Úřad práce chce školit lidi. Ředitel: Nejdřív je potřeba pomoct těm, kteří nekřičí

Zájemce se může zúčastnit přibližně tří kurzů, dokud nedosáhne hranice 50 tisíc. A proč taková štědrost? Stát chce využít zmíněné miliardy z EU, aby pomohl lidem získat lepší práci. Je to jednoduchá matematika: když budou občané vydělávat víc, státní kase se to několikanásobně vrátí.

O kurzech někteří zaslechli už minulý rok, zájemců však ještě na podzim byly jen tisíce. K polovině dubna bylo účastníků 18 500. Vedle přihlášených přibývají také kurzy, teď jich je přibližně 1500 a vrací se také ty levnější základní, u kterých se dříve vzdělavatelům nevyplatila administrativa. Odrazující byla původní podoba i pro ty, kteří se chtěli vzdělávat. Došlo proto k několika změnám.

„Vzdělavatel mohl vypsat kurz, schvaloval se ale až v případě zájmu těch lidí, kteří se chtěli nechat proškolit. V létě, kdy se projekt www.jsemvkurzu.cz spouštěl to vypadalo jako dobrá myšlenka, jenže v realitě to pak fungovalo tak, že se lidé přihlásili a těsně před tím, když už si třeba vzali dovolenou nebo si to zorganizovali doma, tak se ten kurz zrušil. To vedlo k hrozné frustraci, odešli vzdělavatelé a zklamalo to i lidi,“ vysvětlil Krištof.

Teď už se zobrazují kurzy, ke kterým se lidé dostanou. Podmínkou není evidence na úřadu práce ani hledání práce, účastník jen musí započatý kurz dokončit alespoň z 80%, jinak nebude proplacený. „Ta diskuze o tom, že se vyplatí státu investovat do kvalifikace svých lidí, aby vydělávali víc a zpátky to tomu státu vrátili, bude mnohem silnější,“ míní šéf „pracáku“.

Chystá se velké jednání o penzích. Jurečka a Schillerová na Hradě u Pavla?

Pro ty, kteří nemají počítač, chystá úřad ve druhém čtvrtletí tohoto roku dotáhnout partnerství s knihovnami, v plánu je i spolupráce s Českou poštou, kde by se mohli přihlašovat. Pomoci by to mohlo také starším lidem, kteří kvůli nedostatečným digitálním dovednostem nedokážou najít práci a můžou se za to stydět před svými vnoučaty. Právě u této skupiny obyvatel teď zájem stoupá. „Máme tam i kurzy běžného digitálního vzdělání, není to jen Python,“ připomíná Krištof. Ne všechny kurzy jsou online, některé jsou fyzicky. Zavírat oči by před nimi neměla ani střední třída.

„Dáme to každému, kdo se chce dál vzdělávat. Například řemeslník se chce naučit dát dohromady webové stránky, aby mohl lépe prodávat svou práci. Nezkoumáme to, nemusí to být jen ajťáci,“ vysvětlil Krištof. Některé kurzy podle něj změnili lidem i život, naučili se třeba programovat a zdvojnásobili svoji cenu na trhu práce. Stále ale existují nějaké bariéry, pro spoustu lidí jsou digitální dovednosti slabou stránkou.

„Mnoho lidí vnímá digitalizaci jako svojí slabou stránku. A zlepšovat se ve slabé stránce je těžké. Navíc když se řekne vzdělávání, tak si sám vybavím paní učitelku, jak mě tahá za vlasy,“ sdělil ředitel.

Úřad práce má za sebou tři krize, na které nebyl připravený – pandemii koronaviru, válku na Ukrajině a energetickou krizi, díky kterým narostla agenda. Zaměstnanci to všechno odpracovali přesčasy a víkendy. Podle Krištofa jsou teď placení lépe, stále ale vykonávají náročné povolání. „Je to práce, která má v sobě určitou frustraci. Když se třeba bavím se zaměstnanci ve vyloučených lokalitách, pomáhají sice lidem s kariérním plánováním, snaží se je edukovat, ale i když tam máte nějaké procento úspěchu, vždycky vám vadí, že není o trochu větší, ať už je to číslo jakékoliv.“

Digitalizace podle Krištofa pomáhá úřad otevírat. O příspěvek si zkouší zažádat i lidé, kteří si nejsou jistí, jestli na dávku mají nárok a na „pracák“ by jinak nešli. Záleží na tom, zda půjde o dlouhodobější trend.

