14°C
Blesk učil češtinu děti od Černobylu: Potomci volyňských Čechů poznávají starou vlast
Při vyslovení slova Černobyl zmlknou a klopí oči. Narodili se až po tragédii v jaderné elektrárně, jejich rodiny se však s následky výbuchu stále potýkají. Jde o potomky Čechů, kteří odešli v 19. století na bohatou Rus.
Bezstarostné prázdniny si ve vlasti předků užívá 26 školáků z Žytomyrské oblasti nedaleko ukrajinského Černobylu. Na výlety za dobrodružstvím vyrážejí z penzionu v Nové Vsi nad Nisou, kde je Blesk navštívil. Pro školáky jsme připravili několik her, vyzkoušeli jejich týmového ducha a pokusili se oživit základy češtiny, které děti mají ze svého domova.
Bojíme se
Obyvatelé České republiky si automaticky volyňské Čechy spojují právě s neblaze proslulou elektrárnou. O neštěstí nikdo z dětí a jejich doprovodu nechce mluvit. Školáci nechápou ani to, proč se turisté na místo neštěstí tolika lidí jezdí dobrovolně dívat. A ještě za to platí! „Bojíme se, je to nebezpečné,“ shodují se po dlouhém tichu děti jednohlasně.
Česko jako sen…
Na »své« děti nedá dopustit Marie Cymrovičová, která sama vyrůstala na Ukrajině. „V roce 1990 jsem byla ve vlně asi 1800 krajanů, kteří se ze zóny vzdálené ani ne sto kilometrů od Černobylu dostali zpátky do své původní vlasti,“ vzpomíná na návrat a pokračuje: „Moc jsem dětem přála, aby si užily pořádné prázdniny a něco viděly. Sama vím, jak to tam chodí. Když je rodič chudý, tak se dítě nikam nedostane. Týká se to hlavně dětí z vesniček, kde je situace horší než třeba v samotném Žytomyru. Česká republika je pro ně snem,“ vysvětluje.
Dodržují tradice
Školáci na Ukrajině navštěvují krajanské spolky, učí se češtinu i tradice. „Slaví Mikuláše, Vánoce, učí se české písničky, hrají divadlo. Jako takovou kuriozitu mají i knedlíkový den, kdy se vaří houskové knedlíky,“ usmívá se jejich průvodkyně.
Vlad (14): Praha je nejhezčí město!
Jedním z táborníků je Vlad (14), v České republice je už popáté a ze všech zdejších dětí mluví česky nejlépe. Jazyk se učí doma v Žytomyru. „Máme tam český spolek a každý rok jezdíme na festival do Prahy, kde tancujeme a zpíváme české písně,“ vysvětluje. A co se mu nejvíce líbí na letním táboře? „Každý den hrajeme fotbal, jezdíme na výlety, byli jsme třeba na vrchu Bramberk nebo v aquaparku v Německu. A mám rád českou kuchyni,“ říká. U nás by chtěl studovat vysokou školu. „Praha je nejhezčí město,“ říká s úsměvem.
Kdo jsou vlastně volyňští Češi?
Volyňští Češi jsou etničtí Češi či jejich potomci usazení od druhé poloviny 19. století ve Volyni. V letech 1868 až 1880 odešlo z Rakouska-Uherska do carského Ruska téměř 16 tisíc Čechů. Důvodem jejich odchodu byly těžké životní podmínky v českých zemích a zvěsti o prosperitě v ruské říši, kde bylo velké množství nevyužité zemědělské půdy. Převážná část Čechů se usadila ve volyňských újezdech Rovno, Dubno, Luck, Žytomyr, Ostroh a další.
Černobylská hrůza
Za sovětské éry byli nejvíce postiženi výbuchem atomové elektrárny v Černobylu roku 1986. Na konci 80. let žilo na Ukrajině ještě deset tisíc Čechů.
Tragédie už v roce 1943
Dne 13. července 1943 byla Němci přepadena a vypálena obec Český Malín, přičemž lidé včetně starců, žen a dětí byli upáleni v budovách zaživa. Celkem se jednalo o 374 osob.
Návrat v 90. letech
Na počátku 90. let pozvalo Československo potomky krajanů k návratu do Čech, na Moravu a Slezska, čehož využilo téměř 2000 osob, další lidé přišli později. Přesídlení tehdy pomáhala organizovat Věra Doušová, která dnes pořádá tábory pro děti krajanů.
Témata:
Související
