Konec brček v Česku? Ekologičtější varianty se roztékají jak v Pelíškách, míní expertka
Konec některých jednorázových plastů se blíží. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) informoval, že zákon putuje do Sněmovny a už od července bychom měli na věci jako brčko či držátko na balonek narážet stále méně a méně. Zákon podle jeho resortu cílí na to, aby se zamezilo nadužívání plastů a aby se začalo přecházet na ekologičtější varianty. Problémem ale je, že řada výrobků šetrnějších k přírodě je vyráběna v cizí zemi a nadále není vyřešena co nejekologičtější logistika. Problém s odpadem navíc jen tak nezmizí, pokud se neudrží třídění odpadu, jak Blesk Zprávám vysvětluje expertka z České zemědělské univerzity.
O konci některých jednorázových plastů se mluví již delší dobu. V roce 2019 vešla v platnost evropská směrnice zakazující distribuci a prodej takových plastových výrobků, u kterých je možné vymyslet jiné řešení. Jedná se o malé a denně užívané věci, tedy brčka, uchošťoury, plastové talíře a příbory, víčka u vícelitrových lahví či o kelímky od jogurtu.
A nyní putuje česká obdoba této směrnice do Parlamentu, jak potvrdil ministr životního prostředí Brabec na tiskové konferenci po jednání vlády. Podle zákona, který musí ještě projít dolní i horní komorou, bychom měli od letošního léta na plastová brčka narážet jen sporadicky a od léta příštího roku už vůbec. Tedy pokud stihnou obchody doprodat své zásoby.
„Není to boj proti plastům, ale proti nadužívání“
„Platí to jako obecný zákaz. Nelze si tak kupříkladu dovézt tyto věci ze zahraničí, kde se nadále mohou vyrábět,“ poznamenal pro Blesk Zprávy již dříve ministr Brabec. A zdůrazňuje, že se nejedná o boj proti tomuto užitečnému materiálu, ale jedná se o boj proti jeho nadužívání.
„Cílem nového zákona je snížit nesmyslné nadužívání mnoha tisíc tun jednorázových plastů ročně, zejména z fastfoodů a hromadných akcí. Pokud se týká zákazu vybraných jednorázových výrobků, již dnes k nim existuje řada opakovaně použitelných alternativ,“ dodává Brabcův resort. Zmiňovaných plastových drobností se pak podle průzkumů v ČR ročně spotřebuje na 1,8 miliard.
Roztékající brčko jako z Pelíšků
Zákazy některých jednorázových plastů se ale odráží na chování spotřebitelů, jak pro Blesk Zprávy zmiňuje Lenka Wimmerová z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity. „Spolupracujeme s velkými letními festivaly a tam jsme kvůli brčkům hodně bojovali, protože organizátoři přišli s tím, že pokud se zakážou brčka na festivalu, tak se jim sníží konzumace alkoholu, přijdou tak i o 20 procent tržeb,“ uvádí. Některé nápoje se totiž bez brčka buď neobejdou, nebo uberou na atraktivitě.
Problém byl i u ekologičtějších variant brček. „Bioplastové brčko není řešením, protože se rozkládala v pití. Jako v Pelíškách. Ty plasty se tak opravdu chovají, protože si občas výrobci neuvědomí, že na festivalové ploše může být i 40 stupňů,“ vysvětluje Wimmerová.
Opravdu ekologičtější varianta?
Směrnice EU i česká obdoba zákona staví na tom, že brčka, příbory, víčka či snad i tašky mohou mít jinou variantu. U některých lze vyrábět papírové obdoby a u některých lze použít obyčejný šicí stroj. Jsou ale náhražky za plast opravdu ekologičtější variantou? Kromě problémů u spotřebitelů zmiňuje Wimmerová, že je potřeba se dívat i na výrobu a dovoz neplastových variant.
Ačkoliv se totiž řada materiálů může rozkládat rychleji a šetrněji k přírodě, musí se ke konečnému spotřebiteli nějak dostat. „Tady hraje roli uhlíková stopa. Je skvělé mít talíře například z bambusových listů, ale ty se vyrábí v Asii a musí sem přijít letecky. Pokud by se udělal jednotný dovoz pro všechny festivaly, tak se to i vyplatí, ale takto k nám zatím míří kontejner jen pro jednu akci,“ míní Wimmerová.
Jedním dechem ale dodává, že z pohledu biologické rozložitelnosti jsou na tom biologické plasty a ostatní ekologičtější varianty pořád lépe. Brčka jsou ale v tomto jen začátkem a je ještě zapotřebí si pohrát s logistikou, aby vše dávalo smysl.
Vložky s varováním a víčka s přichycením
Jak vysvětloval Brabec Blesk Zprávám, zákon nemíří jen na zákaz plastů, ale snaží se i edukovat spotřebitele, jak s plastovými odpady zacházet. V případech určitých produktů, například hygienických vložek, tamponů, vlhčených ubrousků či tabákových výrobků s filtry, musí výrobci uživatele informovat o tom, jak se jich po použití správně zbavit. Na obalech tak bude vepsáno „varování“ a i návod, jak případně přejít na jinou variantu.
Nově se také budou muset víčka připevňovat na obaly od mléka, džusu, piva či vína tak, aby na něm vydržela a nestávala se tak náhodným a nechtěným obyvatelem přírody. Resort životního prostředí počítá i s dotováním obcí, respektive s příspěvkem na úklid veřejných prostor.
Jak ale zdůrazňují experti, nejdůležitější je držet se třídění. A v tom podle ministra Brabce Češi vynikají. „Češi mají světový systém třídění. Byli jsme s ním v Laosu, v Izraeli (…) Jdeme svým příkladem a je vidět, že to umíme, a jsem na to hrdý. Je to náš globální přínos, ale prostě se musí změnit spotřebitelské chování nejlidnatějších zemí světa,“ uvedl. Češi a EU totiž neznečišťují planetu tolik, jako třeba asijské státy. Ty se podle některých odhadů podílí i na 80 procentech celkového znečištění.
Podle Wimmerové je i v třídění Čechů háček. Více podle ní třídí spíše starší lidé, než ti mladí. „U mladší generace vidím, že jí to může být s prominutím jedno. Vidím to i na některých našich studentech, což mě mrzí. My máme možnost třídit prakticky všechny a velice často se setkávám s tím, že třídí buď špatně, nebo vůbec. Zjistilo se, že je třeba důležitá vzdálenost koše, tvrdí třeba, že nestíhají vyhodit různé části kelímku, protože spěchají na přednášku,“ řekla expertka Blesk Zprávám.
Mozky ?