Český designér promluvil o zákulisí stavebnic Lego: Věštíme budoucnost! A jak lákají i ženy?

Jak si vybíráte, co budete vyvíjet a vyrábět?

Dostáváme zadání i shora, ale spousta designérů má prostě vlastní hlavu a snaží se protlačovat si vlastní zájmy nebo nápady. A pak jde jenom o to, kde se potkáme. Postavíte prototyp a přijdete za šéfy s prosíkem, ukážete a řeknete, „tohle by podle mě bylo zajímavé“. A oni se buď chytí, nebo nechytí. Neprošla mi jich spousta, ale často to, co jeden rok neprojde, se druhý rok zvedne, že je to nejgeniálnější nápad všech dob, a udělá se to. Je důležitá jistá dávka trpělivosti, klepat na ty dveře víckrát.

Příkladem je nový Ford GT – zhmotnit ho jako model Lego Technic bylo jedním z mých snů, když jsem před 11 lety nastupoval. Zkoušel jsem už několikrát nadhodit vedení, že je to docela zajímavé auto, že by asi bylo fajn se o jeho Technic verzi pokusit, ať už v jakékoli podobě a velikosti. Zkoušeli jsme to nejdřív jako menší model, jenže to auto má prostě tak komplikovanou architekturu těch profilů, že se to nedá, abychom mu složili patřičný hold. Takže jsme museli poskočit v měřítku do větších rozměrů, aby to auto mělo, co jsme od něj potřebovali. A povedlo se do něj nacpat asi všechny funkce, které jsme si předsevzali – nezávislé odpružení všech kol, zadní náhon s diferenciálem, který pohání vidlicový šestiválec. Otevírací dveře do strany, otevírací kufr i přední kryt a vyskakovací spoiler, který se dá ještě naklopit jako vzdušná brzda, jako u Fordu GT ve skutečnosti. Jediná věc, která v tomhle měřítku snad nejde postavit, je adaptivní podvozek, kdy to auto mění svoji světlou výšku podle toho, na jakém povrchu se pohybuje.

To by muselo být jaké měřítko?

Tento model je zhruba jedna ku dvanácti, děláme ještě až jedna ku deseti, jedna ku osmi – to je taková zdravá hranice, kdy se to ještě dá někde vystavit a pořád se to dá postavit, aby to ještě někoho bavilo a dílů bylo méně než třeba 5000. Můj Ford GT má 1466 dílů a váží něco pod kilo.

Jak dlouho trvá cesta od nápadu k hotové stavebnici v obchodě?

Záleží většinou na tom, jak komplikovaný a velký ten model je. Samotná výroba toho modelu u těch nejmenších může trvat řádově týdny, měsíce; u těch největších projektů počítáme i léta. Vyžaduje to fakt velkou dávku řehole a trpělivosti, abyste se dostal od zadání k tomu finálnímu modelu a všechno drželo pohromadě a fungovalo tak, jak má. Tím, že pracujeme dost často s automobilkami nebo výrobci stavebních strojů, tak se do toho času na vývoji modelu musí zahrnout i komunikace s tím licenčním partnerem, což celkově ten proces prodlužuje. Vždycky něco postavíte, musíte to ukázat a čekáte, co oni na to.

Mluví vám do toho automobilky?

Můžete narazit na nějaká úskalí a potom si o to víc vážíte toho, když ta spolupráce funguje tak, jak má, když dostáváte podnětné návrhy, kde ten model vylepšit, co by bylo potřeba upravit. A když potřebujete jakékoliv materiály, rozměry, čísla o tom daném vozidle, tak je dostanete do druhého dne, což byl třeba případ mé spolupráce s Ford Motor Company; tam jsem komunikoval se stejným člověkem na dvou autech – Ford Mustang Shelby GT500 a teď Ford GT.

Milan Reindl a jeho fordy z nabídky Lego Technic | Blesk:Kopáč Karel

Jaký je dnes podíl licencovaných modelů v portfoliu?

Těch reálných věcí, které můžete potkat na silnicích, na stavbách nebo aspoň v časopise, dnes míváme, myslím, tak dvě třetiny, třetinu si sami vymýšlíme, zhmotňujeme vlastní představy, jak by třeba měl vypadat závodní automobil nebo motocykl.

