Václav Havel (†75): Ďáblovi řekl ne, i když ostatní mlčeli
Celkem pět let strávil Václav Havel za mřížemi komunistických kriminálů. Za nic. Jen proto, že neuměl mlčet k tomu, jak režim zametal s lidskými právy a potíral všechny odpůrce. Už v té době měl Havel podporu světového veřejného mínění, což pro něj během dvaceti let normalizace znamenalo alespoň nějakou fi nanční nezávislost. Zatímco pro domácí papaláše byl vyvrhelem, posnídat s ním do Prahy přijel třeba francouzský prezident François Mitterrand…
Ale po pořádku. K problémům byl »buržoazní synek« Havel, pocházející z bohaté pražské rodiny, předurčen už při narození. Když komunisti po únoru 1948 urvali moc v zemi, mohl sotva dvanáctiletý kluk, přezdívaný kvůli neohrabanosti Chrobák, na studia zapomenout. Nakonec měl štěstí, že mohl jít alespoň na chemického laboranta – původně to vypadalo, že ho soudruzi donutí, aby se vyučil tesařem.
Uznávaným dramatikem už v 60. letech
Sny o divadle a filmu si tak pozdější prezident musel plnit až postupně. Už v 60. letech se ale vypracoval mezi ceněné dramatiky. Jenže pak přišel rok 1967 – Havel na sjezdu spisovatelů přednesl kritický projev a už se to s ním vezlo. Nejprve byl vyškrtnut z kandidátky do čela svazu a v roce 1969 přišel zákaz umělecké činnosti.
Místo guvernantek, na které byl malý Vašek jako kluk zvyklý, na něj pak dvacet let dohlíželi fízlové z StB. Odposlouchávali ho, sledovali, honili. Havel se v té době živil všelijak, třeba i jako dělník v pivovaru. Ani to ho ale neodradilo. V roce 1975 napsal dopis plný ostré kritiky prezidentu Gustávu Husákovi. O dva roky později se stal prvním mluvčím Charty 77, další rok spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V eseji Moc bezmocných popsal fungování komunistické moci a zároveň nastínil program nenásilného odporu proti němu.
Problémy s plícemi se mu staly osudnými
Mezitím režim Havla opakovaně zavíral. Záminka se vždy našla. Když si odpykával trest 4,5 roku za údajné podvracení republiky, pomstili se mu bachaři tím, že ho z protekční práce v prádelně přeřadili na mrazivý »kovošrot«. Havel to odskákal zápalem plic, na který málem zemřel. Od té doby se táhly jeho problémy s plícemi, které se mu nakonec staly osudnými.
Z vězení ho tehdy propustili dřív, ale Havel ani pak nedal komunistům pokoj. Jako člen Českého helsinského výboru upozorňoval na porušování lidských práv, stál u zrodu petice Několik vět… To už byl červen 1989. Ještě v říjnu ho sice nakrátko zatkli, ale brzy byl propuštěn.
O dva měsíce později přišel zvrat, který by si Havel nevymyslel ani v zápletce svých absurdních dramat. Národ sledoval, jak v kalhotách, které mu byly krátké, pochoduje jako nový prezident nádvořím Pražského hradu. Včera na něm kvůli němu vyvěsili černé prapory.
http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/5553-opilec-vaclav-havel-svedek-vypravi-o-byvalem-prezi dentovi.aspx