Věděli, že jdou na smrt: Naprosté zkáze Černobylu zabránila trojice mužů

Sovětští jaderní experti si uvědomovali, že druhý výbuch by mohl mít drtivý dopad pro polovinu Evropy. Prvotní výbuch černobylského reaktoru zabil přímo desítky lidí, ovlivnil však na několik desetiletí životy dalších tisíců. Ani po 33 letech od tragédie není známý přesný počet obětí havárie, odhaduje se ale, že přímo či nepřímo si výbuch vyžádal 4 tisíce životů, číslo ale pořád roste.

Požár po neúspěšné technické zkoušce, které vedla k explozi, se podařilo zcela uhasit za 6 hodin. Zaměstnanci elektrárny ale věděli, že mají větší a nebezpečnější problém než oheň. Ještě na počátku května se jádro reaktoru dál zahřívalo, stékaly po něm proudy roztaveného radioaktivního kovu, pod reaktorem byla také nádrž chladící vody. Pokud by se tyto dvě substance spojily, došlo by k výbuchu.

Hrdinský čin 3 dobrovolníků

„Další výbuch by způsobil nepředstavitelnou škodu, vybuchla by celá elektrárna včetně tří dalších jaderných reaktorů,“ uvedl Andrew Leatherbarrow, autor knihy 1:23:40: Neuvěřitelný a pravdivý příběh za černobylskou jadernou katastrofou. Podle odborníků by taková exploze vyhubila půlku Evropy, život v zasažené oblasti by byl nebezpečný po dalších 500 tisíc let.

Vědci z elektrárny si nebezpečí byli vědomi, věděli, že aby zabránili další tragédii, musí vypustit nádrž pod reaktorem. Nicméně vypouštěcí ventily byly v zatopeném suterénu. Podle populární a trochu „apokryfní“ verze události se tři dobrovolníci oblékli do neoprenů a vydali se na sebevražednou misi. Jednalo se o 3 muže, jednoho vojáka a dva zaměstnance elektrárny. Muži se prodírali radioaktivní vodou, přišli o jediný zdroj světla a museli „tápat“ v temnotě zatopeného suterénu. Ventily našli a nádrž vypustili.

Podle oficiální verze muži do týdne zemřeli

O nebezpečí, které jim hrozí, prý dobrovolníci věděli. Úředníci jim slíbili, že pokud při misi zemřou, o jejich rodiny bude postaráno. Podle oficiálního záznamu se u mužů hned poté, co opustili zatopený prostor, začala projevovat otrava radiací (ARS), na jejíž následky do týdne zemřeli.

Černobyl: Z místa apokalypsy a sovětského skanzenu se stal turistický ráj

Leatherbarrow strávil více než pět let pátráním po tom, co se skutečně stalo. Jeho kniha vykresluje trochu odlišný, ale neméně hrdinský příběh než oficiální verze. „Vstup do suterénu zas nebyl tak dramatický a nebezpečný, jak se původně tvrdilo,“ uvedl spisovatel. Postarali se o to hasiči, kteří hadicemi odčerpali většinu vody ze suterénu.

V suterénu byly stovky ventilů

Podle Leatherbarrowa byli všichni dobrovolníci zaměstnanci elektrárny, žádný voják mezi nimi nebyl. Když hasiči skončili s odpouštěním vody, akorát jim začínala směna. Muži dokonce nebyli ani prvními, kdo do suterénu vstoupil, před nimi tam byli vědci změřit míru radiace. Leatherbarrowovi se ale bohužel nepodařilo zjistit totožnost zmíněných odborníků, ani jak vysokou radiaci naměřili.

„Voda v suterénu zůstala, ale dosahovala zhruba po kolena, ale cesta k vypouštěcím ventilům byla volná,“ napsal Leatherbarrow. „Dobrovolníci radioaktivní vodou procházeli v neoprenech, v místnosti se nacházely stovky ventilů, najít ten správný bylo jako hledat jehlu v kupce sena,“ dodal autor. Muži se podle něj báli právě toho, že neobjeví potřebný uzávěr.

„Když světlo baterky konečně padlo na správnou trubku s uzávěrem, byli jsme šťastný, ulevilo se nám,“ Leatherbarrow cituje ve své knize jednoho z dobrovolníků, strojního inženýra Alexeje Ananěnka.  „Otočili jsme ventilem a slyšeli jsme, jak potrubím proudí voda,“ pokračoval Ananěnko. „Pak jsme se vrátili a najednou nás všichni objímali,“ autor nepochybuje, že nejméně jeden ze tří dobrovolníků zemřel na ARS.

Památka na Černobyl: česká zvěřina, houby i maliny obsahují radioaktivní cesium!

Dva ze tří hrdinů žijí

Leatherbarrowovi se ale podařilo v roce 2015 zjistit, že zbývající dva muži jsou stále naživu. Autor se rozhodl ve své knize nezveřejnit jména přeživších členů sebevražedné výpravy, dodal však, že jeden z nich stále pracuje ve strojírenství. O třetím neměl tolik informací, pouze to, že stále ještě žije.

Závěry Leatherbarrowova pátrání jsou v rozporu s tím, co tvrdila západní média a sovětská vláda. Autor rovněž uvedl, že existují kvalitní zdroje, které detailně a v plném rozsahu popisují černobylskou tragédii, tyto materiály však dosud nebyly přeloženy z ruštiny. Obsahují výpovědi manažerů elektrárny, necenzurované zprávy novinářů i knihu inženýra, který byl z exploze obviněn a jenž tvrdí, že z něj vláda udělala obětního beránka.

Spisovatel zdůraznil, že dobrovolníci riskovali vlastní život, aby zabránili katastrofě, která mohla zabít miliony. Leatherbarrow dodal, že nijak nechce snižovat hodnotu jejich hrdinského činu. „Vydali se do polozatopeného temného sklepa vybuchlého jaderného reaktoru,“ dodal autor, podle něj zůstává mnoho věcí, které o výbuchu dosud nevíme.

Téma černobylské jaderné tragédie rovněž zpracoval nový seriál z koprodukce americké HBO a britské Sky, minisérie nese příhodný název Černobyl.