V danou chvíli máte nejspíš rozpracováno, rozmyšleno řadu modelů?

Na to už není tolik času, ale v hlavě se nám pořád honí věci, co bychom mohli a měli udělat. Musíte mít nějaký filtr, přes který to procedíte, necháte jenom to nejlepší. A když má víc lidí stejný nápad, tak je vyšší šance, že ten návrh postoupí dál. Pak se domluvíme, kdo ho udělá a také v jakém měřítku. Ale třeba zrovna Ford GT začal jako podstatně menší model, leckdy se taky může stát, že začnete s něčím velkým, a pak zjistíte, že ten model daleko líp funguje, líp vypadá nebo je hratelnější pro děti v daleko menším měřítku, takže zase zmenšujete něco, co začalo jako obr. Vždycky se také musí zohlednit, aby sortiment na regálech měl nějaký smysl, aby tam nebylo padesát závodních aut stejné značky.

Každopádně jde z drtivé většiny o bouráky a těžkou techniku, samé chlapácké stroje?

Závodní, supersportovní auta, stavební technika, ale třeba i letouny, lodě, monster trucky... Ale nejde jen o muže. Techniku se poslední dobou daří vtahovat mezi svoje stavitele víc a víc žen a dívek. Takže musíme samozřejmě počítat i s tím, co by se tak asi mohlo těm dámám líbit, co by si chtěly postavit.

Tady asi nebude platit klišé s růžovými kabriolety...

Překvapivě docela fandí právě takovýmto superautům, jako jsou moje fordy. A vůbec to nemusí být o barvě, spíš o značce a o tom konkrétním autu, se kterým daná fanouškovská základna sympatizuje.

Kolik modelů produkujete?

V oddělení Technic je nás kolem patnácti designérů a momentálně se blížíme ke dvacítce modelů ročně, které spatří světlo světa jako krabice, finální produkt v obchodech.

Mění se nějak zadání nebo pokyny shora s dobou? Máte brát v potaz, řekněme, zdražování, energetickou krizi, ekologii...? Třeba prodávat menší – levnější stavebnice, zpodobňovat elektromobily?

Řekl bych, že se zohledňuje všechno, co se kolem nás děje. Ale tím, že vlastně pracujeme na těch modelech dlouho, než spatří světlo světa, tak musíme tak trochu věštit, co se v budoucnosti bude odehrávat, jaké budou trendy, jaké bude povědomí ve společnosti. Takže zapojování třeba elektrických vozidel, hybridů a podobných věcí je podle mě prostě jenom otázkou času.

Jednou jsme dokonce dělali elektrický koncept bagru Volvo, který, což bylo vtipné, vlastně začal jenom na kreslícím papíře. Nějaký prototyp modelu jsme stavěli u nás spolu s inženýry z Volvo Construction. Několik let potom se nám ozvali, „podívejte, co jsme udělali“. Oni vzali ten Lego model, který jsme společně nějak navrhli, a převedli ho do reálné podoby a udělali autonomní elektrický nakladač.

Takže nejenom věštíte.

Vlastně i ovlivňujeme, co některé ty firmy můžou udělat, i to se stává.

České vláčky či ladovská vesnice. „Za Lego už se dospělí nemusí stydět,“ říká zapálený modelář

Když jsem hledal v Lego katalogu elektromobily, tak v řadách pro menší kluky i holky jich je dnes docela dost, zato Technic jsem objevil jediný...

Nemyslím si, že by lidi přestala zajímat rychlá auta s velkými motory. Pro nás představují elektromobily ještě takovou výzvu: když vám seberou hnací ústrojí s převodovkou a s klasickým spalovacím motorem, tak přijdete vlastně o polovinu funkcí, jež normálně předvádíme. Minimálně budeme muset nějak zažonglovat s tím, jaké funkce do toho modelu půjdou. O to víc dává smysl takový model udělat se skutečným elektromotorem na dálkové ovládání. Nějaké takové stroje máme.

Kvůli časové náročnosti procesu asi nenabízíte aktuální novinky z automobilového světa?

Ale ano, děje se i to, že řešíme auta, která ještě na trhu nejsou, a vyvíjíme je jakoby po boku designérů z těch daných firem. Příkladem byl zrovna můj Land Rover Defender, který byl odhalen na frankfurtském autosalonu v roce 2019. Jak skutečné auto, tak Lego model se poprvé předvedly v jeden den, bok po boku.

