksim zůstal se svou jednotkou a zbytkem obránců Mariupolu v komplexu železáren Azovstal. Ve čtvrtek 21. dubna Rusko uvedlo, že má klíčový Mariupol pod svou kontrolou a Olena se obává o bratrancův osud. Poslední zprávu od něj navíc má z 8. března, už více než měsíc tak o Maksimovi neslyšela.
Armáda jako „škola života“
„Nikdy nám neřekl o skutečných podmínkách toho, jak to tam vypadá, nechtěl nás rozrušit. Víme, ale, že měli velmi málo jídla a léků, že bylo čím dál těžší postarat se o zraněné,“ prohlásila Olena. S Maksinem vyrůstali ve městě Sumy na severovýchodě Ukrajiny, aby se přidal k armádě, chtěla jeho matka. Když ho povolali do Mariupolu, rodině se nejdříve ulevilo. „Leží trochu dál od okupovaných území Donbasu, mysleli jsme si, že se mu to nejhorší vyhne,“ podle ní to byl stejný omyl, jako když Maksim nastoupil do armády, aby „zakusil školu života“.
Jenže Mariupol se stal jedním z hlavních cílů ruské ofenzivy ve snaze vybudovat pevninský koridor na Krym. Obléhání trvá 7 týdnů a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ne jednou naznačil, že při ostřelování mohly ve městě zemřít desetitisíce lidí, zmiňováno bylo i to, že Rusové mohli použít chemické zbraně.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra v brzkých ranních hodinách. Přejeme vám dobrou noc.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dnes svým výnosem odvolal Andrije Jermaka z čela prezidentské kanceláře. Zelenskyj dříve oznámil, že Jermak požádal o odvolání. Demise následovala poté, co Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) spolu se speciální protikorupční prokuraturou (SAP) podnikl u prezidentova nejbližšího spolupracovníka domovní prohlídky.
Polská prokuratura dnes obvinila pět osob, dva ukrajinské občany a tři občany Běloruska, ze špionáže pro cizí rozvědku. V případě odsouzení jim hrozí až 30 let za mřížemi, uvedl mluvčí prokuratury. Obvinění pracovali pro ruské zpravodajské služby, napsala agentura AFP.
Pětici podezřelých – Ukrajinku a Ukrajince, Bělorusku a dva Bělorusy – zadržela polská kontrarozvědka ABW tento týden ve Varšavě a ve městě Bialystok na východě Polska. Podezřelí, zverbovaní přes sociální síť Telegram, předávali cizí rozvědce snímky objektů kritické infrastruktury a míst klíčových pro bezpečnost země, za což dostávali odměny v kryptoměnách. To je podle ABW typický „modus operandi“ ruských rozvědek.
„Je mi hrozně, když pomyslím na to, že tam je,“ Olena stěží zadržovala slzy, když mluvila o milovaném bratranci. Svěřila se také s tím, že její teta – Maksimova matka – jí tento týden psala s tím, že jeden z jeho kamarádů zemřel. Litovala také toho, že s ním nemluvila častěji. Vyprávěla také to, že jí pravidelně „dělal řidiče“ a vozil, když někam potřebovala jet.
„Nikdy jsem si nepředstavovala, že se můj bratranec stane pravým hrdinou Mariupolu a Ukrajiny,“ řekla pyšně. „Jenže tahle naše hrdost má velmi hořkou příchuť, pachuť toho, že je ve smrtelném nebezpečí. Každý den sním o tom, že se vrátí,“ doplnila Olena. Reportéři BBC rovněž mluvili s Vladimirem Vasiljukem, jehož třiadvacetiletý syn Danilo stejně jako Maksim brání Mariupol, i on je v Azovstalu.
Otcův vzkaz: Miluju tě
Na rozdíl od Oleny Vladimir má se synem pravidelný kontakt. „Nemají munici,“ odhalil pro BBC. „Nechtějí však místo opustit, nechtějí se vzdát, ochraňují civilisty a nechtějí je v tom nechat,“ vysvětlil. Danilo je jeho jediný syn. „V noci nespím,“ svěřil se, během rozhovoru si Vladimir snažil zachovat tvář, přemohly ho ale emoce. „Kdybych mohl, okamžitě bych se tam rozjel. Nemyslím si, že to město má cenu jeho života, avšak chlapci se tak rozhodli, rozhodli se zůstat,“ doplnil.
„Možná je to moje chyba, že se přidal k armádě, bral jsem ho na tréninky a připravoval jsem ho na to,“ podotkl zoufalý otec. „Jeho cílem bylo vždy, abych já i naše země na něj byli hrdí a aby Ukrajina na tom byla lépe. Jsem si jistý, že se s ním zase uvidím, nehledě na to kdy. Pokud bych mu mohl poslat vzkaz, řekl bych mu, že ho velmi miluju a že na něj čekám,“ zakončil Vladimir.
