8°C
Krásná Nikolka (†19) zahynula při bouračce: Objala bych ji, aby odcházela lehčeji, říká maminka
Jak se žije rodičům, kteří přežili své vlastní dítě? Jak se vyrovnat se ztrátou nejmilovanějších bytostí, které vzala tragická událost? O svůj pohled se s Bleskem při příležitosti Světového dne obětí dopravních nehod podělila Jaroslava Halbrštátová ze Žamberka. Před lety jí při děsivé autonehodě po nárazu do stromu zahynula dcera Nikolka (†19). Nepřežila jako jediná z posádky.
Když tehdy v dubnu paní Jaroslava sledovala v televizi děsivé statistiky smrtelných dopravních víkendových nehod, prožívala hrůzu a myslela na rodiče, kteří při nich přišli o své děti. Tehdy ještě netušila, že krutý osud jen o měsíc později připraví stejnou bolest i její rodině.
Osudné minuty po půlnoci
Její dcera Nikolka čerstvě oslavila své devatenácté narozeniny a užívala si krásné dny. Speciálně se těšila na vyjížďky žlutým autem svého kamaráda. Z jedné se ale domů už nevrátila. Když několik minut po sobotní půlnoci rodina dostala zprávu o dopravní nehodě, u níž měla být jejich dcera, nedocházelo jí, že by ji už nikdy neměla vidět živou.
Na místo neštěstí tak jel jen manžel paní Jaroslavy. „Proč mi to nedošlo a nejela jsem taky! Byla ještě teplá. Mozek mohl ještě fungovat. Objala bych ji a řekla, že ji strašně miluju. Naposledy bych ji objala, aby se jí lépe opouštěl tento svět,“ vzpomíná na své výčitky po nehodě paní Jaroslava. Příčinou neštěstí byla podle policie rychlá jízda na namoklé silnici.
Svůj příběh tehdy sepsala pro neziskovou organizaci Dlouhá cesta, která pomáhá všem, kdo přežil své děti. Popisuje v něm své nejniternější pocity, bolest, žal i zoufalství.
Příprava pohřbu i oslava
Kromě přípravy pohřbu musela zlomená maminka řešit i jinou věc. „Nikolka měla slavit své devatenácté narozeniny a už si pozvala spoustu kamarádů. Oslava měla být v pátek - a to byl den pohřbu. Tu oslavu jsme jí udělali, jako kdyby tu byla,“ vypráví paní Jaroslava.
Těžké okamžiky jsou na denním pořádku, s tak předčasnou a nečekanou smrtí se nejde vyrovnat a smířit. Paní Jaroslava vypráví i o okamžiku, kdy šla do Nikolčiných desek založit úmrtní list. „Na jejich hřbetu je fotografie Nikolky asi tak šestileté, blonďatá usměvavá holčička. Uvnitř desek jsou všechna vysvědčení až po maturitní, diplomy a různé úspěchy nasbírané za devatenáct let života. Tak tohle je to poslední, co zakládám a už nic nebude,“ uvědomuje si maminka s hrůzou, když neví, co bude dělat - dnes, zítra a po zbytek svého života.
Dnes by byla dospělou ženou s dětmi
Od tragické události letos v květnu uplynulo 22 let. Nikolka Halbrštátová by dnes byla s velkou pravděpodobností vdanou spokojenou ženou a maminkou. Možná i úspěšnou básnířkou. Nic z toho ale osud nedovolil.
Jak se vyrovnat s takovou ztrátou? „Zpočátku je to k nepřežití. Trápíte se tak, že se ani nemůžete nadechnout. Milosrdný čas jde ale dál a vy si jednoho dne řeknete, že tu roli matky, které zemřelo dítě, ponesete statečně a že to tady dáte. Ten kámen, který máte na hrudi, se začne odvalovat a vám se lépe dýchá. A jdete do toho života s odhodláním žít ho už navždy jiná a jinak, ale hezky,“ popisuje paní Jaroslava. V pozdějším období po ztrátě dcery jí také velmi pomáhalo věnovat se rodičům se stejným osudem v neziskové organizaci Dlouhá cesta. „Působila jsem tam několik let jako laický poradce pro pomoc pozůstalým,“ vysvětluje.
Za volant s pokorou
Nikolčina maminka také bedlivě sleduje situaci v dopravě, jež se za těch více než dvacet let určitě změnila k lepšímu. „Udržují se silnice a hlavně jejich okolí, aby nebyla ohrožena viditelnost. Přísněji se kontroluje technický stav automobilů,“ má jasno. Přesto se najdou situace, které se naopak nelepší. „Nepřiměřeně rychlá jízda, která je nejčastější příčinou nehod, zůstává. Poslední lekci v autoškolách bych věnovala promítání filmu se surovými záběry z autonehod. Možná by pak čerství řidiči už od začátku usedali za volant s pokorou,“ uzavírá paní Halbrštátová.
Video
Jak se chovat na místě dopravní nehody
Video se připravuje ...
Témata:
Související