Když jsme poprvé přijeli do Anglie do sídla Jaguar Land Roveru, ukázali nám hliněný model, který byl na jedné půlce oplátovaný a na druhé straně se ještě pracovalo.

Nový Land Rover Defender z Lega Milan Reindl navrhoval, ještě než byla známá předloha. | Archiv M. Reindla

To muselo být super utajené...

Bylo, bylo, telefony zalepené a v černých pytlících a museli jsme samozřejmě podepsat dokumenty o mlčenlivosti a tak dále a tak dále. Ale my jsme na to zvyklí, zachovávat tajemství a nikde o tom moc nepovídat.

Zrovna pro vás by přitom bylo skvělé brát do práce děti...

My tam ty děti vzít můžeme, což je skvělé, ale nesmí jim být víc než 12 let. Protože potom už právě hrozí, že budou mít účty na sociálních médiích, budou se tím chlubit, co u nás viděly v práci.

Vaše děti se do limitu vejdou?

Holčičce je pět a klukovi tři, takže ještě v pohodě, jenom chodí a ukazují: „Traktor! Bagr! Auto! Letadlo!“ Ale myslím, že to už teď oceňují. Když mají prázdniny a my si nebereme volno, tak si je tam třeba aspoň na dopoledne vezmu, aby si pohráli, prošli si s námi sklad dílů, což je pro spoustu lidí nepředstavitelná věc. Máte poměrně velký prostor, kde jsou všechny dílky v poměrně velkých množstvích, všechny díly, které jsou momentálně na trhu ve všech stavebnicích, které má Lego v danou dobu na policích ve všech obchodech na světě.

Když se řekne, že si člověk bere práci domů, spíš to nebývá nic pozitivního. Máte vy Lego stále i jako koníček?

Práci si domů neberu, ale stavím ve volném čase. Pořád je to možná trošku trapné, ale já prostě rád beru svoje modely a předělávám je na něco, co by z nich asi nikdo nečekal – ze závodního auta draka, z letadla opici, která tleská rukama... I tohle mě prostě ještě pořád baví. Většinou je to Technic, ale teď jsem znovu zahořel pro staré vesmírné stavebnice z počátku devadesátých let, které vlastně byly kolem mě všude, když jsem byl v tom správném věku, ale neměl jsem ty správné finanční prostředky, leda jsem slintal nad katalogem. Takže si teď tak jako dopřávám dětství, dopřávám synovi a dceři to dětství, které jsem nemohl mít.

Kdyby chtěl někdo jít ve vašich stopách, co musí dělat, jak se připravit?

Dobré by bylo, kdyby vystudoval průmyslový design se specializací na hračkářský design, ale není to podmínkou. Já jsem bývalý učitel a dostalo mě tam jenom to, že jsem to ve správnou chvíli zkusil a moje modely zaujaly. Myslím si, že hlavně důležité je, aby měl člověk vášeň pro to, co dělá. Já už jedenáct let dělám to, co mě neskutečně naplňuje a co miluju. Nedokážu si asi svůj život představit jinak, než že prostě ráno přijdu a začnu stavět z kostek a dávat z toho něco dohromady a pak se u toho vztekat, když to nefunguje, a pak to padesátkrát předělávat a pak se radovat a jásat, když konečně ta funkce nebo ta část toho modelu vypadá nebo pracuje, jak má. V případě Lego Technic to opravdu chce hroší kůži a velkou dávku trpělivosti. Zatímco u klasického Lego modelu z kostek trvá pár vteřin nebo desítek vteřin, abyste některou sekci odstranili, tak pokud potřebujete předělat něco uvnitř velkého Technic modelu, může to být i půl hodiny, než se vůbec doberete k tomu místu, které potřebujete posunout nebo tam zaměnit nějaký díl. To pro spoustu lidí musí být hrozně frustrující.

Když studujete dokumentaci reálných aut takhle do detailu, rozumíte jim, opravil byste si něco?

Já si umím vyměnit kola, dolít olej a kapaliny v automobilu a jsem schopný identifikovat, když mi svítí nějaká kontrolka, co to asi tak bude. Ale do nějakých větších oprav bych se rozhodně nepouštěl.