45 let od startu Sojuzu 28: Remek vzpomíná na nevolnost ve vesmíru. A co dělá v důchodu?
Před 45 lety letěl Vladimír Remek (74) do vesmíru. Teď už si náš první kosmonaut užívá důchodu, dění v kosmonautice ovšem nadále sleduje a výročí své historické mise si rád připomíná. Půlkulaté jubileum si připomíná s rezervním astronautem ESA Alešem Svobodou (37) i na běžeckém Poháru kosmonauta Vladimíra Remka na Slovensku, jak se svěřil Blesk Zprávám.
Někomu jeho let připadá jako komunistická propaganda nebo snad chlácholení za invazi sovětských vojsk v srpnu 1968, Remkova mise však byla součástí programu Interkosmos - hlubší vědecké spolupráce mezi Moskvou a dalšími, nejen komunistickými zeměmi. Remek podstoupil patřičný výcvik a zastal standardní kosmonautskou práci, stejně jako další mezinárodní účastníci. Ze tří prvních kandidátů dostal přednost před východoněmeckým a polským, podle Akademie věd ČR díky tomu, že Československo mělo nejvýraznější podíl na vědecké spolupráci v Interkosmosu.
Tuzemští propagandisté dávali datum letu do souvislosti se 30. výročím Vítězného února - komunistického puče v Československu, Remek však odmítá, že by se načasování rakety řídilo politicky. Každopádně se po 86 Američanech a Sovětech stal prvním kosmonautem z jiné země.
Kosmičtí zubaři
S veteránem Alexejem Gubarevem (†83) odstartoval Remek v Sojuzu 28 z kosmodromu Bajkonur 2. března 1978 v 15:28 mezinárodního času. Po dni letu dorazili na kosmickou stanici Saljut 6, jíž obývala dvoučlenná posádka. Přivezli zásoby, sovětské i československé experimenty - a také zubařskou vrtačku, kolegy na orbitě totiž bolely zuby.
„Děkujeme, my vám věříme, že máte pevnou ruku, jenže máme strach ze zubaře i na Zemi, natož z vás a tady. Smekne se ti vrtačka a máme díru v hlavě. Kdepak, nás už zuby vůbec nebolí,“ odmítli prý zákrok od chvatně vyškolených kosmonautů.
Nejlépe nebylo ani Remkovi. „V pozemských podmínkách se tomu říká mořská nemoc, řekl bych, že ty potíže má v počátku letu většina lidí,“ popsal v Epicentru Blesku před dvěma lety. „Zhruba po dvou obletech jsem začal mít nevolnost, ale to neznamenalo, že jsem si mohl dát dáchanec a počkat, až mi bude líp - odpracoval jsem, co jsem musel. Druhý den se to začalo měnit a třetí den to odeznělo, větší část letu jsem si opravdu užil se vším všudy.“ Čechoslovák se potížemi netajil jako kolegové - mohli by se přiznáním připravit o další let do kosmu, s nímž naopak Remek nepočítal.
S Gubarevem se vrátili po 7 dnech a 22 hodinách. Od té doby nepřekročil hranici vesmíru žádný Čech; v únoru 1999 Rusko vzalo na stanici Mir Slováka Ivana Bellu (58). Loni ve výběrovém řízení Evropské kosmické agentury (ESA) uspěl pilot gripenu Aleš Svoboda, respektive se stal ve sboru astronautů náhradníkem. Tanečník Yemi AD má zase slíbený let kolem Měsíce v lodi Starship, který zafinancuje japonský miliardář Jusaku Maezawa.
Paměti k 75. narozeninám nestihne
Předvečer jubilea jste se rozhodl strávit na Dnu brněnské kosmonautiky vystoupením s Alešem Svobodou. Už jste se předtím setkali?
Do Brna se rád vracím, na hvězdárnu na Kraví hoře jsem chodil jako školák do astronomického kroužku. S Alešem Svobodou jsme se už párkrát potkali. Je podstatné, že intenzivně projevoval zájem, prošel tím kolotočem výběrového řízení. Zasloužil by si se do vesmíru dostat.
Jaké mu můžete předávat rady?
Dnes je úplně jiná doba, odborné rady mu dávat nemůžu. Možná tak životní rady, spjaté s jinými aspekty než kosmonautikou. Takové povídání starého zbrojnoše.
A další plány?
Pak jedu na Slovensko odstartovat běžecký závod a předat ceny. Majcichovská desiatka je silniční běh na deset kilometrů a další kategorie. Koná se od roku 1979, je to velmi tradiční běh, jinou takovou akci odkazující na můj let neznám. Přitom jsem o něm dlouho nevěděl, ale už jsem tam byl několikrát.
Jste zakládajícím a stále aktivním členem Asociace účastníků vesmírných letů, kde máte i zvláštní postavení coby první kosmonaut mimo USA a SSSR. Připomenete si vaše výročí na každoročním setkání?
Letos se má konat v Turecku, nevím ještě, zda pojedu. Ale naplánovalo se, že teď do Brna přijedou dva zástupci asociace a předají mi odznak.
V září vás čeká další jubileum, 75. narozeniny. Chystáte velké oslavy?
Já uznávám pravidlo, že se takové akce nemají plánovat příliš dopředu, taky se jich člověk nemusí dožít. Nejsem pověrčivý, ale můj otec zemřel zrovna v den 75. narozenin. A nebyl toho dne důvod se obávat, že se toho dalšího už nepotkáme, nebyla tam žádná kolize po operaci. Měl za sebou operaci srdce, ale to už bylo několik měsíců.
O svém letu jste vydal knihu, nepíšete teď paměti?
Měl bych. Zárodky už mám rozepsané, ale nejsem plodný autor, k pětasedmdesátinám to nestihnu.
Jak si jinak užíváte důchod?
Hodně času trávím v rodinném domku, který jsme už před dlouhou dobou koupili s manželkou na dožití - ale ještě jsme se tam z Prahy úplně nepřeklopili. Rád se šťourám v zahrádce, ne, že bych se měl čím chlubit jako pořádní zahrádkáři, ale uspokojuje mě ten proces, něco ustřihnu, občas si opeču špekáček, zajdu na pivo…
Plukovník Vladimír Remek
(*26. 9. 1948, České Budějovice)
Otec, Slovák Jozef Remek, byl velitelem v letectvu, tak se rodina stěhovala - z Budějovic do Brna a Čáslavi; pak se manželství rozpadlo. Po maturitě Remek absolvoval Vyšší letecké učiliště v Košicích, 1972-76 studoval na Vojenské letecké akademii J. A. Gagarina u Moskvy. Zanedlouho ho z čs. pilotů vybrali pro kosmonautský výcvik.
Po návratu nesměl do kokpitu, působil na Hlavní politické správě armády i ve Výzkumném ústavu letectva, tři roky opět studoval v Moskvě (Vojenskou akademii Generálního štábu). Po revoluci ho armáda jmenovala do čela Leteckého muzea Kbely. Poté využil své znalosti ruského prostředí k byznysu, sloužil i na obchodním úseku českého velvyslanectví v Moskvě. V letech 2004-13 byl poslancem Evropského parlamentu za KSČM, prosazoval evropský systém satelitní navigace Galileo, jehož ústředí je nyní v Praze. V letech 2013-18 byl velvyslancem v Rusku. Z každého ze dvou manželství má jednu dceru.
Musela to být secsakra odvaha sednout do špičky takového obra jako byl Sojuz 28