Zázračné dítě Černobylu: Marijka (19) se jako jediná narodila v zamořené zóně

Zamořená neboli zakázaná zóna je oblast, do které byl vyhlášen omezený vstup kvůli radiaci způsobené černobylskou katastrofou. Je rozdělena na dvě části, vnitřní o průměru 10 km a vnější 30 km od místa nehody. Všichni lidé, kteří zde v době havárie žili, museli být kvůli zdravotním rizikům přesídleni pryč.

Jak těžko přesídlení někteří obyvatelé nesli, je podrobně zobrazeno v seriálu. Realita byla ale ještě těžší, někteří lidé i přes masivní odpor úřadu odmítli odejít a v blízkosti Černobylu zůstali bydlet. Sovětský svaz tehdy o této věci nemluvil, byla to pro něj známka neúspěchu. Bydlet tu zůstala například Lidija Sovenková se svým manželem Michailem.

Snažil se „ututlat“ tragédii v Černobylu. Teď se Gorbačov podívá na kultovní seriál

Michail byl jeden z hasičů, kteří v noci nehody hasili požár elektrárny. Na rozdíl od svých kolegů neobdržel tak silnou dávku radiace a přežil. Mohl tak pokračovat v poklidném životu na ukrajinském venkově a to také udělal – s Lidijou se Černobylu držel „zuby nehty“.

„Není mutant a nemá dvě hlavy“

V roce 1999, třináct let po explozi, Lidija otěhotněla a porodila holčičku. Nebyla plánovaná. Když ale dítě přišlo, pár se rozhodl, že ji vychová, a to přesto, že přišla na svět v zamořené zóně. Pojmenovali ji Marijka.

Do té doby ukrajinské úřady nad starousedlíky pobývajícími u Černobylu více méně mávaly rukou, i když s tím nebyly spokojeny. Jakmile se ale dozvěděly, že jedné z rodin se narodilo dítě, okamžitě zahájily novou sérii úsilí přesídlit Lidiju s Michailem jinam. Představa výchovy dítěte v radiací zamořené oblasti byla nesmírně kontroverzní.

Lidija si tehdy často stěžovala médiím. „Vláda nám vyhrožuje a ponižuje nás. Chtějí nám vzít náš domov,“ říkala tehdy. Musela navíc odmítat zvěsti, že její dcera je nemocná. „Pokud si lidé myslí, že je mutant a má dvě hlavy, tak se šeredně pletou. Je to nádherné a zdravé dítě.“

Věděli, že jdou na smrt: Naprosté zkáze Černobylu zabránila trojice mužů

Nicméně i když to pro rodinu bylo těžké, prosadili si svou a u Černobylu zůstávali. Marijka dostávala mléko od krav pasoucích se na radioaktivních porostech nebo plavala v řece tekoucí nedaleko reaktoru. To všechno dělala jen se svými rodiči, protože v oblasti nikdo jiný nežil. V roce 2006 se nechala slyšet, že je jí kvůli tomu smutno.

Zlom přišel, až když bylo Marijce 7 let, a skutečně musela zamořenou zónu opustit – začala chodit do školy v jiném městě, v okolí Černobylu žádná nezůstala funkční.

Zdravotní problémy ještě můžou přijít

Co se dělo potom, bylo dosud neznámé. Až nyní se podařilo Marijku znovu vypátrat a zeptat se jí, jak nyní vypadá její život.

Odpověď může znít překvapivě – jako každého jiného mladého člověka na Ukrajině. Je jí 19 let, žije v Kyjevě a pracuje u baru, kde si vydělává na svoje studia. O své minulosti nemluví ráda, vyrůstání v Černobylu bere jako zapovězené téma.

Černobyl: Z místa apokalypsy a sovětského skanzenu se stal turistický ráj

„Nemyslí si, že je něco unikátního na tom narodit se na takovém místě. Vlastně fakt, že je jediné dítě ze zamořené zóny, je pro ni dost bolestivý. Bere to jako stigma,“ sdělila její kamarádka.

S Černobylem dnes nechce mít nic společného, ovšem stále se tam občas vrací. Za rodiči – i nadále u elektrárny zůstávají bydlet. Pro ně pokračuje život jako předtím, stále čelí kritice, že vychovávat dítě tak blízko elektrárně bylo nezodpovědné.

Podle Lidiji je Marijka naprosto zdravá a radiace se na ní nijak nepodepsala. „Místní lidé věří, že Marijka je symbol renesance Černobylu, znamení od Boha, že je bezpečné tu bydlet. Chtějí se vracet,“ uvedla matka. Odborníci však říkají – stále je možné, že zdravotní problémy se u dcery objeví později v životě.