Nebude kam vyvézt ani kelímky od jogurtu? Plastům řekla ne další země, Čech vidí příležitost

Zákaz Turecka vejde v platnost začátkem července a vztahuje se na polyethylenové plasty, tedy největší kategorii tohoto materiálu. Každý den jsme s nimi v kontaktu všichni, vyrábí se z nich třeba kelímky na jogurty. Reálně se omezení bude týkat zhruba tří čtvrtin veškerého plastového odpadu, který nyní Evropa do země vyváží.

Populární dovolenková destinace přitom na „odpadovém radaru“ není příliš dlouho. Evropa do ní začala plasty vyvážet ve větším množství až v roce 2017, kdy dovoz výrazně omezila Čína. Tehdy export do Turecka začal narůstat, až se to dostalo do fáze, že sem loni mířila čtvrtina veškerého vyvezeného evropského plastového odpadu. Podle organizace Greenpeace to bylo 31,7 milionů tun, 20krát více než v roce 2016.

Dovolená v Turecku: Ve městě s kódem a v deset zavíračka. Turisty ale čekají výhody

V recyklaci plastů Turecko selhává

A právě proto, že se Turecko stalo tak oblíbeným místem pro export plastů, se aktivisté podívali, jak to tam funguje v reálu. Podle evropské legislativy je totiž možné vyvážet plasty jen tehdy, pokud budou ve finálním místě recyklovány, což se ale v Turecku často neděje – Greenpeace tvrdí, že země má míru recyklace jen 12 procent, zbytek často končí na skládkách nebo se pálí. Také některé evropské firmy podle vyšetřování záměrně obcházejí nařízení, aby mohly do Turecka vyvézt plasty, které byly zakázány už dříve.

Neznámá hrozba: Mikroplasty ve vzduchu létají kolem světa, vznikají ostrovy z odpadků

Aktivisté našli letos v březnu ilegální skládky s nezpracovanými plasty mimo jiné v oblasti Kilíkie na jihu země, odpad pocházel zejména z Německa a Velké Británie. Že byl čerstvý, potvrzoval fakt, že se v něm nacházely například vyhozené plastové antigenní testy proti covidu. Ale také plastové tašky od řetězců jako Tesco, Lidl, Marks Spencer či Rossman.

Skládky v blízkosti řek zamořují odpadem i moře

To vše má za důsledek znečištění životního prostředí. Jak podotýká zpráva z vyšetřování, Kilíkie je zahlcena plasty nejvíce z celého pobřeží Středozemního moře, dokonce její dvě řeky Seyhan a Ceyhan dodávají moři druhé největší množství plastového odpadu hned po egyptském Nilu. Skládky se totiž často nacházejí právě u řek.

I v reakci na tato zjištění turecké ministerstvo průmyslu v půlce května rozhodlo, že dovoz významné části plastů zakáže, podobně jako dříve Čína. Ministr průmyslu Murat Kurum rovněž nařídil audit 152 zařízení pro nakládání s odpady právě v Kilíkii a okolí, což už má první výsledky - 29 podniků bylo uzavřeno a 32 jich dostalo buď pokutu, nebo na ně byla podána trestní oznámení. Podle Kuruma je nyní cílem zakázat dovoz veškerého odpadu do Turecka.

(Ne)recyklování plastů v Česku

To Evropu nevyhnutelně ovlivní. Simon Ellin, šéf britské Recyklační asociace, například říká, že jde o moment, který může významně změnit celosvětový recyklační průmysl. „Netuším, kam odpad, který chodil do Turecka, teďko půjde,“ uvedl pro server Politico s tím, že vytvoření vlastních kapacit může trvat několik let. Osočil také turecké úřady, že problém s ilegálním odpadem v některých případech záměrně ignorovaly, čímž zbytečně pošpinily pověst místním firmám, které se chovaly podle nařízení a plasty recyklovaly vzorně.

S docházejícími destinacemi pro export plastů nicméně nebude zbývat nic jiného, než je recyklovat přímo na místě vzniku odpadu. To je i výhled Evropské unie, jak podotýká Výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) Petr Havelka.

Nil je zamořený tunami plastů. Ochránci přišli s netradiční brigádou pro rybáře

„Řada států světa postupně omezuje dovoz odpadů na své území. Krátkodobě to může být komplikace, dlouhodobě je to ale spíše příležitost. Stále více to vytváří tlak na to, aby odpady byly zpracovávány v místě vzniku a aby jejich uhlíková stopa byla co nejmenší. EU tento trend předpokládala a vytyčila si cíl zásadního navýšení recyklace odpadů a podporu lokálního zpracování. Hlavním cílem má být co největší využití odpadů jako zdrojů surovin pro další výrobu. Tato cesta je rozumná. Typickým příkladem, kde recyklace není zatím dostatečná, jsou právě vámi zmíněné plasty,“ uvedl pro Blesk Zprávy.

„Jednotlivé členské státy EU ale musí recyklaci na svém území náležitě systémově podpořit, aby se procesy opakovaného využívání surovin z odpadů zásadně více nastartovaly. V ČR nová odpadová legislativa bohužel zatím mnoho podpůrných nástrojů pro recyklaci neobsahuje. To je jí široce vyčítáno. Doufejme, že se to v dalším období zlepší,“ pokračoval Havelka.

Možné podpůrné nástroje recyklace definovala již loni na podzim skupina odborníků RecHelp, mezi které ČAOH patří. Zmiňovali například možnost snížení DPH na recyklované výrobky, zvýhodnění recyklace v rámci daně z příjmu, snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu, zelené státní zakázky podporující recyklaci nebo motivování výrobců obalů. Řada těchto řešení existuje v zahraničí, žádné se ale do finální podoby zákona nedostalo.