Rusové Viktoriji zabili muže a dceru (†12) před očima, pak ji zavřeli do sklepa se stovkami dalších
Vesnice Jehidne je dalším symbolem ruských zvěrstev, okupanti tam týdny věznili více než 300 vesničanů ve sklepě školy. Nešlo ale jen o obyvatele obce, do zajetí se dostali i lidé z okolí. Mezi nimi i Viktorija Kovalenková původně z Černihivu. Žena se všemožně snažila zachránit život roční dceři a zároveň se vyrovnat se šílenou ztrátou. Těsně než ji Rusové zavřeli do sklepa, zabili jí manžela a dvanáctiletou dceru přímo před očima.
Kovalenková původně s manželem Petrem a dcerami Veronikou a Varvarou prchala z Černihivu. Během útěku je však zasáhl ruský útok, manžel a dvanáctiletá Veronika, její dcera z prvního manželství, ho nepřižili. Devět dní po vypuknutí války se rodina sebrala a odjela z Černihivu. Cesty však byly zničené a plné trosek, museli vystoupit. To se jim stalo osudné, Rusové začali ostřelovat vůz.
Rusům neunikla
„Veronika křičela, ruce se jí třásly. Pomohla jsem jí vystoupit z auta, pak už jsem jen viděla, jak padá k zemi. Když jsem se ohlédla, neměla už hlavu,“ vypověděla s tím, že manžela už neviděla vůbec. Zůstala sama s roční Varvarou. Před Rusy se schovala nejdřív v zaparkovaném vozu a pak v budově, ale nakonec ji objevili a odvlekli do Jehidne.
Kovalenková se snažila zachovat klid a starat se v hrůzných podmínkách o batole. Na rozdíl od mnohých Ukrajinců se s rodinou mohla alespoň rozloučit. Její exmanžel se na její přání vydal k vraku auta a připravil těla Petra a Veroniky na pohřeb. Ruští vojáci v sobě podle její výpovědi našli kousek soucitu a k hrobům v lese ji vzali. „Byly to dvě krabice, jedna větší, druhá menší. Začala jsem je zahrabávat hlínou, pak se začalo střílet a já je musela nechat odkryté,“ svěřila se. „Kdybych měla možnost zastřelit Putina, neváhala bych a udělala to. Ruka by se mi netřásla,“ prohlásila. Nyní je i s dcerou v bezpečí ve Lvově.
Z rekreační obce se stalo vězení
Ukrajinci školní sklepení už opustili a nyní podávají výpověď. Několik lidí kvůli stísněným podmínkám zemřelo, další vojáci zabili. Lidé v suterénu neměli dost místa na spaní a museli se střídat, stejně jako se dělit o toaletní kyblík.
Jehidne bývala malá vesnice poblíž Černihivu, kam lidé z města jezdili na chalupu. Nyní z ní zbyly ruiny, ve kterých je rozházená vojenská výzbroj. Do sklepa byli vesničané zahnáni 5. března a nakonec tam strávili 25 dní. Dostávali jen krátké přestávky na oddech nebo protažení nohou podle toho, jak se jednotkám zachtělo. Ruští vojáci jim řekli, že ve sklepě musí zůstat pro vlastní ochranu.
Jména mrtvých psali na zeď
Šlo o malé, přeplněné místnosti, ve kterých se lidé střídali, když chtěli na chvíli spát. Lehnout si všichni nemohli kvůli nedostatku místa. „Skoro jsme nemohli dýchat,“ řekla Olha Meňajlová. Ta byla ve sklepě spolu se svým synem (32), jeho ženou, dcerou (11) a synem (4 měsíce).
Vážení čtenáři, děkujeme za sledování zpravodajství k ukrajinskému dění, pokračuje zase od rána. Dobrou noc.
Hrubý domácí produkt (HDP) Ruské federace ve druhém čtvrtletí vzrostl meziročně o 1,1 procenta, což je výrazné zpomalení ve srovnání se čtyřmi procenty v loňském druhém čtvrtletí. Rusko se kvůli své vojenské invazi na Ukrajinu stalo terčem rozsáhlých hospodářských sankcí ze strany západních zemí. Ruská ekonomika následně prokázala vysokou odolnost vůči sankcím, protože hospodářský růst podporovaly masivní vojenské výdaje. V poslední době však přibývají známky zpomalování hospodářské aktivity v Rusku, píše agentura Reuters.
Ruské podniky si stěžují například na negativní dopady vysokých úrokových sazeb, kterými se ruská centrální banka snaží potlačit inflaci. Ruský ministr hospodářství Maxim Rešetnikov v červnu prohlásil, že ruská ekonomika se nachází na pokraji recese. Dodal, že recese není nevyhnutelná, záviset podle něj bude na vývoji měnové politiky, zejména úrokových sazeb.
