Novinář Wollner pro Blesk o své kauze: Chtěli mě sundat… Obvinění byla rozbuška

Policie rozhodla, že jste nespáchal trestný čin ani přestupek. Přesto se zeptám - dopustil jste se věcí, ze kterých jste byl obviněn? A bylo vaše jednání vždy v mezích profesionality?

„Musím si stát za svým, že jsem se ničeho nedopustil. Výrok policie je pro mě velká satisfakce. Musím říct, že je těžko k uvěření, že člověk pracoval s nějakou množinou lidí 19 let, a ti nedokážou připustit, že se na tu práci nehodili. Tahle zkušenost je opakovaná. Hledat důvody u lidí je složité a pro mě bylo vždy těžké si říct – je to třeba závist nebo zhrzenost – protože lidem do hlavy nevidíte. Jako novinář jsem se vždy držel faktu a tady se musíte pouštět do jakési psychologie.“

Co tím přesně myslíte?

„Hledal jsem vinu sám v sobě, říkal si, jestli na tom není něco pravdy, ale opakovaně se mi potvrzuje, že ten problém nebyl primárně u mě. Teď mi napsal člověk, který řídil Reportéry přede mnou a vyzval mě, abych přestal kňučet a obvinil mě, že jsem mu ten pořad ukradl. Před televizní komisí nevypovídal, ale kdyby ano, byl by další tzv. moje oběť, přestože byl můj nadřízený. Vedení mě pověřilo řízením pořadu, protože svou práci absolutně nezvládal. Takže mně se znovu ověřilo, jak je jednoduché, aby vás každý nakonec za svůj neúspěch obvinil.“

První Součkova škatulata v ČT? Jako šéf zpravodajství končí Šámal

Takže tvrdíte, že ta obvinění byla víceméně nějakou záští?

„Ano. Ukázala se zcela nevěrohodná tam, kde policie byla schopná šetřit. Ve chvíli, kdy lidem poskytnete možnost vypovídat anonymně, tak toho zneužívají a říkají často nepravdivé výroky. Nedají se nijak ověřit. Tam bylo tolik vymyšleností, že jen žasnu. Na druhou stranu, když někdo chce sundat šéfredaktora - což byl nepochybně cíl lidí, kteří v televizi tou dobou vůbec nepracovali – musí se k těm výrokům přidat něco víc, aby to mělo sílu. Chce to další rozměr. A tím bylo kromě bossingu sexuální obtěžování, které dodalo tu potřebnou rozbušku.“

Takže nařčení dle vás nepřišla zevnitř televize?

„Na začátku všeho byl článek Markéty Dobiášové (bývalá redaktorka ČT - pozn. red.) na jejím serveru InFakta.cz, kde rozprostřela moje údajné prohřešky – od bossingu až po sexuální obtěžování. Ve stejném duchu pak konala skupina lidí, která v televizi už nepracovala a byla nepochybně koordinována. Tato skupina tomu dodala další rozměr legitimity. Ale do televize by se nikdy nedostala, kdyby Nora Fridrichová nedala oficiální podnět vedení ČT.“

Vy jste řekl, že roli v tom sehrál i server Hlídací pes, za jehož kmotryni jste Fridrichovou označil. Jakou?

„Ve stejnou chvíli, kdy Nora Fridrichová podala podnět vedení, tak přišly do televize otázky od Hlídacího psa, který je dle mého další organizační složkou v téhle věci. Teprve poté, co se toho chopil, tak to začalo být pro mainstreamová média téma. Protrhl a zboural tu hranici mezi dezinformační scénou a solidní žurnalistikou. Dodal tomu legitimitu, stejně jako Fridrichová. Do té doby o tom psaly jenom dezinformační servery. A útočili na mě i politici, kteří na mě měli dlouhodobě spadeno kvůli věcem, které jsme dělali v Reportérech - ať už to byl Okamura, nebo Babiš.“

Babiše jste ve spojitosti s vaším odchodem už zmiňoval. Skutečně věříte, že je za tím politická hra?

