Po tornádu se nejhůře vzpamatovávají senioři, chybí jim kontakt. Psychologové ukázali i na děti

„Na zasažené lidi začne s odstupem dopadat tíha situace. Postupně opadne zájem a okamžitá pomoc ze strany příbuzných a dobrovolníků, odcházejí i složky integrovaného záchranného systému a lidé se ocitnou více sami. Obce se zcela změnily, řada domů v jejich sousedství už vůbec nestojí. Těžká je situace i pro děti, které se vyrovnávají s traumatickým zážitkem, který zažily při tornádu, a každá změna počasí, jako vítr či déšť, v nich vyvolává strach,“ uvedla Emanuelová.

Potíže se spánkem, koncentrací či nechutenství se podle ní mohou projevit i u dospělých. Nemělo by to však být dlouhodobé. Pokud potíže přetrvávají v delším čase, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Tyto projevy se mohou rozvinout se zpožděním mimo jiné proto, že v prvních dnech jsou lidé zaměstnáni zabezpečením svých domů, provizorním vyspravením střech a podobně.

Dopady tornáda pociťují výrazně rodiny, jimž se například některý z členů vážně zranil, nebo dokonce zemřel. „Dále závisí na poškození domů, zda byl určen k demolici nebo je možné jej opravit. Zvládání traumatické události poměrně úzce souvisí s odolností jedince nebo rodiny. Roli ve zvládání hraje řada dalších faktorů, jako například dostupnost sociálních opor, silná komunita, pravidelný denní režim, aktivní odpočinek a další. Při našich návštěvách v terénu se ukazuje, že si lidé opakovaně potřebují o situaci povídat a sdílet tíživé zážitky,“ poznamenala Emanuelová.

Přišel o všechno. Voda z potoka vyplavila dům pana Antonína (68), na pomoc přiběhli dobrovolníci z tornádem zasažené vesnice

Při podobných neštěstích jsou podle ní běžné i negativní projevy, jako například závist vůči druhým nebo třeba nenávist k novinářům. Jsou to podle ní však pouze jednotlivé případy. „Někdy ale stačí dva nebo tři hlasití jednotlivci a konfliktní nálada se rychle přenáší. Na druhé straně se setkáváme s tím, že řada opravdu zasažených lidí nabízenou pomoc odmítá s tím, že jsou určitě ještě více zasažení. V takových chvílích se člověk opravdu těžko brání dojetí,“ dodala.

Adra plánuje v případě potřeby na místě zůstat i v budoucnu prostřednictvím svých intervenčních psychosociálních týmů. Totéž chce i Člověk v tísni. „Z naší zkušenosti se psychická situace zhoršuje v dlouhodobém horizontu. Teď je na místě stále ještě mnoho dobrovolníků a profíků, kteří pomáhají, do obcí tečou peníze, politici, média a veřejnost se zajímají. Což přirozeně za několik týdnů opadne a obce a lidi v nich zůstanou osamoceni, a přitom stále nebudou mít ani zdaleka opraveno. To je největší náraz na psychiku a to se snažíme mírnit tak, že v oblasti vždy působíme dlouhodobě,“ řekla za organizaci Adriana Černá.

V obcích denně pomáhá také šest psychologů a krizových interventů Diecézní charity Brno. Vyhledávají lidi přihlížející demolici svého domu a průběžně vytipovávají jednotlivce, kteří potřebují dlouhodobější psychologickou péči.