„Druhá otázka je, komu podporu dávat a jak ji dávat tak, aby dotyčnému nejen pomohla v nouzi, ale aby mu i pomohla se z ní dostat. Ale neměli bychom mít lidi vyloučené z dávkového systému jenom kvůli tomu, že o ně nezažádají. To dopadá na ekonomiku i na výchovu dalších dětí, aby zase mohly uplatnit svůj talent. Neměli bychom nedostupností toho systému rozhodovat o tom, kdo má příspěvek dostat a kdo ne. V tom digitalizace pomáhá,“ řekl Krištof.

Procento dávek, které se zvládají vyřídit v termínu, podle jeho slov roste. Výzvou teď bude zřídit komplexní poradenství a přechod na superdávku. „Trávím hodně času nad tím, abychom absolutní většině lidí z Úřadu práce pomohli tuhle změnu zvládnout. Lidé, se kterými se bavím, superdávku podporují. Už to nejsou čtyři dávky, nemusí se učit čtyři různé způsoby, jak to posuzovat. Ale je to prostě obrovská změna, kterou tady za 30 let nikdo neudělal,“ sdělil. Pojí se s tím také nejistota z neznámého. Úřad práce však o novince ví a podle Krištofa se na ni už teď připravuje třeba spojováním agend.

20 tisíc pro lidi, kteří nepracují? To už se dít nebude. Jurečka pro Blesk o revoluci v dávkách

Pomoci by do budoucna měla lidem i síť poradců, kterých by měly být řádově tisíce. Maximum z nich by chtěl Krištof vzít ze současných zaměstnanců. Mnozí jsou teď zavalení administrativou, díky digitalizaci by však časem měli mít větší prostor. „Teď vidíme, že nám digitalizace šetří čas pro klienty a v druhé vlně se ještě zaměříme na to, aby opravdu šetřila čas i našim lidem.“

Poradenství by mělo mít dvě úrovně – standardní základní pro ty, kteří třeba potřebují jednorázovou pomoc a pak komplexní podpora pro lidi, které je potřeba vyvést z chudoby. Fronty by měly být ošetřeny novým systémem objednávání, kdy bude mít každý klient vymezený čas s poradcem. Poradenství navíc bude možné směřovat do těch částí měsíce, kdy úřad bude mít kapacitu a nebudou vznikat špičky třeba kvůli dokumentům podávaným k prvnímu dni v měsíci.

„Ta hlavní linie je, že nemusím chodit na Úřad práce kvůli administrativě a o to víc se tam můžu jít poradit,“ řekl Krištof. „Už teď dochází k tomu, že si úředník Úřadu práce vyhrne rukávy a s tím klientem to odpracuje, pomůže mu posunout se dál. Teď jsem zrovna dostal zpětnou vazbu od kluka z dětského domova, jak mu úředník pomohl zorientovat se na trhu práce, napsat životopis, najít si první startovací práci, aby měl vůbec něco.“

Digitalizace sama o sobě ale od další krize nezachrání. Pokud by přišly těžké časy, hrozilo by odříznutí od dávek u lidí bez digitálních dovedností. „Může to být podobné, jako když máte havárii. Jako první zachraňujete ty, kteří nekřičí, protože ti jsou víc v ohrožení než ti, kteří křičí,“ pospal. Úřad práce proto potřebuje partnera, jako třeba Českou poštu, která má hodně poboček. V současnosti začíná pilotní projekt spolupráce na způsob chytré podatelny. Ve hře jsou ale podle Krištofa i jiné varianty.

Na předchozí zmíněné krize úřad práce připravený nebyl. „Zatímco ve firmě by se rychle nabrali další zaměstnanci nebo by se to dalo nějaké externí firmě, ať to zpracuje, tady to není tak jednoduché,“ vysvětlil. Pracovníky je potřeba zaškolit a chvíli trvá, než se seznámí s agendou, zákony a bude umět posoudit nárok na dávku. 

„Nemůžu držet třeba dvojnásobek úředníků na to, aby byli připravení na tu krizi, to by bylo neefektivní. Takže je potřeba mít dobrého partnera, který nás dokáže dofouknout ve chvíli krize, to je to partnerství s poštou,“ doplnil.

V dalších plánech Krištofa inspirovala i psychoterapeutická studie, která poukazovala na to, že terapeut se kromě konkrétních výsledků práce s klientem musí dívat i na další faktory, třeba jestli se nachází v rizikové skupině. V případě uchazeče o zaměstnání pak hrozí, že si práci nenajde a je třeba mu pomáhat mnohem intenzivněji hned od začátku. Jiným zase naopak stačí minimální pomoc a zaměstnání si najdou sami.  Před výtkami proti Úřadu práce se ale Krištof ohrazuje: „Já ten úřad bráním vlastním tělem, protože ho prostě miluju. Myslím si, že si to ve většině případů nezaslouží, byť třeba osobně řeším i některé oprávněné stížnosti,“ zakončil.