„Jsem přesvědčen o tom, že článek Dobiášové měl jistou politickou objednávku. Úzce kooperovala s Robertem Šlachtou, který je – myslím – ať už otevřeně nebo skrytě, víceméně spojencem Babiše. Kdyby se Přísaha dostala do Sněmovny, počítal s tím, že by dokázali vytvořit nějakou koalici. Vede mě to k úvaze, co vedlo Hlídacího psa, aby se tímto způsobem vůči mně neférově zachoval. Když se podívám na jejich sponzory, vidím třeba firmy jako Natland nebo Sekyra Group. Na obě jsme točili kritické reportáže.“

Jak do toho všeho spadá Nora Fridrichová? Byli jste přeci jen dlouholetí kolegové a přátelé.

„Myslím, že změna nastala v roce 2021, kdy jsem odmítl dále řídit její pořad 168 hodin z pozice šéfredaktora. Byla to úplně banální záležitost, kdy mě požádala o návrh na vyplacení odměn pro její dva redaktory. Já jsem jí vyhověl, ale finanční ředitel schválil odměnu o měsíc později. Tito dva lidé s tím byli spokojeni, ale Nora mě začala obviňovat z toho, že všichni redaktoři, kteří od ní odcházeli, odcházeli kvůli mně. A často kvůli tomu, že jsem neschvaloval správně odměny. To se mě dotklo, protože jsem měl podle mě velkou zásluhu na tom, že se ten pořad finančně stabilizoval.“

Policie uzavřela Wollnerovu aféru se stížností na obtěžování a šikanu: Trestný čin nespáchal

Takže jste kvůli tomu v pořadu skončil.

„Tohle obvinění nebylo nové. Zažíval jsem ho opakovaně a řekl jsem si, že teď už dost, že už mi to stačí. Takže jsem požádal o to, abych už ten pořad neřídil. Následně ke mně chtěli ti dva redaktoři přejít. Tomu jsem se bránil, i tak to ale opět vyvolalo nevoli Nory. Měla pocit, že je přetahuji a její pořad oslabuji. Tahle epizoda byla pak zřejmě spouštěcím mechanismem pro to, že se postavila i za článek Dobiášové, o které moc dobře věděla, že jí není radno věřit.“

Myslíte, že s vámi zůstane tato kauza navždy?

„Lidé hrozně neradi připouštějí svůj vlastní omyl. Budou dál trvat na tom, že měli pravdu, budou dál trvat na tom, že jsou poctiví. Kdybych měl rozebírat právě několik lidí, které jsem dokázal identifikovat, tak naopak můžu dokázat, že poctiví nejsou. Nebyli poctiví ani v práci. Dokázal bych dokonce i to, že ta obvinění byla strašně absurdní a úplně nadsazená.“

Pokusíte se očistit své jméno? Třeba soudní cestou?

„Tady odkážu na Bohumila Hrabala – »některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky«. Zkrátka kdo chce, bude se stále držet toho, že jsem takový či onaký. Z mého pohledu jsem pro své očištění udělal maximum. Podal jsem žaloby na Okamuru a Šlachtu, kteří mě skvrnili v kauze Lysolaje, a spojovali mě s organizovaným zločinem. A v té druhé kauze je právní situace velice složitá - čili není to pro mě uzavřené, ale zatím jsme ještě nevymysleli s právníkem další postup.“

A kdy by to pro Vás bylo uzavřené?

„Vydám o tom knihu, mám ji rozpracovanou. Začal jsem na ní pracovat ještě předtím. Přišlo to v jakési předtuše, že se cosi zásadního stane. Začal jsem ji vlastně psát už někdy v létě, kdy přišly ty první útoky. Doufám, že ta kniha by mohla být pro mě vnitřně očistná. A pokud by měla úspěch, považoval bych to za své vítězství.“

Plánujete pokračovat v novinařině?

„Všechno to záleží na nabídce - jestli nějaká ještě přijde. Přišel jsem o obrovskou porci kreditu. Spadl jsem ze stopadesátého patra na chodník a myslel jsem, že se zvednu a poběžím dál. Během těch několika kroků jsem ale zjistil, že běžet neumím. Nikdy neříkej nikdy, v tuhle chvíli jsem však novinář bez stálého angažmá. Teď pomáhám a radím mladým redaktorům, kteří spravují sociální sítě Bold News.“