„Na tomto místě za Česko i za Evropu vztyčujeme jednu z nejvýchodnějších vlajek na Ukrajině. Když mluvím o Ukrajině, myslím celou Ukrajinu včetně okupovaných regionů nebo třeba Krymu,“ prohlásil ministr zahraničí Jan Lipavský, když v Dnipru slavnostně otevřel novou kancelář českého velvyslanectví.
Ministr věří, že Ukrajina jednoho dne obnoví svoji územní celistvost. „Takže budeme moci udělat třeba podobnou akci na Krymu nebo v Simferopolu, v Luhansku, v Doněcku,“ podotkl. Podle ministerstva zahraničí Česko má nyní diplomatickou přítomnost na nejvýchodnější pozici na Ukrajině ze všech zemí.
Na odlupující se zeď napsali jména mrtvých. Halina Toločinová, členka rady vesnice Jehidne, se podle The Guardianu snažila zadržet emoce, když seznam po stranách zelených dveří procházela.
Tělo muže leželo několik dní v kotelně
Po levé straně byla napsána jména 7 lidí, které ruští vojáci zabili. Napravo bylo vypsáno dalších 10 lidí, kteří zemřeli kvůli drsným podmínkám ve sklepě.
„Tento starý muž zemřel jako první," řekla Toločinová, zatímco ukazovala na jméno Dmytro Muzyka. Datum smrti byl 9. března. „Zemřel ve velkém pokoji, v téhle místnosti,“ dodala. Jeho tělo pak leželo dalších několik dní v kotelně.
Odnést ho mohli až během přestávky v ostřelování, když ruští vojáci některým lidem dovolili vynést mrtvé. Pohřbili je v narychlo vykopaných hrobech na zdejším hřbitově. Mezi první pohřbené patřil muž zabitý vojáky a čtyři staří lidé, kteří zemřeli ve sklepě. Všechny pohřby se uskutečnily, až když ruští vojáci dovolili skupině mladých lidí vykopat hroby.
„Jakmile začali kopat, ozvalo se ostřelování," řekla Olha. „Lidé, kteří kopali, si museli lehnout na mrtvá těla v hrobech, aby se ochránili před ostřelováním. Byl tam i můj manžel."
Žádný vzduch a tísnivé podmínky
Zemřeli většinou starší lidé. Příčinou bylo vyčerpání, když dlouhé týdny trávili v rusivých a stísněných podmínkách sklepa. „Pro starší lidi bylo obtížné zůstat tam ve tmě bez čerstvého vzduchu, takže většinou umírali staří lidé,“ řekla Olha.
Naopak poslední oběť jménem Nadija Budčenková zemřela 28. března. Dva dny po její smrti se Rusové z vesnice stáhli, protože Rusko zastavilo tažení k ukrajinskému hlavnímu městu Kyjev.
Mnozí další zemřeli rukou ruských vojáků, například Viktor Ševčenko a jeho bratr Tolja. Viktor zůstal hlídat dům, svou manželku a dvě děti poslal schovat se do sklepa. Pohřbili ho na dvorku, zatímco tělo Tolji se nenašlo. Jehidne tak patří mezi další města kolem Kyjeva, ve kterých docházelo kvůli ruským vojákům k utrpení.
Podle agentury Reuters, která hovořila se 7 obyvateli Jehidne, tu zemřelo nebo bylo zavražděno minimálně 20 lidí. Žádný oficiální seznam ukrajinské úřady nezveřejnily, Kreml nereagoval. Reportéři ale u vesnice viděli vykopaný hrob a dvě zabalená těla.
„Jako bychom se znovu narodili“
Také jim se obyvatelé Jehidne svěřili, že je Rusové drželi v holých betonových místnostech sklepa. Bylo tam s nimi asi 60 dětí. Všichni měli málo jídla i vody, elektřina tam nebyla žádná a možnost dojít si na toaletu neexistovala. Lidé se tak dělili o kbelíky, kam vykonávali svou potřebu.
Podle vesničanů se někteří ruští vojáci chovali vstřícně, dokonce jim nabídli, že se podělí o příděl a když dělali seznam lidí ve sklepě, napočítali jich 360. Zároveň vyjadřovali překvapení nad tím, jak se vesnici daří. Jiní začali rovnou rabovat.
Když se vesničané vrátili po stažení vojsk do svých domovů, zjistili, že jim ukradli všechno. Pryč byly televize i dámské spodní prádlo. „Vzali všechno, co bylo možné sebrat," řekl Petro Hlystun (71). „Tablet nebo počítač, který můj syn přivezl z Polska. Všechno si vzali,“ uvedl.
„Jako bychom se znovu narodili,“ řekli lidé, když konečně vyšli ven. „Žilo se nám velmi dobře. Nikdy jsme si nemysleli, že nás postihne takový zármutek," řekl Klymčuk, jehož zetěm byl padesátiletý zabitý Viktor Ševčenko.
Ruští vojáci tvrdili, že ho zabili, protože měl zbraň a vojenskou výzbroj. Když ale vesničané viděli mrtvolu, byl oblečený jen v džínech a mikině. „Prostě ho střelili do hlavy.“
