„Bojujeme sami za sebe.“ Děti ztrácí důvěru v dospělé i optimismus. A co láska ke škole?
Organizace UNICEF se znovu zajímavala o to, jak jsou české děti šťastné ve školách. Zkoumala i to, co naše ratolesti trápí a co se bojí otevřeně říci na veřejnosti. Ačkoliv vyšlo najevo, že většina dětí je ve škole šťastných, pokračuje trend ztrácení důvěry v dospělé. Podle oslovené studentky se děti nemají na koho obrátit a i u svých spolužáků jsou opatrní, protože mají všichni svých problémů dost. Expertky během tiskové konference vedle výsledků průzkumu okomentovaly to, proč se vytrácí z českých dětí optimismus, ale i to, proč je pro dětské štěstí klíčová škola a lidé v ní.
„Ptáme se na to, co si děti myslí. Nemusí to být vždycky úplně odrazem reality, to ani není cílem, jde o to, jaké je jejich vnímání,“ uvedla na představení výsledků průzkumu „Mladé hlasy“ zástupkyně agentury STEM/MARK Jana Špolcová. Výzkum Českého výboru UNICEF totiž cílí právě na to, aby se děti nebály sdělit, co je ve škole těší, co trápí a jak jsou vlastně šťastné.
Ačkoliv vyšlo najevo, že české děti do školy chodí rády, jednu třetinu oslovených ratolestí nebaví. Škola a výsledky v ní přitom ovlivňují to, jak jsou děti šťastné. Podle průzkumu jsou na tom lépe gymnazisté, u dětí z chudších rodin je ve škole šťastných jen necelá polovina.
„Nemáme kapacitu bojovat za ostatní“
Z anonymního dotazníku vyplynulo také to, že výrazně klesá důvěra v dospělé a děti přestávají stále více důvěřovat učitelům, ale i rodičům. Sdělila to Blesku ředitelka Českého výboru pro UNICEF Pavla Gomba. „Děti méně a méně důvěřují dospělým obecně, klesá i důvěra v rodiče. Když mám problém, mluvím o tom s kamarádem. Je to obecný a dlouhodobý trend a nevím, kam až to půjde. Byla bych ráda, aby dětem byl nablízku třeba psycholog,“ podotkla po tiskové konferenci na dotaz Blesku. V dotazníku vyšlo najevo, že s problémem se učiteli svěří jen 30 % oslovených, dříve to bylo 38 %.
Blesk se na problémy s důvěrou a se svěřováním zeptal i jedné z přítomných studentek. „Já si myslím, že pocovidová doba štěstí určitě snížila. Myslím si, že je to proto, že děti nemají na koho se obrátit. Nejen u učitelů, ale i u spolužáků. Sami se cítí nejistě, neví co se sebou, neví jak si pomoci a u ostatních vidí to samé a každý se snaží probojovat sám za sebe a nemá kapacitu na ostatní. A bojí se svěřovat starším, protože každý má svoje problémy. Ti učitelé asi nejsou v tomhle úplnou oporou,“ řekla Blesk Zprávám čtrnáctiletá Viktoria.
Viktoria zmínila také to, že děti by neměly problém se svěřit, bojí se ale, že to bude bez většího účinku. „Bojí se, že když je osloví, tak se nic nestane,“ konstatovala. Od okolí také ví, že v jiných školách mimo gymnázia je ochota učitelů často menší. „Je to určitě individuální, ale tam jsou učitelé často nastavení tak, že jen odučí hodinu a nic z toho.“
Během představení výsledků Gomba také zmínila, že důvěra klesá také v závislosti na finanční situaci rodiny. „Hlasy dětí vyjádřené ve výzkumu jsou apelem na to, abychom ve školách systematicky vytvářeli nejlepší možné prostředí pro jejich rozvoj,“ zdůraznila.
České děti rychleji stárnou
Průzkum se v nepravidelných intervalech opakuje přes 20 let, a to u dětí ve věkovém rozmezí 9-17 let. Za tu dobu je podle Špolcové znát, že klesá optimismus. „Ta radost a optimismus se vytrácí. Klesá důvěra v dospělé. Dětství je v ČR kratší, dospívají dříve. Sledujeme, jak se názorově děti posouvají, to co nám říkaly ve 13 letech, nyní je to 11-12 let,“ podotkla. Podle Špolcové dospívající navíc začínají dříve pracovat a dříve si uvědomují to, co reálný život přináší. Svůj vliv na tom měla i pandemie onemocnění covid-19.
Blesk Zprávy se ptaly na důvody vytrácení optimismu, ale i na stoupající zprávy o zvyšování počtu úzkostných poruch u dětí i zástupkyně UNICEF. „Je tu takový paradox. V tom úplně prvním průzkumu jsme zkoumali štěstí i v dalších zemích světa a nejšťastnější byly děti v Uzbekistánu. Kolegové nám vysvětlili, že je to i tím, že je tam velká cenzura a média jsou omezená a filtrovaná. To souvisí s tím, že děti nemají tolik podnětů ke srovnávání. Byla tam nejvyšší důvěra tím, že tam nemají referenci, neví, jak je to jinde. Neříkám, že je to tak správně. Přičítám ty problémy ale tou informovaností a přehlceností. Dostupnost informací a sociální sítě, to je největší změna za 20 let a je to jeden z těch největších důvodů,“ uvedla Gomba.
Během letošního průzkumu bylo osloveno 411 dětí. Data sbírali výzkumníci v červnu. Například na otázku „kdy se cítíš nešťastný“ odpověděla více jak třetina dětí ve věku 14-17 let odpovědí, „když se mi nedaří ve škole“. Špatné výsledky trápí i mladší děti, odpovědělo tak 28 %.
Když jsem byl v těch letech, viděl jsem budoucnost spíš růžově. Co si mají myslet dnešní mladí? Stačí to čím nás zahrnuje Evropská Unie 🙁