7°C
„Všichni se smáli, ale on vydělal milion,“ říká Fanda ze sběrny. A poradil triky k výkupu
Luxusní bydlení v holešovické Marině, drahé byty, drahé kanceláře a mezi tím dřevěná bouda, z které Fanda v maskáčové bundě z armádního výprodeje diriguje sběrné suroviny se specializací papír a železo. Barevné kovy radši nevede, protože by mu je někdo ukradl. „Jsme u vody, přijedou s lodí a za noc máte škodu třeba sto tisíc,“ říká. A Blesk Zprávám poradil, kdy je nejvýhodnější jít do sběrny a jak vydělat milion.
Podle Fandy to je s výkupem druhotných surovin jako s burzou - ceny se mění den ze dne. Na lepenku (krabicový papír) v těchto dnech rovnou zapomeňte. Je jí nadbytek. Sběrné suroviny ji odmítají, nebo si za odběr nechávají dokonce platit - 30 až 40 haléřů za kilo.
„Bereme jenom papír a železo, ale s tím radši počkejte na jaro. Automobilky teď plánují a ty u kovů udávají poptávku. Na jaře budou ceny lepší. Teď je to u železa kolem dvou korun, za pár měsíců to může být klidně o korunu víc,“ říká Fanda. Zima je pro výkup nejhorší. Čím bychom správci sběrných surovin teď udělali největší radost? Prý jsou to noviny nebo bílý kancelářský papír. „To se neomrzí, platíme 70 až 80 halířů,“ říká Fanda.
Lidé ze sběrny
Dá se na sběru papíru zbohatnout? „Znám člověka, který na tom vydělal první milion. A právě na kartonu. On ho lisoval, ale nikdo to nechtěl ani zadarmo. Všichni se mu smáli. Jenže pak se to otočilo a oni ho prosili, aby jim to prodal. Nakonec museli platit dvě koruny za kilo.“ vypráví nám Fanda jeden ze šťastných příběhů.
A nebo se dají ve sběrně dělat dobré skutky. „Jezdí sem jeden pán a ten všechny peníze, které od nás dostane, dává na dětské domovy,“ vzpomíná Fanda na dobrodince. Před dvěma lety mu před sběrnou dokonce vyskákal z aut houf modelek. Všechno, co přivezly, šlo také na dobročinné konto.
Jsou také lidé, kteří do sběrny staré krámy nevozí, ale naopak si je berou domů. „ Já tam občas odvezu takové ty krámy, co se za léta nashromáždily, nezaplatí mi to ani benzín, ale co s tím mám dělat? Jenže jsem hrozný. Někdy si totiž odvezu víc krámů, než jsem přivezl. Třeba tuhle jsem tam objevil francouzskou helmu, někdo v ní míchal maltu. Nebo jsem našel starý hmoždíř, ten jsem tam taky nemohl nechat,“ svěřil se Blesk Zprávám domácí kutil a sběratel Petr Procházka. Fanda z holešovických sběrných surovin naše představy o pokladech poněkud brzdí. Prý už to není, co to bývalo. „Štěstí byste měl možná někde na venkově. Tady v Praze už jsou lidi mazaní. Oni si to najdou na aukru a prodají to dráž,“ vysvětluje.
„Hodně nám sem vozí remitendu novin a časopisů, tedy neprodané výtisky,“ říká Fanda. Takže čím nezajímavější novináři mají články, tím lepší má Fanda kšefty.
Vynikající zákazníci jsou také bohaté firmy, které mají tlusté propagační brožury. „Oni si třeba trochu změní logo a všechno s tím starým pak přivezou sem. A že to bývá krásný papír,“ říká Fanda. Ptám se, jestli mu to nepřijde jako plýtvání. „Tak jasně, plýtvání to je. Ale oni na to prostě mají a tyhle věci neřeší.“ Další kontejner je z poloviny plný jakýchsi barevných propagačních materiál, pravděpodobně někde taky měnily logo.
Výlet do minulosti sběrných surovin
Evergreenem sběrných surovin byly ukradené poklopy od kanálů a dopravní značky. Tak to patří dávné minulosti, ujišťuje nás Fanda. Ty berou totiž jenom od firem, které znají a peníze se převádějí na účet.
Fanda pamatuje dobu ve sběrnách ještě před rokem 1989. Ani tehdy nebyl o kartony zájem: „To třeba přijeli z lahůdek a já jim říkal, že to nechci, tak mi k tomu přidali plato chlebíčků. Pak přijel další a zase s kartonem. Ten mi tam nechal nějaká kuřata.“ Prostě bez malého úplatečku to tenkrát nešlo ani ve sběrných surovinách.
Jak se vlastně třídilo za komunistů? „Třídilo se víc. Určitě víc než dneska. Existovala osvěta. A taky jste si za ty peníze víc koupil. Třeba děti oběhli sousedy, posbíraly noviny a měly na bonbony. Jenže teď už sem tolik nechodí, asi ty peníze nepotřebují. Ale když nějaké přijde, tak já tu pro ně mám připravené lesklé mince, které dostanu od zákazníků, a říkám jim - za starý papír, nové peníze,“ svěřil se Fanda Blesk Zprávám.
Také pamatuji, že až do r.1965 bývala hořčice ve skleničkách a ty se také vykupovaly.Bylo 0,20 Kč za kus.Rádi jsme obíhali sousedy a příbuzné a tyto skleničky nosili do sběru.Tenkrát se ještě prodával šumák, zvaný TIKY,balení bylo po dvou kostičkách a to bylo také za 0,20 kč.Takže jako děti jsme si za tyto skleničky kupovaly šumáky, které se jen lízaly.Pěkná chuť na jazyku.